Pane profesore, Velká Británie s konečnou platností vystoupila z Evropské unie. Co se pro běžné Brity okamžikem konce členství změnilo?

Ten okamžik pouze symbolicky zpečetil vítězství konzervativců v prosincových volbách, kteří národu slíbili obnovení suverenity a demokracie. Premiér Boris Johnson dal národu a světu na vědomí, že Velká Británie po 47 letech politických sporů, rekriminací, potíží a marné snahy mírnit ambice Evropské unie konečně našla odvahu a sílu bruselské impérium opustit.

Třikrát museli dát voliči najevo svou vůli, nejprve plebiscitem (2016), podruhé ve volbách (2017) a teprve po třech letech a půl roku zuřivé slovní války a masivního odporu téměř celé britské elity i starého parlamentu (až na malou konzervativní výjimku) rozhodly prosincové volby o směřování země. V kolébce demokracie zvítězil lid proti své vlastní elitě. Vyhrála národní demokracie, protože žádná nadnárodní ani existovat nemůže. Angličané v čím dál větším počtu od Maas-trichtské úmluvy (1992) kladli svým politikům jedinou otázku – kdo tady vládne, parlament a britská vláda, nebo nevolená nomenklatura s evropskými politiky za zavřenými dveřmi bruselských paláců?

Britská společnost se potácela v nejistotě od červnového referenda 2016 až do voleb loni před Vánoci, kde drtivě vyhrál euroskeptik Boris Johnson. Co si z tohoto zdlou-havého procesu mohou odnést státy, které by v budoucnu na odchod z EU mohly pomýšlet?

Jedno poučení, že nesmějí být v případě jednání s EU o vystoupení tak tragicky rozdělení a musejí mít na své straně masivní většinu svých občanů.

Britové jsou sice podle slov podporovatelů brexitu již formálně svobodní, ale teď začne neméně náročný proces dohod o budoucích vztazích včetně pohybu osob, obchodu a mnoha dalších oblastí. Má Johnson sílu prosadit výhodné podmínky?

To nikdo neví. Premiér stále opakuje, že usiluje o volný obchod a zároveň se nevzdá suverenity Británie a nepodřídí žádným regulacím, tarifům či kvótám, ani dozoru Evropského soudního dvora, a pokud by Unie uvalila nějaká cla na brits-ké zboží, o stejnou částku zdraží dovoz z kontinentu. Znamenalo by to masivní snížení vzájemného obchodního obratu. Nezávislost, o niž šlo v referendu především, což vůbec nechápali naši komentátoři, není na prodej ani na výměnu za nějaké ústupky. Jak to dopadne, uvidíme, eurozóna stagnuje a neústupnost Unie by jistě přivodila recesi na obou stranách. Objem obchodu je ohromný. Británie by se časem z propadu vymanila, ale unijní ztráta by byla permanentní. Snad si jsou bruselští vyjednávači tohoto faktu vědomi. Unie má ovšem im-periální, ideologický charakter a je možné, že převáží.