„Snad je na vzpomínání lidí, kteří nebyli panu senátorovi nablízku, příliš brzy. Já mezi takové patřím. Jistě udělal dobré věci a leccos se mu nepovedlo. Proto vzpomínejme na to dobré, co učinil, a važme si ho za to, že se snažil napravovat to, čím se zdaleka všem nezavděčil,“ říká politolog Zdeněk Zbořil. Uplynul týden, co zemřel předseda Senátu Jaroslav Kubera.

Ještě minulou sobotu měl proslov na kongresu ODS. Lidé mají v paměti jeho novoroční proslov, kde hovořil také o svobodě slova, která se ocitla pod palbou. „Nemůžeme říkat, co si myslíme, a bojíme se, že se brzy budeme bát si to jen myslet,“ varoval. Byl zastánce přístupu „žít a nechat žít“.

„Byl to, čemu se říkalo už za první republiky, muž z lidu. A to přesto, že patřil k zakladatelům spíše luxusní než lidové strany, kterou byla ODS. Měl svoji minulost už před rokem 1989 a jeho vánoční projev, který citujete, se obracel více k normálním občanům než k trochu domýšlivým senátorům a jejich obdivovatelům. Jeho varování před orwellovskými zvyky a zlozvyky jistě dobře rozuměli všichni, kdo se, bohužel, stále častěji setkávají s tím, před čím pan předseda Senátu varoval,“ uvedl Zbořil. „Jeho slova, kterými varoval před stále zhoubněji bující rakovinou veřejného života, zřejmě nedolétnou k uším těch, kteří jsou příčinou omezování svobod, o kterých mluvil. A nejsou to jen ředitelé různých zelených a tajných služeb, komisaři a komisařky, arogantní a nenávistní politici stejně jako aktivisté, kteří jsou aktivní nikoliv jako občané, ale jako sloužící ve mzdě kdykoliv a komukoliv,“ dodal.

„Byl to poslední klausovský mohykán v ODS. Měl jsem ho rád,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz publicista a zakládající člen ODS Petr Štěpánek.