Jmenování Petra Fialy premiérem otevírá další kapitolu českých pokusů o stabilní domácí vládu.

Podle ústředního volebního hesla od listopadu 2021 „Směřujeme na Západ“.

Dobře. Pojďme se podívat na jaký.

Západ v tuto chvíli charakterizuje obrovské zadlužení jednotlivých států. Nekontrolovatelně rostoucí dluhy vlád, kterým vévodí americký veřejný dluh, který bude v prosinci činit 30,57 bilionu amerických dolarů. Za dluhy se skrývá tikající časovaná bomba sociálních problémů, vyplývajících z dlouhodobého a odsouvaného řešení postavení vytěžovaných tříd a skupin, dožadujících se rovných podmínek na základě sociálních, kulturních a etnických požadavků.

Západ oslabuje. Tektonické desky geopolitiky jsou v masívním pohybu. Změněné postavení Číny, Ruska, zemí Blízkého východu, nově se tvořící aliance, které odmítají import liberalismu, stejně jako potupné opuštění pozic, jako tomu bylo v Afghánistánu, staví Západ před dosud nepoznanou situaci. Pozvolnou ztrátu globální dominance.

Globální pandemie koronaviru podvazuje ekonomický potenciál zemí, destruuje vnitřní demokratické principy a nutí vlády zemí k omezování svobod. Což vytváří další napětí ve společnosti, které podrývá legitimitu a akceptaci rozhodnutí vlád.

Zadrhává i systém globální ekonomické výměny, díky čemuž rostou náklady ekonomického systému.

Fotogalerie: - Hřib Mikulášem

Řada politických rozhodnutí v minulosti, například v Evropě, v otázce využívání atomové energie nebo využití levných zdrojů ropy a plynu z Ruska, napadaném a destruovaném z politických důvodů aktuálně, nyní doznívají v podobě rozsáhlých turbulencí na energetickém trhu.

Nástup vlády probíhá za mimořádně nepříznivých podmínek, jejichž společným jmenovatelem jsou jak výrazné geopolitické vlivy, tak i domácí obtíže.

V této analýze se budeme věnovat geopolitickým vlivům.

Globální otřesy

Celosvětová pandemie covidu-19 oslabila státy a mění nastavení geopolitiky. Důvodem jsou obrovské státní výdaje na zvládání covidu, výdaje, spojené s lockdowny a omezováním ekonomik, krizovými situacemi v rámci globální obchodní výměny.

Rozdíly ve způsobu zvládání pandemie a především reálné výsledky dvouletého snažení států pozvolna mění postavení Západu. Což se dotýká jednoznačné dosavadní hegemonie, vedoucí role Spojených států a západního civilizačního okruhu.

Když se k tomu přidají další faktory, jakými je energetická krize, pokračující obchodní válka mezi USA a Amerikou, napjatá situace v jihočínském moři či na rusko-ukrajinské hranici a řada dalších, v důsledku otřesů, které ohniska sporů vyvolávají, roste napětí.

Fotogalerie: - Na koberečku před akváriem

Obchodní válka mezi Čínou a Amerikou, americké dluhy a ztráta vedení

Jako faktor, určující dění ve světě, je napjatý vztah mezi USA a Čínou.

Nejen covidová pandemie, ale především spor, obchodní válka, vyprovokovaná Trumpem v roce 2018, zavádění cel či omezování čínské produkce ve prospěch amerických producentů, dopadla více než problematicky. Amerika nebyla v Číně schopna prosadit své zájmy. Z obchodní války vyšla Amerika jako poražená.

Jestliže cílem bylo posílit roli domácí americké ekonomiky a rozvoj domácích amerických kapacit, jak ukázala oxfordská studie z ledna 2021, komentovaná Reuters, namísto růstu míst se počet pracovních pozic snížil o 245 tisíc. Odhady tvrdí, že pokud bude obchodní válka mezi USA a Čínou pokračovat až do roku 2022, klesne HDP Spojených států o 1,6 miliardy dolarů a počet pracovních míst se může snížit až o 730 tisíc.

Problém je hlubší. Problémy Ameriky se promítají do otřesů západního světa. Výsledkem je dnes už trvalá krize důvěry v západní systém, který komplikuje nejtěžší potíž, kterou dnes máme. Covid-19

Dluhy, dluhy, dluhy

Americké dluhy rostou.

Jejich jádrem je dlouhodobý trend bilance obchodní výměny, mezi USA a Čínou, která je trvale nastavena v neprospěch Ameriky. V roce 2021 znovu vzrostla. K listopadu 2021 je poměr dovozu a vývozu 360 415 mil. USD oproti 104 976 mil. USD ve prospěch Číny.

Stejně tristní je situace kolem veřejného dluhu Spojených států, který dnes činí 133 % HDP.

Podle odhadů Mezinárodního měnového fondu bude čistý dluh vlády Spojených států v prosinci 2021 činit 30 574,780 miliardy USD. Astronomické číslo, které znovu vystoupalo z 27 980,860 miliardy USD v prosinci 2020.

Americký veřejný dluh, stejně jako další problémy, jsou rizikem pro stabilitu celého západního systému. Americké, a nejen americké, dluhy rychle rostou. MMF při pohledu do budoucna předpokládá, že čistý dluh vlády USA bude v prosinci 2026 činit 38 838,730 miliardy USD.

(Abychom si uvědomili, o jaká jde čísla, v přepočtu na české koruny, při směnném kurzu 22,69 jde o 881 250 783 700 000.)

Nutný reset vztahů

Jednou z cest, jak vrátit Americe i Západu vitalitu, je právě změna ve vztazích. Jak s Čínou, tak stejně i s ostatními zeměmi, které tvoří geopolitický opozit Západu. Postavený na systematickém uvolňování napětí. Spolupráce namísto konfrontace.

Trump se pokusil nastavit tvrdý konfrontační kurz, který měl donutit Čínu k rozsáhlým ústupkům, ale tato snaha i strategie vyzněla naprázdno. Věcně vzato, je velmi obtížné donutit největšího obchodního partnera a zároveň geopolitického soupeře k ústupkům. Když vaše vlastní ekonomika je přímo provázaná a do jisté míry závislá na spolupráci. Biden, jeho nástupce v Bílém domě, se pokouší prosadit v podstatě totéž.

Návštěva Joea Bidena v Pekingu v listopadu 2021 měla pomocí opatrného vyjednávání snížit napětí mezi velmocemi. Problémem je nejen nevýhodná ekonomická bilance Ameriky ve prospěch Číny, kterou se trvale nedaří změnit. Přestože Ameriku dnes nutně zajímá její vlastní bilance, je z pozice globálního hegemona nucena neustále řešit úplně jiné problémy. Jako například konfliktní nastavení v Jihočínském moři, které hrozí přerůst v otevřený vojenský spor.

Pojďme na detail.

Fotogalerie: - Zeman znovu v Číně

Spory v Jihočínském moři

Jihočínské moře je jedním z nejspornějších regionů na světě. Územní nároky zde kromě Číny vznášejí státy jako Tchaj-wan, Vietnam, Filipíny, Malajsie a Brunej. V oblasti operují americké jednotky. Čína zde má umístěnu řadu vojenských základen na ostrovech a kromě vícestranných teritoriálních sporů jde především o vojenskou dominanci v oblasti, které se snaží Amerika velet, za astronomických nákladů.

Spor o Tchaj-wan

Jiným sporem je zápas o Tchaj-wan. Tchaj-wan je dnes Západem považován za ostrov demokracie v teritoriu čínské dominance. Historie Tchaj-wanu je ve skutečností historií exilové diktatury. Datující se od éry generála Čankajška, který na ostrov uprchl s dvěma miliony protikomunistických bojovníků Kuomitangu, po prohrané občanské válce. Tchaj-wan byl až do roku 1986 tvrdou diktaturou ve válečném stavu s Čínou.

Do roku 1979 si Tchaj-wan nárokoval oficiální statut vedení Číny, z pozice exilové vlády. Teprve roku 1979 byla jako nástupnický stát uznána pevninská Čína. A teprve poté Čína mohla otevřít zastupitelské úřady v zemích světa a stala se součástí OSN. Historie vzájemných vztahů je tedy velmi napjatá.

Pevninská Čína považuje Tchaj-wan za odštěpeneckou provincii a nyní nabízí Tchaj-wanu připojení, formou politiky jednotné Číny. Je to stejný model, jaký aplikovala pro připojení Hongkongu v roce 1997, „jedna země – dva systémy“. V principu to znamená připojení k Čínské lidové republice, při zachování autonomní samosprávy, vlastního politického systému a právního řádu.

Pravdou ale je, že v Hongkongu prochází tento model hlubokou krizí. Ukazuje se, že vláda v Pekingu nemíní respektovat závazky plné autonomie.

Dlužno také dodat, že zvláštním rysem dnešní situace je, že pro sbližování s pevninskou Čínou je dnes partnerem právě Kuomitang, někdejší rival z dob občanské války. Zastává konzervativní pozice, nicméně uznává požadavek ČLR, že přihlášení se k „principu jedné Číny“ je nezbytným předpokladem pro bilaterální jednání s Tchaj-wanem.

Pro Ameriku je Tchaj-wan komplikací ve vztahu s Čínou. Vojenské manévry na obou stranách, americké i čínské armády, u břehů Tchaj-wanu představují zvýšené riziko konfliktu, který může přerůst v katastrofu s obrovskými následky. Čína rozhodně odmítá vměšování do záležitostí, které považuje za sféru svých přirozených zájmů. Dala více než jasně najevo, že v otázce ostrova neustoupí. Přesto je Joe Biden rozhodnut v podpoře Tchaj-wanu pokračovat. Je to složitá situace.

Posun v hegemonii

Globální politika, diktovaná zájmy Spojených států a jejich západních spojenců nutí vynakládat astronomické částky na udržování světových pořádků. Zároveň potřeba udržovat vojenskou převahu a rozsáhlou podporu vzdáleným enklávám podvazuje schopnost Ameriky vymanit se z nevýhodného nastavení v oblasti vlastní ekonomiky. Za souběžného narůstání vnitřních dluhů. Globální dominance a zasahování do vzdálených konfliktů zemí z ideových důvodů je nesmírně nákladná činnost.

Dnes začíná platit, že doba, kdy mohla Amerika doufat ve vedoucí roli ve světě a západní svět se mohl stavět do pozice civilizace, určující trend celosvětového dění, je pryč. Po potupném stažení americké armády z Afghánistánu je zjevné, že roli světového četníka bude vzhledem k obrovským vnitřním problémům a enormním nákladům Amerika plnit dál jen obtížně. Spojené státy stále zůstávají největší supervelmocí. Zároveň je také pravdou, že nově se především Čína stále více zapojuje do stanovování globálních pravidel a norem – role, která byla až dosud téměř výhradně vyhrazena liberálním demokraciím. Tato poloha vychází z materiální dominance Číny, z pozice světové dílny světa, jejíž ekonomická bilance, pravidelný růst a růst ekonomické výměny vůči všem státům, se kterými obchoduje, je nastaven jako trvale posilující. Ve prospěch Číny.

Svět je dnes multipolární. A otřesy, plynoucí ze změněného nastavení velmocí a supervelmocí se nutně a silně projeví v příštích a blížících se krizích.

Lipavský

Fialova vláda se opírá o nominanty do vládních pozic, kteří, bohužel, nic z výše uvedeného buď netuší, nebo jednoduše vědět nechtějí. Příkladem je nominace piráta Lipavského na post ministra zahraničí. Lipavský, který proslul rozjásanými statuty, namířenými proti ekonomické spolupráci s Ruskem a Čínou, je typickým produktem západní liberální optiky, která vnímá geopolitické soupeře konfliktním způsobem. Sám, cituji, říká v rozhovoru pro ČRO: „Jsem kritikem snah zalíbit se Rusku a Číně, kdy jsme se na úkor byznysových zájmů vzdávali zásadních principů a hodnotových pozic v naší zahraniční politice.“

Jsou to problematická vyjádření. Vyjadřují pouze základní nepochopení dnešního světa i nastavení geopolitiky. Svět je provázaná matérie zájmů a vlivů a nešetrná vyjádření, nebo přímé invektivy vůči státům jen rozpoutávají zbytečné konflikty. Poškozují v konečném důsledku naši zemi.

Piráti se sami sebe snaží vnímat jako evropský liberální mainstream.

Problém je, že liberální mainstream, příkladně německý, dánský, ale předně americký se spolupráci s Čínou nevyhýbá. Pokouší se, ve vztahu k Číně i Rusku, místy zaujímat silná stanoviska a proklamace, ale ve skutečnosti všechny státy světa usilují o plynulou spolupráci. Obchodní výměna mezi USA a Čínou je největší na světě. Nevím, jestli si to lidé jako Lipavský, stejně jako další nominanti příští vládní sestavy, vůbec uvědomují. Závod, který se vede, je především závodem, kdo z velkých geopolitických soupeřů vyjde z koronavirové pandemie, otřesů globálních trhů, souboje o technologickou nadvládu nejlépe. O tohle se hraje. Nikoliv o jakési proklamativní liberální postoje, určené tak možná domácímu publiku.

Problém je, že pokud nominant je běžným řadovým poslancem v malé zemi uprostřed Evropy, může si dovolit podobné věci vyjadřovat třeba obden. S hesly proti spolupráci s dílnou světa může být zábavnou figurkou, dokreslující kolorit české politiky.

V roli ministra zahraničí je ovšem něco podobného naprostou pohromou.

Miloš Zeman správně komentuje nominaci Lipavského. Netřeba to vnímat jako pokus omezovat Fialovu vládu, nebo volbu jeho vládního týmu. Naopak. Jde o zkušenost. V případě krize bude Fiala řešit nejen krizi, ale i osobu samotného ministra. Jak ukázaly názorně Vrbětice, situace kolem energetické krize nebo ukrajinské krize, post ministra zahraničí bude čím dál náročnějším řemeslem.

Fotogalerie: - Zemanova čínská rapsodie

Blízký východ

Podobná situace jako s Čínou panuje i na Blízkém východě. Zdejší státy rozhodně neusilují o podřízení politiky zájmům Spojených států a nestojí o import demokratických pořádků. Je zde možné pozorovat exponenciální nárůst spolupráce právě s Čínou. Velkou změnou zde byla rozsáhlá, praktická, finančně i materiálně podporovaná mezinárodní spolupráce v boji s covidem. Mezinárodní rozměr čínské proticovidové politiky znamenal velkou změnu. Čína se zde stala lídrem, usilujícím o široce pojatou podporu zemí v boji s pandemií. Nakonec se do její strategie boje s covidem zapojili i dosavadní američtí spojenci jako Jordánsko nebo Saúdská Arábie. Je to překvapení a jen ilustruje rostoucí vliv Číny v mezinárodním měřítku.

Rusko

Napjatá je situace i mezi USA a Ruskem, které osciluje kolem vleklé rusko-ukrajinské krize. Dlouhotrvající konflikt hrozí přerůst v regulérní válku. Konflikt na hranicích EU by byl stejně zničující, jako válka v Jugoslávii. Geopolitické otřesy, jak na ukrajinské hranici, tak na polsko-běloruské hranici jsou výsledkem dlouhodobých snah zaměstnat Rusko. Podpora Euromajdanu Západem v roce 2014 eskalovala pokojný majdanský protest v geopolitickou událost. Ukrajina se octla v rozsáhlé krizi a na okraji rozpadu státu. Jazykový zákon, namířený proti etnickým Rusům rozdmýchal vášně, vedoucí k teroru. Nakonec byl jeho přímým důsledkem vznik separatistických států na území Ukrajiny, Doněcké republiky a Luhanské lidové republiky, jejíž ozbrojené milice začaly vést boj proti Ukrajině.

Souběžně s tím došlo k odtržení Krymu a geopolitická krize skončila sankcemi na Rusko.

Otřesy z roku 2014 nedozněly dodnes a naopak, pozvolna eskalují.

Jen ale ukazují, že model importu demokracie, nebo podpory barevných revolucí je v zásadě kontraproduktivní. Jeho reálné výsledky předurčují, že tento typ politiky je za zenitem.

Přesto kdykoliv najde na Západě, i u nás, své zastánce.

Naposledy se tímto způsobem projevila paní Pekarová, předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, která vyzvala ke svržení Lukašenka v Bělorusku. Věcně vzato, o osudu Lukašenka rozhodne nejspíše ruský prezident Putin. Až k tomu nastanou příhodné podmínky.

Ale zcela určitě k tomu nepotřebuje paní Pekarovou.

Fotogalerie: - Prezident Zeman v Číně

Česká politika je zatížena stereotypy

Jedním ze stereotypů nové vládní garnitury je právě Fialou proklamované směřování na Západ.

Osobně si myslím, že jak s Evropskou unií, Spojenými státy, západními zeměmi, tak ale i jejich geopolitickými protivníky, Ruskem a Čínou, máme fungovat výhradně prostřednictvím věcné, střídmé, vzájemně výhodné výměny. Ve všech možných oblastech.

Spojit Západ i Východ do vzájemně prospěšné synergie kontinentu, zahrnujíce v to země jako Ukrajina, Bělorusko a Rusko. Centrem a hybatelem dění by se mohly a měly stát země bývalého východního bloku. Nové evropské země, které mají sdílenou zkušenost, jak s Východem, tak i se Západem. Někde zde totiž leží schopnost překlenovat rozdíly a začít spojovat kontinent.
Pomocí win-win strategií.

Nikoliv strategií, které vedou k vytěžování a podřízenosti.

Jak se z podřízené kolonie stát hybatelem dění

Naše příslušnost k západním strukturám nás dovedla do postavení druhořadé kolonie. Koncernové pobočky Evropské unie. S tím je třeba přestat.

To, že jsme součástí Západu, nás neomezuje v možnostech. Sebevědomá a věcná politika je schopna akceptovat příležitosti i omezení, které umožňuje řád globální výměny. Na místo toho se snažíme, ryze z politických důvodů a nesprávně, upřednostňovat jen jednu stranu polokoule.

Problém je, že na jednu stranu jsme ochotni fungovat až vazalským způsobem, nadřadit vlastní zájmy v rámci politiky, obchodní výměny, budování přirozených vztahů s různými zeměmi dnes již vyčerpanému ideálu.

Jeho reálným výsledkem je a bude pouze naše závislost na Západu. Fialova vláda jasně deklaruje politiku ve prospěch „směřování na Západ“. Ve skutečnosti to nikdo od nás nevyžaduje. Globální politika je založena na prosazování zájmů. Nikoliv devótní příslušnosti k zájmům klubu nejbohatších zemí a především Spojených států.

Pro Spojené státy je dění v České republice obvykle většinou naprosto bezvýznamné. Naše případné kontakty a obchodní kontrakty s Ruskem, Ukrajinou nebo Čínou, případně dalšími státy jako Indie, nebo země Latinské Ameriky v žádném případě neohrožují ani Ameriku, ani západní spojence. Je směšné uvažovat takto. Přesto se tak děje.

Fotogalerie: - Vítání čínského prezidenta

Část naší politické scény považuje, bůh ví proč, za politický úspěch, když se jim podaří překazit dlouhodobě navazované a složitě utvářené vztahy se státy, které patří k jinému, než západnímu civilizačnímu okruhu. A právě tato část politiky se nyní dostává k moci a k vládě.

My se musíme naučit toleranci k jiným kulturám. A těžit spíše ze vzájemných možností, které svět nabízí než vést konflikty na základě rozdílnosti kultur.

Svět se velmi totiž výrazně změnil.

Kissinger, Nixon a Reagan jsou minulostí

Jestliže v minulosti fungoval kissingerovský způsob vyvažování vlivu geopolitických konkurentů a Kissingerovi se dařilo vrážet klín mezi Čínu a Rusko, kdy na jedné straně Spojené státy udělaly významné ústupky Číně (rok 1979, pingpongová strategie, oduznání Tchaj-wanu) tak, aby oslabily Rusko, coby hlavního geopolitického konkurenta, a zároveň tlačily na tehdejší Sovětský svaz vojenským odstrašováním, dnes nic podobného jednoduše neplatí.

Jak Putin, tak Si Ťin-pching metodu vrážení klínu mezi velmoci velmi dobře chápou. Rusko zbrojí a má k dispozici dostatek vojenské síly, aby dokázalo uhájit svou suverenitu. Čína posiluje v oblasti zbrojení, ale její strategie je jiná. Je jí systém obchodní výměny na základě win-win strategie, kdy se snaží neprosazovat své politické vidění světa, ale svým partnerům a spojencům nabízet, pragmaticky, investice a účast na čínských vládních programech obchodní výměny.

Fotogalerie: - Poslední den čínského prezidenta

Čína je největším globálním investorem

Jak uvádí Statista.com, s rychlým rozvojem čínského globalizačního procesu zaznamenaly celosvětové investice čínských podniků v posledních dvou desetiletích rychlý růst a dosáhly svého vrcholu. Zároveň s odlivem přímých zahraničních investic (FDI) ve výši více než 196 miliard dolarů ze světových trhů v roce 2016. Zatímco globální PZI v roce 2020 dramaticky klesly v důsledku pandemie covidu-19, růst čínských přímých zahraničních investic proti trendu se dokonce zvýšil na 153,7 miliardy amerických dolarů. Čína se poprvé v historii stala největším globálním přímým investorem.

Na neustálé rozdmýchávání územních sporů, konfliktních situací a kauz s mezinárodním dosahem, stejně jako poukazování na vnitřní problémy jejich zemí zdejší politiky reagují rezervovaně. A v případě Tchaj-wanu i příkře. Pokud je to nutné, Číně dnes stačí odmítnout spolupráci.

Pokusy vměstnat Čínu i Rusko do západních měřítek jsou dnes stejně neúčinné, jako kontraproduktivní. Je to jednoduše stará politika, provozovaná v nových geopolitických souvislostech. Jejím výsledkem je přesný opak. Výsledkem je pouze zvýšená spolupráce mezi někdejšími rivaly, Čínou a Ruskem, a to jak v obchodní výměně, tak především ve schopnosti si navzájem poskytnout podporu proti silnějšímu konkurentu. Včetně vojenské.

Ohniska sporů, stejně jako tradičně uplatňovaná politika rozděl a panuj, dnes už znamená pouze potenciální rizika pro mír, bezpečnost a především, značná rizika a otřesy jak pro ekonomiku a globální i evropské trhy.

Český koncept je zastaralý

Co nabízí Fialova vláda? Jednoznačný příklon k obmyslnému Západu.

Tvrdím, že je to cesta, která povede jen k další podřízenosti a vytěžování státu i populace ve prospěch západních koncernů. Budeme platit západní dluhy z odvodů dividend ve prospěch globálních koncernů.

Budeme předstírat, že Západ je stále vedoucí civilizací světa a poslušně akceptovat západní chybné a destruktivní politiky, které namísto win-win strategií sázejí na dosavadní model urvi, co můžeš a o následky se nestarej. A nakonec, spolu se Západem budeme pozorovat úpadek vlastní civilizace, neschopné vykročit z mantinelů kolotoče spotřeby, nadvýroby a generování dluhů. Za vypjatých ataků geopolitických, konkurenčních geopolitických center, k nimž jsme uvyklí prosazovat své zájmy výhradně nátlakem a zbraněmi.

Je to cesta do pekel.

Pojďme k dalšímu tématu: COVID-19.

Covid-19

Ve snaze vyhnout se další decimaci obyvatelstva se Západ ocitl v obtížné situaci. Snahy demokratických vlád zvládnout pandemii mají nečekaného protivníka. Vlastní obyvatelstvo. Řešení covidové infekce je napadáno ze všech myslitelných směrů.
 
Možnost vyjádřit názor, jak na vládní opatření, tak na průběh i výsledek přijatých opatření patří k demokracii. Stejně tak patří k demokracii i přísná kontrola veřejnosti v otázce vakcín, jejich účinnosti nebo metod boje se šířením nemoci. Ale rostoucí odpor, jak proti průběhu a způsobu vedení opatření, tak proti vakcínám, začíná destruovat veřejnou debatu.

Pochyby vzbuzuje jak účinnost vakcín, tak obrovské množství výkladů, které jsou s pandemií a bojem proti ní spojeny. Jako patrně nejdůležitější věcí jsou dnes vakcíny. Očekávalo se, že po vakcinaci bude člověk před nemocí trvale chráněn. Není tomu tak. Tento problém padá na bedra dodavatelů vakcín. Platíme farmaceutickým firmám obrovské částky a budeme platit i nadále. Nicméně s problémy se nakonec nepotýkají producenti vakcín, ale vlády.
 
V dané situaci by patrně bylo nejvhodnější strategií donutit farmaceutické firmy vyvinout nové, účinnější a naprosto spolehlivé vakcíny. A nikoliv s nimi uzavírat smlouvy o mlčenlivosti a kontrole, které budou zveřejněny až za 55 let od data podepsání, jak uvedl Reuters. Podobné věci vzbuzují oprávněný odpor.

Stejně tak neuznávání protilátek nebo očkování dětí. Zde je kritika naprosto zásadní a nutná a platí, že tato rozhodnutí by měla být prováděna za výslovného souhlasu veřejnosti.

Problémem je, jak se ukazuje po dvou letech průběh pandemie ve většině evropských států a USA, že západní Evropa a Spojené státy, které vsadily na různě liberálně pojaté modely boje s covidem, oslabily. Naproti tomu země jako Austrálie, Nový Zéland, Jižní Korea, Čína, které vyhlásily nulovou toleranci covidu a přijaly rozsáhlá a aktivní opatření, svého cíle, přiznejme, dosáhly.

U nás jsou metody, jako příkladně ZERO Covid strategie, přijaté například v Austrálii, Číně nebo na Novém Zélandu, nepředstavitelné. Omezovaly by náš pocit svobody.

Ne tak v Číně. Velmi tvrdá, přísná opatření, uplatňovaná a akceptovaná samotnými Číňany umožnila, po úvodní hrozivé situaci se s covidem vyrovnat.

Jak je to možné?

Číňané, na rozdíl od obyvatel Západu, vyslyšeli vládní výzvy. Dokladem toho je především obrovská dobrovolnická pomoc běžných Číňanů, zapojených do vládních snah. Ty ukazují, že tamní vládě se podařilo překročit horizont nedůvěry občanů k vlastní vládě a zapojit lidi do boje s covidem.

Typický je i rozdíl v parametrech. Zatímco západní země obvykle diskutují o zmírnění omezení při počtu 50 nakažených na 100 tis. obyvatel, Čína zasahovala a nasazuje tvrdá místní omezení už při třech nakažených na 100 tis. obyvatel. Především ale to, co odlišuje praktiky Číňanů a Jižní Koreje od západních zvyklostí, je rychlost, s jakou Čína zamezovala při vzniku sebemenšího ohniska.

Porovnáním zjistíme, že na Západě diskutujeme, pořádáme obrovské demonstrace a názory politických aktérů jsou systematicky v protikladném postavení. Západ zápasí s pandemií velmi komplikovaným způsobem.

Je to nakonec vidět i na případu zmíněné Austrálie a Nového Zélandu, kde se proti tvrdým vládním opatřením vzedmula obrovská vlna odporu, který vlády přinutil změnit přístup.

Problémem je, že vir covidu v zásadě ani liberální, ani autoritativní modely vlád nezajímá.

*Studie metod boje s virem, zdroje pro lékaře, politiky, instituce.

Ke článku přikládám podrobné studie způsobu, jakým vybrané země vedly zápas s koronavirem. Zde, například Austrálie (zdroj Forbes) | Nový Zéland | Jižní Korea | Tchaj-wan | Čína

Kromě covidu bude Fialova vláda zápasit i s domácími potížemi.

Tím je strukturální problém. Auta. Škodovka.

Vyberu jeden příklad za všechny.

Škodovka

Česko dlouhodobě těží z postavení lídra automobilového průmyslu.

Škodovka je výkladní skříní Česka, nejúspěšnější firma, operující v globálním měřítku. Na úspěchu Škodovky, automobilového průmyslu, mobility, stojí zdejší průmysl. Zase, na příkladu Škodovky si můžeme uvědomit, jak silně ovlivňují naše prostředí globální vlivy. A opět, jako příklad, uvádím Čínu. Bohužel. Natolik se naše zájmy prolínají. 

Že prodeje škodovek na zdejším trhu klesají závratnou rychlostí, je jasné už tři roky.

Ještě v roce 2018 Škoda v Číně prodala přes 341 tisíc aut, více než třetinu své produkce.

Pokles začal od druhé poloviny roku 2019. Prodalo se 282 tisíc aut, meziroční propad byl skoro o 13 procent. V roce 2020 ale už se prodalo pouhých 173 tisíc aut, což znamenalo nejhorší výsledek od roku 2009 a pád se ani potom nezastavil.

V letošním roce 2021 Škoda prodala v Číně jen 44 tisíc vozidel.

Není to tím, že by se propadal tamní trh, ten se naopak po koronavirovém šoku rychle zotavil a v následujících obdobích intenzivně rostl. Škoda ale přesto v prodejích padala dál.

Není to také tím, že VW, domovská značka uvedla levnější model, Volkswagen Jetta s novou tváří, chudším interiérem a levnější cenou. Kanibalizace Škodovek v rámci koncernu je spíše odezvou na prodejní úspěchy levnějších značek, jako je třeba Dacie.

Fotogalerie: - Česká delegace v Číně

Českou značku nespasil ani razantní růst celého trhu. Problém se stal jinde.

Ze statisícových prodejů jsou dnes jen stovky kusů. Za leden 2021, jak uvádí například Autoforum, se prodalo pouhých osm stovek aut. O plných 89,8 % méně, než za leden 2020 a dokonce o 50 % méně oproti únoru 2020, kdy Čínu svíral tvrdý lockdown. Alarmující čísla vystupují zvlášť v souvislosti s faktem, že reportované výsledky všech ostatních značek jsou normální (např. Ford se prodal za zmíněný leden 2021 přes 24 tisíc vozů, pro Škodu konkurenční Jetta přes 14 tisíc aut apod.) Odborníci z automobilové branže se dotazují, jak je možné, že Škodovka, do té doby oblíbená značka, zažívá v Číně tak strmý sešup.

Položím vedle sebe souvislost, o které se příliš nehovoří.

Vystrčilův globální nonsens

Je nutné uvést, že Česko se s Čínou snaží rozvíjet diplomatické a obchodní vztahy po léta. První výraznější impulz ve vztahu s Čínou je možné datovat do období vlády Petra Nečase, premiéra za ODS, který v roce 2012 navázal v Polsku vztahy s čínským premiérem Wen Ťia-pao. V Číně v té době úspěšně prosperovala Škodovka, zastoupení zde měly firmy na obráběcí stroje, těžební techniku a rozvíjely se finanční služby, především Home Credit a Čína byla třetím nejvýznamnějším obchodním partnerem ČR.

Po pádu Nečasovy vlády se rozvíjení vztahů s Čínou stalo problémem a politikou, kde nejvýraznějším rysem byla jakási forma mediálního „dalajlámismu“. Obecně, zděděný étos vztahu s Čínou, který diktoval tehdejší post-havlovský diskurz, adjustované veřejné nálady, ve kterých převládala prvoplánová kritika Číny, bez hlubších znalostí skutečných poměrů, generovala většina médií i politiků. Pokud někdo psal o Číně věcně, byl označen za dezinformátora. V Česku převládal obecný názor, že jde o zaostalou rozvojovou a navíc, komunistickou zemi.

Samozřejmě, zdejší pofidérní výklady naprosto pomíjely gigantický vzestup Číny, modernizaci a rozsáhlou změnu infrastruktury, masívní nástup nejmodernějších technologií, neuvěřitelné investice a z obrovského spektra aktivit se soustřeďovaly na tehdy módní otázku Tibetu.

Tibet dnes

Dnes je Tibet, o jehož osud se tehdy obávali salónní demokraté, součástí Číny, a je zároveň nejrychleji rostoucí provincií Číny, s HDP 5,1 %, navzdory covidu. Do regionu proudí vládní investice ve výši 59,6 miliard jüanů ročně. Masívní investice a propojení moderní infrastrukturou, rychlovlaky, za souběžného rozvoje bioekonomických, turistických, digitálních a energetických průmyslů, zaměřených na čisté, bezemisní formy produkce energie umožnily nárůst příjmů Tibeťanů, který se odhaduje až o 35 %.

Dnes už víme, že z tehdejší vyhrocené debaty zbyl prakticky jen vyprázděný kýč. V podobě Kalouska, mávajícího tibetskou vlajkou při návštěvě čínského prezidenta.

Nicméně, étos boje „za spravedlivou Čínu“ po dalajlamistech převzali jiní. Nejvýrazněji Piráti.

Zeman a Čína

Je nutné připomenout, že o resuscitaci vztahů se trvale pokoušel prezident Miloš Zeman. Nikoliv, jak se domnívala většina ze zdejších aktérů, ať již politiků, nebo komentátorů z různých mediálních domů, z důvodu Zemanova příklonu k totalitním ideologiím, autokracii nebo obdivu k nedemokratickým zemím. Motivem bylo pouze, a především rozumné zapojení Česka do geopolitického provozu. A možnost z něj vytěžit pro domácí prostředí a české firmy maximum.

Zemanův pokus ale selhal. Stojí za ním špatná personální volba. Tvrdík a Jie Ťien-ming. Jména manažerů, kteří stojí za selháním úvodní série navazování kontaktů a uzavírání kontraktů. Platí zde, že neúspěch prvotní mise poškodil jak kredit Česka, tak i Číny.

Přestože Zeman dokázal navázat přátelské vztahy na nejvyšší možné úrovni a v březnu 2016 přivedl čínského prezidenta do Prahy, politický úspěch, který by otevřel dveře potenciálu obchodní výměny a plynulé spolupráci nakonec zničil neúspěch zvolených partnerů. V rovině byznysu věc zhavarovala. V praxi se ukázalo, že angažmá jak Tvrdíka, tak především společnosti CEFC pro zastřešení obchodní výměny byl omyl.

CEFC China Energy byla ještě před pár lety jednou z nejdravějších čínských energetických firem. Podnikala v celé škále odvětví a základ jejich obchodů tvořil petrochemický byznys. Její představitel, Jie Ťien-ming, byl obdivovanou hvězdou CEFC. Člověkem, který dokázal přesvědčit velké institucionální investory k masivním investicím. Rozsáhlé investice, ze kterých měly být financovány i investice v Česku se nakonec proměnily v investiční bublinu. Česko nebylo jediným cílem v rozmáchlé strategii CEFC. Firma razantně investovala v Gruzii, Čadu či Spojených arabských emirátech, kde skupovala podíly ve firmách a v rámci čínské státní iniciativy Pás a cesta investovala do infrastrukturních projektů.

Jie Ťien-ming se mohl pochlubit kontakty na nejvyšších místech čínské administrativy. A právě kontakty a Tvrdíkovo doporučení patrně přispěly k rozhodnutí navázat styky s jeho rozsáhlým konglomerátem.

Když bublina CEFC splaskla, Čína naprosto pragmaticky vyrovnala účet. Závazky za CEFC převzala mohutná státní agentura CITIC.

Zakladatel a poradce prezidenta Zemana Jie Ťien-minga zmizel za dramatických okolností. Poškození kreditu země se v Číně neodpouští. Firma od února 2018 zamířila k nevyhnutelnému pádu; v roce 2020 šanghajský soud vyhlásil její definitivní bankrot.

Nicméně právě představa, že Zemanova diplomatická a ekonomická mise uspěje a ve střednědobém horizontu se ukáže jako klíčová pro rozvoj vzájemných vztahů mezi Českem a Čínou a do Česka zamíří obrovské čínské investice, které by mohly vitalizovat zdejší finanční a investiční prostředí, stejně jako podnítit odbyt zdejších podniků na světové trhy; podobná věc musela Zemanovy politické oponenty budit hrůzou ze snu.

Protože pokud by to byl právě Zeman, komu by se podařilo navázat a uvést do života životaschopnou spolupráci, byl by to z hlediska politiky jeden z jeho největších úspěchů, inspirující pro celou střední a východní Evropu. O tohle šlo.

V roce 2019 Zemanova politická ofenzíva v jednáních s Čínou gradovala. V dubnu, návštěvou prezidenta Číny Si Ťin-pchinga v Pekingu, podpisem memorand s Bank of China.

Jak návštěva čínského prezidenta v Praze, tak Zemanovy cesty do Číny pravidelně vzbuzovaly velké roztrpčení zdejších liberálů. Zeman absolvoval do roku 2019 celkem pět zahraničních cest do Číny. Každou z nich provázely posměšné komentáře a nevybíravá kritika. Jádro kritiky je trvale stejné. Zeman podlézá totalitnímu čínskému režimu. Faktem ovšem je, že jednání na nejvyšší úrovni mezi evropskými představiteli a čínskou vládou je nutností. A vcelku běžnou praktikou, posilující jak obchody, tak vzájemné relace. Angela Merkelová navštívila prostřednictvím oficiálních státních návštěv Čínu jedenáctkrát a Rusko sedmkrát. Emanuel Macron uzavřel v roce 2019, uprostřed obchodní války USA a Číny rozsáhlé dohody v hodnotě 30 miliard dolarů. A podobně, už v roce 2015 uzavřel britský premiér Cameron smlouvy v hodnotě okolo 40 miliard liber.

Zemanovo snažení o spolupráci s Čínou má týž průběh, jako i v jiných zemích Západu.

Nicméně, na Čínu v Evropě a v Česku převládá trvale negativní náhled.

Protiakce proti Zemanovi

V reakci na Zemanovy snahy pochopitelně vznikla protiakce.

Odstartovalo ji dění kolem smlouvy mezi Prahou a Pekingem, obsahující ujednání o uznání jedné Číny, které se stalo úhelným kamenem původně lokálního sporu. Za tehdejším povykem kolem smlouvy a napadením partnerského vztahu mezi Prahou a Čínou stáli Piráti. Primátor Hřib požadoval ze smlouvy vyškrtnutí ujednání o jednotné Číně.

Propagandistický výlev, určený zdejšímu publiku a místní novinovým titulkům, který osvědčuje domácí politiku Pirátů, s obvyklým liberálním akcentem na lidská práva, přináší nadšené reakce jejich voličů. Pro Čínu má ale ujednání o uznání jedné Číny zcela zásadní význam.

Čína prošla během své historie nekonečně krutými zkouškami. Od stoletého ponížení, datovaného od opiových válek, rozvratu země, podřízení západním invaderům, plundrujícím Čínu a její zdroje, přes ničivou anexi Japonska, občanskou válku a zápasu o moc mezi nacionalisty, Kuomitangem a komunisty. Dlouhé období pod vedením Mao-Ce Tunga, zahrnující hladomory, války, kulturní revoluce. Po radikální změnu kurzu směrem ke kapitalismu po roce 1989.

Číňané říkají, že jim cizinci nikdy nic dobrého nepřinesli. Je to národ, který je silně nacionalistický. Číňané sami sebe vnímají spíše jako hrdé vlastence, pyšné na stávající úspěchy, na které čekali dlouhá desetiletí a možná století.

Právě integrita Číny, schopnost uhájit vlastní řád, hranice, spojit a propojit čínské enklávy a zajistit jim plynulý rozvoj je osou snažení nejen politiků, ale i obyčejných lidí. Číňané nedovolí, nechtějí dovolit nikomu zvenčí, zasahovat do čínských zájmů. Oni sami, jak věří, dokážou spojit různé systémy do jednoho celku. Politika jedné Číny je toho výrazem. Stejně jako gigantické projekty typu Hedvábná stezka.

Jakákoliv invektiva, napadající integritu a celistvost Číny je chápána jinak, než ji chápou evropští liberálové. Znamená pro ně ohrožení. A další pokus o ponížení Číny.

Senátor Kubera

Na pirátské tažení zareagoval předseda Senátu, pan Kubera. Ve střízlivě pojatém rozhovoru pro ČT uvedl, cituji: „Současná snaha pirátského vedení města o nápravu zřejmě povede ke konci celé, jinak dobré smlouvy – a to je špatně.“ Na otázku moderátora, zda jsou v Číně porušována lidská práva, uvedl Kubera, že lidská práva jsou porušována po celém světě. Na opakovaný dotaz řekl: „Jsou, samozřejmě jsou. Ale je potřeba k tomu říct celou pravdu. Čína je země, která se nedá řídit tak, jak jsme my tady v Evropě zvyklí. Protože to by se velmi rychle rozpadla.“

Senátor Kubera v reakci na dění přišel s nápadem cesty na Tchaj-wan. Politicky motivované rozhodnutí mělo postavit vedle sebe aktivity prezidenta Miloše Zemana a Senátu. A navzájem je, v optice zdejší politiky vyvážit.

Cestu na Tchaj-wan odůvodnil faktem, že Tchaj-wan, je po Jižní Koreji a Japonsku třetím největším obchodním partnerem Česka z Asie. A o tuto cestu je mezi českými podnikateli velký zájem. A dodal, že

„Vůbec by mi nevadilo jet po cestě na Tchaj-wan také do Číny. Pak se ukáže pravda, jak je to s těmi lidskými právy, jestli cesta na Tchaj-wan znamená už nikdy se nedostat do Číny.“

Kuberův tehdejší postoj je možné označit za smířlivý, mírně neinformovaný, ale v zásadě nekonfliktní. Pro něj konflikt mezi Tchaj-wanem a Čínou byl spíše druhotnou záležitostí. Pro Čínu má ale návštěva Tchaj-wanu vysokým představitelem cizího státu zcela jiný význam. Vzhledem k historickým konsekvencím se blíží k pokusu o nové uznání Tchaj-wanu, které, jak už víme, zasahuje do obrovské řady relací a kterému se čínská vláda pochopitelně velmi nekompromisně brání.

Čína dala velmi rychle a přímočaře najevo svůj nesouhlas. Podle nich akce „silně ublíží cítění čínských lidí, uškodí přátelské atmosféře spolupráce mezi Čínou a Českou republikou, reputaci České republiky u čínské veřejnosti a zájmům České republiky“.

Zároveň Kuberovi, neoficiálně, údajně prostřednictvím Hradu doručila varování.

V dokumentu, zveřejněném Aktuálně.cz, Čína Kuberu varovala, že jeho cesta bude znamenat doživotní zákaz vstupu na čínské území. Nejen pro něj, ale i pro jeho delegaci. Zároveň Čína varovala, že cestu označuje za porušení prohlášení o navázání strategického partnerství, které Zeman podepsal při návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze v roce 2016.

Před cestou jej důrazně varoval jak prezident Zeman, tak i premiér Andrej Babiš. S tím, že bude mít obrovské následky pro firmy, které podnikají v Číně.

Byznys v Číně

Méně se ví, že podnikat v Číně je velmi komplikovaná záležitost. Na jednu stranu exportér získává přístup na potenciálně obrovský a neustále rostoucí trh a možnost skutečně uplatnit se v řádech, jaké Západ už dnes nenabízí. Jednoduše proto, že západní trhy jsou dokonale rozparcelované a růst firem se odehrává spíše prostřednictvím fúzí mezi velkými globálními koncerny, než expanzí od píky. Čínský trh v tomhle ohledu nabízí skutečně příležitosti. Na druhou stranu jsou Čínané velmi citliví v otázce teritoriálních zájmů, jak bylo vysvětleno výše. Je neveřejným tajemstvím, že zdejší exportéři musí pravidelně čelit otázkám na zdejší silácká gesta, vyprodukovaná politickou reprezentací. Pokud se ale silácká gesta a proklamace promění v činy, které zasahují do svrchovanosti Číny, pak je čínská reakce, pochopitelně, velmi tvrdá.

Pan Kubera, předseda Senátu, bohužel zemřel. Byl to moudrý a vtipný člověk, který, ač mezi muži panovaly politické rozpory, byl osobním přítelem prezidenta Zemana. Byl i důstojnou postavou v čele Senátu. Podle Wikipedie právě tlak, související s tchajwanskou cestou a vypětí, kterému čelil, uspíšily jeho konec.

Vystrčil

Jeho agendu včetně nápadu odjet na Tchaj-wan do jisté míry zdědil Miloš Vystrčil. Původně lokální politik z Telče, který obratem, už v roli předsedy Senátu založil svou politickou kariéru na trvale opozitní a vyhraněné pozici vůči prezidentu Miloši Zemanovi.

Nabízím hypotézu, založenou na časovém sledu událostí. Položím vedle sebe domácí politické aktivity a v kontextu průběh prodejů automobilové značky Škoda v Číně. Je to podnětné srovnání.

Časová osa
Praha schválila smlouvu s Pekingem v únoru 2016, za působení primátorky Adriany Krnáčové (ANO). Její znění kritizovali zejména opoziční zastupitelé, ale také někteří členové spoluvládnoucí trojkoalice (SZ, KDU-ČSL a STAN). Smlouva totiž obsahovala klauzuli, že Praha uznává jednotu Číny.
Tehdejší vedení podpis obhajovalo i tím, že Peking článkem podmiňoval plánované zapůjčení pandy do pražské zoo, což jen ilustruje tristní stav informací a nepochopení souvislostí o Číně v té době; na všech stranách spektra.

V roce 2017 Škoda v Číně prodala 325 tisíc vozů, více než třetinu své produkce.
V roce 2018 Škoda v Číně prodala přes 341 tisíc aut.

Panda uvízla v myšlení pražských zastupitelů i po změně vedení Prahy, které se ujalo vlády v hlavním městě v listopadu 2018. Zastupitelstvo vyzvalo v lednu 2019 Peking k jednání o vyškrtnutí části sporné klauzule o uznávání jedné Číny. Podle koaličních politiků byl Praze článek vnucen a ve smlouvě mezi dvěma městy je zcela nadbytečný. „Za Prahu Sobě jsme si jisti, že lidská práva jsou více než panda v zoo,“ řekl například lídr uskupení Jan Čižinský.

Čína na opakované návrhy o vyškrtnutí článku reagovala pochopitelně odmítavě. Vysvětlit primátoru Hřibovi, že politika jedné Číny je komplikovaný, historicky podmíněný proces, který nesouvisí s pandami, stejně jako s obvyklými liberálními výklady o lidských právech je patrně nad lidské síly. V reakci na průběh jednání Čína zrušila koncerty orchestru PKF – Prague Philharmonia. Vztah mezi Prahou a čínskou stranou ovlivnilo nejen jednání o smlouvě. Třeba na novoročním setkání primátora Zdeňka Hřiba (Piráti) s diplomatickým sborem usiloval čínský velvyslanec o odchod tchajwanského diplomata, Hřib to odmítl.

Ke kauze kolem smlouvy mezi Prahou a Pekingem se vyjádřil i prezident Miloš Zeman. Mimo jiné řekl, že rušení kulturních akcí nepovažuje za rozumné, respektuje to ale jako odvetu za činy primátora Zdeňka Hřiba, který se podle prezidenta zřejmě domnívá, že může prezentovat nezávislou pražskou politiku, která není politikou jedné Číny. „Pan primátor Hřib zasel vítr a my všichni teď sklízíme bouři,“ prohlásil Zeman.

Primátor Hřib včas nerozeznal, jakou bouři rozpoutává. Zemanovi pouze arogantně odpověděl, že „Pan prezident bohužel nepochopil, že ‚politika jedné Číny‘ neznamená, že budeme tancovat přesně tak, jak Čína píská. Namísto svých čínských poradců a čínské firmy Huawei, která sponzoruje Pražský hrad, by měl raději naslouchat českému Ministerstvu zahraničí."

Ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) se k jeho výrokům vyjádřil. Řekl, že pokud dojde ke změně smlouvy, vláda se od takového kroku distancuje. „Politiku jedné Číny zastává Česká republika kontinuálně od sametové revoluce, plně v souladu s oficiální politikou EU a USA,“ uvedl ministr. Primátora Hřiba toto vyjádření neznepokojilo ani v nejmenším. Chybou možná bylo, že Petříček, jako ministr zahraničí, nezasáhl razantněji. Pouze připustil, že smlouva byla uzavřena mezi městy, nikoli mezi státy, a proto do ní MZV nemůže zasahovat a má pouze konzultativní roli.

Ke kauze se Zeman vrátil i 25. září 2019 na recepci k oslavě 70. výročí vzniku lidové Číny, kdy řekl, že je zklamaný z napjaté situace v kulturní spolupráci ČR a Číny.

Prodeje Škodovek v Číně začaly v druhém pololetí 2019 klesat.

K pochopení situace je nutné porozumět kontextu. Nejen čínská vláda, ale především běžní Číňané politiku jednotné Číny podporují. V Číně je zastoupení prakticky všech automobilových značek světa.

Jestliže čínská vláda označí nějaký akt, jako namířený proti suverenitě a integritě Číny, je to pro čínskou společnost signál, že daný typ produkce, zastoupený tím, kterým státem není, řekněme „košer“. Je to podobné, jako když se například ukáže, že oblíbená oděvní západní značka využívá dětskou práci v Barmě. Ztratí rychle oblibu zákazníků, trhy, kredit i jméno.

Kontroverzní vyjádření pražského primátora, stejně jako jeho marginální souboj o znění smlouvy mezi městy, je z pohledu geopolitiky naprosto dokonale nepodstatné. Na změnu politiky Číny nemá sebemenší vliv. Dění na pražském magistrátu je určeno pražskému publiku a voličům Pirátů. Pro čínské spotřebitele má ale velký význam názor čínské vlády.

Meziroční prodeje škodovek poklesly o 13 %.

Po zesnulém předsedovi senátu, panu Jaroslavu Kuberovi, převzal úřad pan Vystrčil. Nápad s cestou na Tchaj-wan jej bohužel neopustil. Ještě po zvolením předsedou Senátu v únoru 2020 byl Vystrčilův postoj k věci neurčitý. Sám jej pro Aktuálně.cz komentoval slovy: „Teď neřeknu, jestli pojedu. Poradil bych se a zvážil to,“ avizoval.

V červnu 2020 Vystrčil ohlásil svou cestu na Tchaj-wan. Komentoval ji slovy: „Buď budeme držet své principy a své hodnoty, anebo budeme počítat groše. Přikláním se k tomu, abychom přestali počítat groše, protože jednou bychom mohli zjistit, že už vůbec žádné nemáme,“ uvedl.

Senát podle Vystrčila zůstal jedinou institucí, která vůči Číně hájí českou suverenitu, svébytnost a sebevědomí českého národa. „Musíme počítat s tím, že za to nebudeme všemi chváleni,“ dodal v souvislosti s odmítavým postojem prezidenta Miloše Zemana a vládních činitelů k cestě na Tchaj-wan.“

V srpnu Vystrčil odletěl na návštěvu Tchaj-wanu. Návrh na cestu zamítla oficiální politická reprezentace státu. Prezident Zeman, premiér Andrej Babiš, předseda Sněmovny Radek Vondráček i ministr zahraničí Petříček.

Premiér Andrej Babiš Vystrčila označil za diplomatického amatéra. Prezident Zeman označil Vystrčilovu cestu za „klukovskou provokaci“.

Vystrčil přesto odletěl. Jako předseda českého Senátu se tak stal jedním z nejvýše postavených politiků, kteří Tchaj-wan v moderní historii navštívili. Na ostrovním státě ho přijala tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wen, premiér Su Čen-čchang i jeho parlamentní protějšek Jou Si-kchun.

Vystrčilův výlet je v řeči diplomacie možné chápat jako pokus o prolomení dohod mezi Čínou a Spojenými státy, uzavřenými v roce 1979, na základě kterých svět uznal pevninskou Čínu jako oficiální reprezentaci Číny. Je to globální diplomatický nonsens.

Zatímco liberální média plesala nadšením, prezident Zeman prohlásil, že Vystrčila přestane zvát na pravidelná jednání ústavních činitelů o zahraniční politice. „Pan Vystrčil byl v situaci, kdy jeho návrh na cestu na Tchaj-wan odmítli prezident, premiér, předseda Sněmovny i ministr zahraničí, zkrátka všichni. On přesto na Tchaj-wan jel. Nebudu ho tedy zvát, protože kdo nerespektuje pravidla hry, nemůže tuto hru hrát,“ prohlásil prezident Zeman.

Lze porozumět lidem, kterým leží na srdci primárně svoboda.

Naprosto a bezvýhradně s podobným postojem souzním.

Problém je, když tyto ideály na geopolitické scéně prosazují lidé, jejichž kredit i znalost souvislostí je prakticky nulová. Názory, řekněme, například Václava Havla, jako celosvětově uznávané ikony pokojné české revoluce v roce 1989 a přechodu k demokracii, osobního přítele dalajlámy, měly a mají ve světě určitou váhu. A je možné je respektovat. Měly, ve své době, i odpovídající geopolitický kontext. Změnu, vedoucí k demokracii ve východní Evropě bylo třeba zaštítit novými tvářemi. A Václav Havel byl schopen takovou roli plnit. I ustát.

Jeho dnešním napodobovatelům bohužel chybí jak znalosti, soudnost i kontext. Vystrčilova propagační, až sebepropagační cesta na Tchaj-wan byla akcí, určenou domácímu publiku. Jejím smyslem bylo lokální vymezení vůči domácí politice prezidenta Miloše Zemana. A bylo před volbami. V praxi tato aktivita nepomohla ničemu. Nepomůže ani pozici Tchaj-wanu. Spíše naopak.
Autonomní rozhodnutí, nerespektující oficiální politiku, ani českého státu, ani USA, ani EU, které politiku jednotné Číny uznávají na základě mezinárodních smluv, může, a v praxi i nabouralo, nabourat kredit České republiky.

V roce 2021 Škoda prodala v Číně 44 tisíc vozidel.

Jak řekl Petr Holec: „Na konečné hodnocení Vystrčilovy tchajwanské mise je stále příliš brzy, Čína totiž ještě neřekla své poslední slovo. Zatím ve vzduchu visí hlavně velká přátelská i méně přátelská slova a metály, zatímco nejen v mladoboleslavské Škodě určitě doufají, že v Číně na Vystrčila rychle zapomenou, protože je pro ně právě čínský trh klíčový. A Škoda je pro změnu něco jako ekonomika v české ekonomice.“

Pojďme spočítat zmíněné groše. Vyjděme z rozdílu mezi 341 tisíci prodaných vozů v roce 2018 a dosavadními 44 tisíci v roce 2021. Pro ilustraci: Základní provedení vozu Škoda Octavia Performance stojí 124 900 čínských jüanů, což je v přepočtu asi 407 900 korun. Je to nejnižší cena za Octavie. Pokud bychom ji vzali za medián ceny i provedení, mezi levnějšími vozy a dražšími modely, odhadovaná ztráta po jednoduchém vynásobení v prodejích by činila 121 146 300 000 Kč.

121 miliard korun.

Odhad ztrát se pochopitelně bude lišit a je na Škodovce, aby situaci vyhodnotila podle svých účetních standardů.

Cesta z potíží

Situaci by mohl nakonec zachránit a doslova „vyžehlit“ prezident Zeman, který ohlásil návštěvu Číny na příští rok. V takovém případě by ale bylo nanejvýš vhodné, aby tentokrát vládní reprezentaci zastupovali nejen prezident, Hospodářská komora a podnikatelé. Ale v součinnosti především zástupci české vlády. Premiér Petr Fiala, ministři, Andrej Babiš a zástupci opozice. Jde o to, aby stát, ve spolupráci se zahraničím, dokázal nalézt rozumný konsenzus pro ekonomickou diplomacii, zastupování českých zájmů a dokázal nastolit princip všeobecně prosazované podpory českého exportu, napříč politickým spektrem. Na podpoře exportu panuje shoda.

Západ přistupuje k Číně naprosto pragmaticky. A systematicky hledá příležitosti pro vlastní exportéry, obchodní a podnikatelské příležitosti. Nevím, proč by se Česko mělo v tomhle lišit. A marnit příležitosti i čas.

Do vládních speciálů by bylo zároveň nejlépe natěsnat desítky a možná stovku podnikatelů, prostřednictvím CzechInvestu navázat dopředu potřebná propojení a zajistit kontrakty. Zeman kdysi slíbil miliardové zakázky. Ony se mohou stát skutečností. Ale k tomu potřebujeme zapojení, systematickou práci a podporu napříč politickým spektrem.

Česko by mělo být zemí politických profesionálů. Pro amatéry by měl čas definitivně odeznít.

Příště: Domácí vlivy a hry domácích aktérů

David Martinek
1. 12. 2021

Psali jsme:

Hejtman Kuba: Pomůžeme obcím, aby z nich lidé neutíkali do větších měst

Svetozár Plesník: Mustafa Shockay odmítl spolupráci s nacisty a udělali z něho zrádce

Radomil Bábek: První záblesk světla v nekonečném tunelu

48. týden na trhu pohonných hmot ČMKB

Líbil se Vám tento článek?

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

123 - 4175230287/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.

Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.