Pět dní před otevřením volebních místností a zhruba dvě hodiny před velkou debatou na CNN Prima News zveřejnil server Investigace.cz článek, ve kterém naznačuje, že se Andrej Babiš dopustil praní peněz. Autoři článků ale důrazně popírají, že by načasování bylo záměrné. Lze tomu věřit?
Jistěže tomu lze věřit, protože v této době lidé věří ledasjakým pitomostem, a na tom je tato pseudokauza založena. Důkazy ale nejsou, to přiznal i šéf ODS Petr Fiala. Pak zbývá pouze taková tvrdě fundamentalistická, doslova talibánská víra, že Babiš je ďábel a tudíž vše, co dělá, smrdí sírou a ohněm pekelným. Takovou vírou ale u nás nikoho nepřesvědčíte, i když o to se zde aktuálně a do roztrhání těla a do naprostého sebezesměšnění snaží mnoho „věřících“. V ruce ale nemají nic, a fakta hovoří proti nim.
Ze zveřejněných jmen je totiž Babiš druhou největší hvězdou, a z těch, kteří mají aktuálně před volbami, je tím prvním.
Takže ano, jde o druhou „Kubiceho zprávu“, kdy se zveřejní pomluva tak těsně před volbami, že dotyčný nemá šanci se účinně obhájit.
O tom, že to byl záměr, svědčí výrok Pavly Holcové z „investigace.cz“ v ČT24, která na otázku, proč bylo zveřejněno jenom Babišovo jméno, a proč neznáme jména těch ostatních Čechů, odpověděla:
„My na nich pracujeme, budeme jména zveřejňovat, ale my chceme vlastně na dalších kauzách pracovat spíš systematicky a pořádně, než abychom vytrhávali z kontextu a rychle vypustili do světa seznam lidí, u kterých je možné, že ty offshorové firmy měli i z naprosto legitimních důvodů.“
Tím Holcová potvrdila, že Babišovo jméno nebylo zveřejněno „systematicky a pořádně“ a že bylo „vytrženo z kontextu“, aby mohlo být „rychle vypuštěno do světa“, protože by se mohlo později prokázat, že v jeho případě bylo vše legitimní a legální.
Andrej Babiš argumentuje, že neudělal jednak nic protizákonného a navíc k té transakci z jeho vlastních peněz došlo v roce 2009, kdy ještě zdaleka nebyl v politice. Je to dostačující vysvětlení?
Je to naprosto dostačující vysvětlení pro všechny, kteří nebaští tu nechutnou šlichtu, kterou se někdo snaží ovlivnit regulérnost voleb. Všechny děje hází na jednu hromadu, takže například hovoří o tom, že „premiér Babiš v roce 2009 udělal to a ono“ – přitom Babiš v roce 2009 v politice vůbec nebyl. To jsou neklamné známky toho, čemu se říká hybridní válka.
Zpochybňuje-li nadto současný šéf ODS Petr Fiala transakci podnikatele Babiše v roce 2009, je třeba se podívat na to, jak byly v té době rozdány karty. Podle zákona na daňové záležitosti dohlížely Finanční úřady, a kontrolu legálnosti finančních transakcí s cizinou měl na starosti Finanční analytický útvar. Jestliže tyto instituce neshledaly na transakcích podnikatele Babiše nic závadného a jeho zdaněné peníze propustily do zahraničí, bylo asi všechno v pořádku. Nadto si připomeňme, že oba zmíněné útvary patřily pod Ministerstvo financí, kterému šéfoval Miroslav Kalousek (s krátkou výjimkou na přelomu let 2009 a 2010, kdy byl ministrem financí přepečlivý Eduard Janota). Takže má-li Petr Fiala pochybnosti o legálnosti finančních transakcí tehdejšího podnikatele Babiše, zpochybňuje kvalitu řízení státu Občanskou demokratickou stranou. Jinými slovy, řeže si pod sebou větev. Myslím, že mu ODS může za volební výsledek poděkovat s předstihem.
Je komické, jak si volební lídr ODS Petr Fiala v této pseudokauze doslova naběhl na vidle. On hodnotí transakci, kdy jedna firma půjčí druhé a ta si prostřednictvím třetí koupí nemovitost, jako „mimořádně komplikovanou“. To lidé opravdu chtějí, aby tento stát řídil člověk, kterému dělá potíže takováto trojčlenka?
Nejen Petr Fiala, coby potenciální premiér, papouškuje pavlačové pomluvy o podezření z praní peněz, někdy dokonce „špinavých“, i když by měl mluvit o legalizaci výnosů z trestné činnosti. To by se však dostal do úzkých, protože tento trestný čin je definován tím, že navazuje na zdrojový trestný čin, z něhož pocházejí ty legalizované („propírané“) peníze. Tady ale o žádném trestném činu nebyla řeč! Protože to by znamenalo, že tehdejší vláda ODS vládla tak blbě, že jejím útvarům unikla trestná činnost s legalizovaným výnosem ve výši 400 miliónů korun!
Pokud jde o pozadí projektu Investigace, již se objevily informace o financování z kontroverzních zdrojů. Nepřímá podpora ministerstva zahraničí USA, přímá pupeční šňůra na zdroje centrální Sorosovy OSF z USA, nechvalně proslulá National Endowment for Democracy a další organizace. Nakolik je možné uvažovat směrem, že jde o politické zájmy zvenčí a snahy o zahraniční ovlivnění voleb? Lze to vyloučit?
Vyloučit to rozhodně nelze, naopak, mnoho příznaků tomu nasvědčuje. Načasování, kdy má na voliče zapůsobit hnusné flusnutí na Babiše, aniž by měl dotyčný možnost a čas se účinně ubránit – to prostě není náhoda. Mám dokonce podezření, že posledním Babišovým hříchem byla jeho podpora od Viktora Orbána.
Své negativní důsledky přinesl dlouhodobý odpor zákonodárců k tomu, aby do politiky zasahující subjekty, jako jsou tito „investigativci“, musely uvádět, když jsou financovány ze zahraničí – ačkoliv ve Spojených státech je tato povinnost zavedena. Teď Babiš vidí, že to byla chyba, stavět se laxně k těmto návrhům. Podobně jako byl jeho nedbalý postoj k veřejnoprávním médiím, které se skutečně profilují velmi nevyváženě, protože jsou vskrytu pod účinným vlivem určité politické formace. Teď se mu tyto nedůslednosti vrací. Doufejme, že tato trapná pseudokauza bude našimi citlivými voliči dobře „přečtena“, a že se zachovají vzpurně, tedy přesně naopak, než je záměr těch kazisvětů.
Milion chvilek přichází s tím, že pokud by prezident premiérem jmenoval Andreje Babiše i přesto, že by většinu v nové Sněmovně měla současná opozice, je prý připraven jít do akce. Komentátor Petros Michopulos dokonce míní, že by došlo k masovým demonstracím, protože si lidé nenechají „tím prasetem vytírat zrak” a „vytlučou mu okna na Hradě”. To už skoro snese popis jako převrat nebo majdan. Je to výzva k násilí?
Já to jako výzvu k násilí chápu. Ovšem nedělám si iluze, že by naše statečné státní zastupitelstvo konalo. Proč? Nedávno jsem dal podnět k přezkoumání psychopatického výroku zvláštního velvyslance pro ČR pro otázky energetické bezpečnosti Václava Bartušky z roku z 24. května 2015, kdy se v rozhovoru pro web Neovlivni.cz vyjádřil k dění na Ukrajině takto:
„Pokud se jim postavíte rychle čelem, jako to udělali třeba v Oděse, kde je prostě upálili, nebo v Dněpropetrovsku, kde je prostě zabili a pohřbili u silnice, tak máte klid. Když to neuděláte, tak máte válku. To je celé.“
Na to mi nejprve obvodní, pak městské státní zastupitelství odpovědělo, že v předmětném výroku neshledalo naplnění skutkové podstaty trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle § 356 trestního zákoníku, ani žádného jiného trestného činu (například přečin schvalování trestného činu podle § 365 trestního zákoníku). Bartuška prý pouze vyjádřil svůj názor, jinými slovy „konstatoval fakta bez toho, aby takový postup hodnotil jako správný či zákonný, či jej dokonce schvaloval.“ Krom toho je prý potřeba výrok „posuzovat v kontextu celého rozhovoru, kde se pan Bartuška vyjadřuje mimo jiné k dění na Ukrajině a k jednání ruského prezidenta Vladimíra Putina“. Bartuška prý nevyjadřoval sympatii k žádné straně konfliktu, pouze se „pokusil o objektivní zhodnocení situace, byť za použití extrémních vyjadřovacích prostředků.“
Takže když státní zástupci vyhodnotí Michopulosovu výzvu „ve správném kontextu“ (že jde o prezidenta Zemana), pak mohou dojít k tomu, že zase nic protiprávního „neshledají“, a budou konstatovat, že Michopulos pouze „konstatoval fakta“, třebaže „s použitím extrémních vyjadřovacích prostředků“.
Psali jsme:
Co všechno by se mohlo dít pod pláštíkem „boje za záchranu demokracie”? Třeba i s mediální a ideovou podporou ze zahraničí od různých neziskových organizací… Anebo je toto už přitažené za vlasy?
Jak vidno z předchozího, přitažené za vlasy jsou konkrétní státní zastupitelství. Jinými slovy, platí bonmot, že když máte na své straně státního zástupce, který se rozhodne vás nestíhat, nemusíte si shánět advokáta.
Takže obávat se musíme ledasčeho. Především „boje za demokracii“ ve stylu catch-as-catch-can (zápas zcela bez pravidel). Protože co se těmto „rodilým demokratům“ nelíbí, tak to není „demokracie“.
Tomu zápasu ve volném stylu například nasvědčuje to, že tyto brutálně medializované materiály z Pandořiny skříňky jsou ve skutečnosti soudně nepoužitelné, tedy neprůkazné, protože byly zřejmě ukradeny, tedy nebyly získány v souladu se zákonem.
Budeme muset čelit i útokům na samu existenci nezávislých médií, protože neofašisté z Evropské unie se rozhodli je „vyhladovět“, tedy zbavit je například příjmů z reklam – a činí tak způsobem, který by měl již dávno zalarmovat státní zastupitelství.
Budeme se muset připravit na stupňující se nátlak, který se bude projevovat rozličně – a nelze vyloučit ani násilí, jak vysvítá z různých náznaků. Nechci tím strašit. Demokracie je totiž poměrně tvrdý politický systém, který předpokládá střety, ale musí zůstat v určitém rámci. Ten je definován užíváním takových metod, které by aktéři strpěli i v případě, když by byly použity protistranou.
Čeká nás tedy mnoho práce, ale nikdo to za nás neudělá. Střezme se těch, kteří říkají, že to udělají za nás!
Fotogalerie: - Viktor Orbán zavítal do Čech
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
