„Snad nikoho nepřekvapím, když řeknu, že mě nechaly chladným hádanice okolo všech možných ‚balíčků‘. Od prvního frontálního útoku pětikoalice na Poslaneckou sněmovnu PČR to šlo krok za krokem. Dál a dál, od ústavního čl. 2 odst. 1, který konstatuje, že ‚Lid je zdrojem veškeré moci a vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní,‘ postupuje degradace demokratických pořádků stále rychleji,“ komentuje politolog Zdeněk Zbořil.

A vrátil se do historie: „Předchůdce Petra Fialy na akademické úrovni, prof. Josef Ludvík Fischer (1894–1974) reagoval na koaliční vládnutí za první republiky, potom v letech poúnorových. Ve svém životním vzpomínání mluví o tom, že účelově vznikající koalice, bez programové diskuse a nikoliv nenávistných sporů, způsobují ‚zbahnění‘, dnešními slovy krizi a soft rozpad státu. Důvodem je to, že veřejný politický diskurz je podstatně omezen díky autoritativním rozhodnutím úzkého okruhu vedení politických stran, které v zájmu udržení moci jsou schopné dohodnout se na úkor politické opozice o čemkoliv a jakkoliv.“

Připomíná to proto, že J. L. Fischer, kromě svého působení v Olomouci, zastával několik let, ještě před svou odbornou diskreditací, vysokou akademickou funkci na Masarykově univerzitě v Brně a byl vlastně předchůdcem Patra Fialy. „Dnes bychom řekli politologem, ovšem řádně vzdělaným filozofem a sociologem. Od třicátých let se zabýval krizí demokracie (1934/1935) a jeho práce jsou dnes sice opomíjené, ale podle mého názoru až neuvěřitelně aktuální. Zrcadlo, které už tehdy nastavil své době, by mohlo být poučením i nám.“

To, že někdo může tvrdit, že podobně jako naši spiklenci, kteří se pokoušejí uchvátit veškerou moc pocházející od lidu, a nespolupracují s lidem a ve prospěch lidu, se chovají politici a politické strany téměř v celé Evropě, nás podle Zbořila sice nenaplňuje velkou nadějí, ale neznamená to, že bychom měli rezignovat, a že by se ti, kteří jsou dočasně u moci, neměli o svou moc bát. „Jen jako drobnost mne zaujalo to legrační zvýšení daně za noviny a nižšího zdanění časopisů, které považuji, jak říká snad i Petr Fiala, jenom za jednu z chyb celé tzv. úpravy daňových příjmů státu. Nikoliv snad reformy finanční politiky státu, které postihlo i ty, kteří s něčím podobným nepočítali. Je to totiž upozorněním všem těm, kteří volili jenom srdcem a nikoliv hlavou, že ‚zahradní slavnost pro patnáct milionů‘, řečeno nezapomenutelnými slovy Slávka Pejčocha-Ravika, ještě neskončila,“ dodává.

Nadbytečné užívání času budoucího a podmiňovacího

Českou událostí číslo jedna uplynulých dnů bylo dramatické ohlášení „ozdravného balíčku“ ve čtvrtek za pět minut dvanáct. Kabinet Petra Fialy chce dát opět „Česko do formy.“ „Říct se vlastně nedá nic jiného, než co říkáme od začátku slavného vítězství nad Andrejem Babišem a velkou částí rozhádané české společnosti – je to zase, podle mého názoru, nadbytečné užívání času budoucího a podmiňovacího způsobu,“ uvedl politolog. „Jen někdy trochu mrazí, když někdo připomene, jak se možná bude zacházet s majetkem České pošty, náhle se objevující na kontrolovaném tržišti staří kozáci z ODS a také ti mladší, kteří se od svých předchůdců jistě leccos naučili,“ dodal.

„Ne, nebudeme ustupovat žádnému nátlaku!“

Premiér už předem odmítl, že by v jakémkoliv zásadním prvku balíčku byl prostor pro změny. „Nebudeme ustupovat žádnému nátlaku,“ řekl v ČT. Totéž by platilo i v případě stávek a protestů. „Přece si nebudeme vynucovat to, že budeme žít na dluh a země se řítí do katastrofy, nějakými stávkami,“ reagoval Fiala.

„Žádné změny, žádné dohody s opozicí! Sto osmička v Poslanecké sněmovně je hotová, někdo se k ní dokonce i přidá a demonstrace se dají snadno zvládnout. Ani to nemusí být jako v Paříži, v Praze stačí jen trochu zadupat. A oblíbený pan prezident také trochu pomůže, tak ‚kdopak by se Kafky bál!‘ Mluvit nám do toho nikdo nebude, a kdo by chtěl, tomu to ctihodnosti soudní moci vysvětlí. Zpočátku možná jen podmínečně,“ podotýká Zbořil.