To, že někdo vystupuje jako o závod s vysvětlováním svých vlastních hlasování nic neřeší. Skutečná práce se dělá v kuloárech. Tam je možné přesvědčit partnera, získat spojence a vliv, tam je možné odvrátit evropské byrokraty od chybných soudů a rozhodnutí. Tedy, když znáte předmět diskuse a domluvíte se. Naproti tomu na plénu můžete mluvit mateřským jazykem.
I komise pracuje již po dlouhá léta v angličtině, francouzštině, které jsou oficiálními jazyky EU a svůj vliv má i němčina. Znalost jazyků patří mezi základní podmínky práce europoslance. K tomu poznamenala kdysi, v roce 2004, slovenská poslankyně Irena Belohorská:
"Často si stěžují právě ti poslanci, kteří se nejsou schopni orientovat v jiném než mateřském jazyce, ačkoliv se před volbami holedbali skvělými znalostmi řečí ".
Pro mne není věcí nějakého vyvyšování se to, že cizí jazyky a jejich znalost pokládám za samozřejmost. To, že s někým mluvím jeho jazykem, je projev úcty a zájmu, snahy ujít svůj kus cesty k partnerovi. Znalost jazyků také rozšiřuje okruh informací, ze kterých můžete čerpat.
Občané evropských zemí očekávali, že Evropská unie, tento největší hospodářský a obchodní celek na světě, jim zajistí více prosperity, bezpečnost, zaměstnanost. Místo toho je realitou dneška krize, včetně devastující krize eurozóny. V ohrožení je zejména jižní křídlo EU. Jak jsem řekl na plénu o stavu EU, vyjít z krize znamená osvědčit „pioneering spirit“, tedy průkopnického ducha. Ten se u Evropské komise nevyskytuje. Spíše přemíra rutiny a šablon. Pak je komise nikoli řešení problému krize, ale jeho součástí. Dnes jde opravdu o budoucnost, jakkoli politikové šíří zvěsti o tom, že jsme z krize venku. Nejsme.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Miloslav Ransdorf