Držák mikrofonu Xaver? Paní Fridrichová, toto asi nevíte, rozvíjí úvahu Zdeněk Zbořil. A mluví o volbách do ČT

27. 1. 2020 8:50

ROZJEZD ZDEŇKA ZBOŘILA „Jeho slova, kterými varoval před stále zhoubněji bující rakovinou veřejného života, zřejmě nedolétnou k uším těch, kteří jsou příčinou omezování svobod, o kterých mluvil,“ komentuje některá vyjádření zesnulého předsedy Senátu Jaroslava Kubery politolog Zdeněk Zbořil. V reakci na některé výroky na sociální síti podotýká, že „zlé slovo ani párem volů zpět nevtáhneš“. Výběr členů do Rady ČT a ČRo bude podle něj nadlidský úkol, i když „někteří kandidáti už na sebe upozornili natolik, že možná je zbytečné absolvovat jejich sebeprezentaci“. Politolog komentuje také sjezd KDU-ČSL nebo kritická slova Nory Fridrichové na adresu Luboše Xavera Veselého.

Držák mikrofonu Xaver? Paní Fridrichová, toto asi nevíte, rozvíjí úvahu Zdeněk Zbořil. A mluví o volbách do ČT
Foto: Hans Štembera
Popisek: Zdeněk Zbořil
reklama

„Snad je na vzpomínání lidí, kteří nebyli panu senátorovi nablízku, příliš brzy. Já mezi takové patřím. Jistě udělal dobré věci a leccos se mu nepovedlo. Proto vzpomínejme na to dobré, co učinil, a važme si ho za to, že se snažil napravovat to, čím se zdaleka všem nezavděčil,“ říká politolog Zdeněk Zbořil. Uplynul týden, co zemřel předseda Senátu Jaroslav Kubera.

Anketa

Chcete, aby v Česku proběhlo referendum o vystoupení z Evropské unie?

96%
4%
hlasovalo: 26706 lidí


Ještě minulou sobotu měl proslov na kongresu ODS. Lidé mají v paměti jeho novoroční proslov, kde hovořil také o svobodě slova, která se ocitla pod palbou. „Nemůžeme říkat, co si myslíme, a bojíme se, že se brzy budeme bát si to jen myslet,“ varoval. Byl zastánce přístupu „žít a nechat žít“.

„Byl to, čemu se říkalo už za první republiky, muž z lidu. A to přesto, že patřil k zakladatelům spíše luxusní než lidové strany, kterou byla ODS. Měl svoji minulost už před rokem 1989 a jeho vánoční projev, který citujete, se obracel více k normálním občanům než k trochu domýšlivým senátorům a jejich obdivovatelům. Jeho varování před orwellovskými zvyky a zlozvyky jistě dobře rozuměli všichni, kdo se, bohužel, stále častěji setkávají s tím, před čím pan předseda Senátu varoval,“ uvedl Zbořil. „Jeho slova, kterými varoval před stále zhoubněji bující rakovinou veřejného života, zřejmě nedolétnou k uším těch, kteří jsou příčinou omezování svobod, o kterých mluvil. A nejsou to jen ředitelé různých zelených a tajných služeb, komisaři a komisařky, arogantní a nenávistní politici stejně jako aktivisté, kteří jsou aktivní nikoliv jako občané, ale jako sloužící ve mzdě kdykoliv a komukoliv,“ dodal.

„Byl to poslední klausovský mohykán v ODS. Měl jsem ho rád,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz publicista a zakládající člen ODS Petr Štěpánek.

„Věřím, že ‚byl v kolektivu ODS‘ oblíben. Rozhodně nebyl jedním z těch, za které by se ODS musela stydět v dobách svého vzniku, panování a odcházení, které se považuje za novou politiku, která přivede tuto stranu do Strakovy akademie hlavním vchodem. A komu nevadilo jeho vykuřování kdejakého zákoutí nebo kuloáru, mohl se v jeho přítomnosti jistě cítit i komfortně. To slovní spojení ‚poslední mohykán‘ se mi zdá dobře padnoucí,“ říká politolog.

Europoslanec Jan Zahradil napomenul místopředsedu Senátu Jiřího Růžičku. Ten totiž deklaroval svůj zájem o křeslo předsedy Senátu hned minulé pondělí. Podle Zahradila měl pár dní počkat. Předseda Vít Rakušan v úterý oznámil, že se STAN nebude „v této chvíli vyjadřovat k obsazení funkce předsedy Senátu Parlamentu České republiky“. „Myslíme si, že je to nevhodné, nedůstojné,“ uvedl.

„Není to jen nevhodné a nedůstojné. Je to hloupé a nehodné nejen senátora, ale i bývalého učitele a vychovatele studentek a studentů snad ještě stále vynikajícího pražského Gymnázia Jana Keplera v Praze. Ale asi takovými i ostatní senátoři jsou a pan Růžička ví, ke komu mluví a proč se tak musí zachovat,“ komentuje politolog.

„Řeči o zrušení Senátu nejsou nic jiného než plané mudrování…“

Jak se změní Senát? Zaznívají názory, že teď už je možné klidně Senát zrušit, protože nemá smysl.
„Podle mého názoru se nezmění vůbec nic. Senátoři zastupují skupinu voličů, kteří nemají šanci být zastupování v Poslanecké sněmovně PČR a spoléhají jen na u většiny voličů neoblíbené a zdržující, nikoliv zdrženlivé, zákonodárce. Řeči o zrušení Senátu nejsou nic jiného než plané mudrování, které vede k tomu, že odpůrci Senátu nejdou k senátním volbám a tím umožní outsiderům české politiky vysedávat šest let ve Valdštejnském paláci. A utrácet peníze některými politiky a právníky ne vždy docela správně považované za ‚daň demokracii‘,“ uvedl Zbořil.

Ne všichni jsou ze smrti Jaroslava Kubery smutní. Ozval se například politolog a koordinátor projektů Šádí Shanaáh. „Jaroslava Kuberu budu oplakávat asi stejně jako Miloše Zemana. Oba staří muži, kteří nerozumí modernímu světu, nechápou ho a chápat nechtějí a snaží se to zamaskovat ‚humorem‘, který páchne po cigaretách a vyčpělém alkoholu. Minulost. Jedeme dál,“ napsal na sociální síti. Příspěvek ale raději smazal a omluvil se s tím, že se za výrok stydí.

„Alespoň že se pan Šádí zastyděl. Nevím, jak on rozumí modernímu světu, ale z toho starého by si mohl zapamatovat, že zlé slovo ani párem volů zpět nevtáhneš. Pokud se nemýlím, je to moudrost z Tisíce a jedné noci a chápu, že alkohol a cigarety Muhammad zakazoval. Ale toleroval jiné neřesti, a tak omluva pokleslého humoru byla namístě,“ podotýká politolog.

Výběr členů do Rady ČT a ČRo? Nadlidský úkol

Radu České televize i Českého rozhlasu brzy čeká výrazná obměna. Na osm míst v radách, která se brzo uvolní, se hlásí 122 kandidátů. Jejich seznam už byl zveřejněn.

„Pokud jsem informován správně, PS si na výběr a volbu členů rad rezervovala tři dny, tj. 72 hodin. Protože předpokládám, že budou také chodit jíst a spát, teoreticky se dostane na každé slyšení necelých dvacet minut. Někteří kandidáti už na sebe upozornili natolik, že možná je zbytečné absolvovat jejich sebeprezentaci. Zákon je zákon, ale co pak s těmi, které nikdo ani moc nezná ani ve vševědoucí PS?“ ptá se politolog. „Bude to nadlidský úkol, pokud budeme věřit na objektivnost. Naštěstí na to věřit nemusíme, tak se to snad všechno stihne v předpokládaném termínu. A tři dny utečou jako voda,“ dodal.

Do procesu nominace kandidátů se mohli zapojit nejen politici, ale i občanská společnost. Této příležitosti se chytili aktivisté Milionu chvilek pro demokracii a nedávno vyzvali své příznivce, aby pomohli s hledáním vhodných kandidátů. „Dámy a pánové, sdílím výzvu kolegů z Milionu chvilek v Praze,“ psali „chvilkaři“ z Opavy na svém facebookovém profilu a dále přiložili výzvu. „Důležitá prosba, spěchá! Milí přátelé, prosím, můžete doporučit důvěryhodné osobnosti ze svého okolí jako kandidáty/kandidátky do Rady České televize a Rady Českého rozhlasu? Hledáme lidi, kteří budou zastupovat pestrou občanskou společnost a budou buď sami výraznými regionálními osobnostmi, nebo budou zastupovat výrazné instituce,“ uváděli v textu. Zdůraznili, že o místa nových radních proběhne politický zápas a výběr vhodných kandidátů nechtějí nechat jen na politických stranách.

„Ano, v podstatě je to tak správné, ale to poslední slovo budou mít občané prostřednictvím svých zvolených zástupců. A ti jsou zvoleni za politické strany a většinou se jim říká politici. Budou tak činit v prostorách Poslanecké sněmovny PČR a předpokládám, že ne na náměstích. Doufejme, že také všichni víme, kdo jsou důvěryhodné osobnosti a kdo nedůvěryhodné. A konečně, že alespoň tušíme, co to je pestrá občanská společnost a co to jsou výrazné instituce. Nakonec, a nikoli na posledním místě, jaká pravidla bude mít ten ‚politický zápas‘? Bude to volný styl, anebo podle pravidel ‚pusťte nás na ně‘?“ komentuje politolog.

Nominanti politiků by podle nich mohli ohrozit nezávislost veřejnoprávních médií. „Pražský tým Milionu chvilek se stal součástí pracovní skupiny/‚koalice‘ nevládek, kterou inicioval a koordinuje Nadační fond pro nezávislou žurnalistiku. Společně se snažíme získat kandidáty/kandidátky, kteří vytvoří pozitivní protiváhu pro kandidáty/kandidátky navržené stranami (mohou představovat velké ohrožení pro nezávislost veřejnoprávních médií). Tuto iniciativu Nadačního fondu velice vítáme, obrana veřejnoprávních médií patří k prioritám Milionu chvilek. K získání kandidátů z regionů má ze všech zástupců v této ‚koalici‘ zdaleka nejlepší podmínky právě Milion chvilek. Vaše pomoc je tedy důležitá!“ popisovali „chvilkaři.“

„V té přemíře slov se ztrácí názor autorů tohoto manifestu, kdo to je politik a komu je odpovědný za plnění svých povinností. Vypadá to tak, že si autoři myslí, že kdokoliv je zvolený na kandidátce nějaké politické strany, je nepřítelem nezávislosti veřejnoprávních médií, zatímco ten, kdo se sejde v nějakém klubu, kavárně nebo na náměstí, je jejím přítelem. Ve skutečnosti je to ale tak, že věci veřejné se spravují prostřednictvím různých institucí, jejichž legalita, i konečně legitimita je dána dohodou těch, kteří se na ní chtějí nebo nechtějí podílet. A protože jednou z nejvyšších hodnot našeho státního uspořádání, jak rád připomíná předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, je právní stát, je třeba brát v úvahu, jak je tato správa věcí veřejných uspořádána,“ říká Zbořil.

„Veřejné mínění je důležité, avšak vůle občanů vybírat a volit si své zástupce důležitější. Proto navrhovat mohou nejen ‚chvilkaři‘, ačkoli stále ještě jsou jen zájmovým sdružením, které se financuje z veřejné sbírky, ale i občané sdružení do podobných nebo jiných zájmových sdružení. Dokonce to mohou být i tzv. nátlakové skupiny a zákonem je garantována nejen odlišná povaha těchto sdružení, jejich důležitost nebo objem jejich obecného prospěchu, a hlavně, že nebudou škodit druhým. Přece jen je rozdíl mezi sdruženími a organizacemi starajícími se o občany postižené osudovými událostmi a mezi kavárenskou nebo pivní společnosti, i kdyby se, na rozdíl od těch ostatních, oblékala jako Afrikakorps,“ dodal. 

„Komentáře paní Fridrichové se mi nezdají hodné pozornosti.“

Generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral nabídl prezidentu Zemanovi, že by mohl říci pár slov posluchačům v rozhovoru s Lubošem Xaverem Veselým, když už se teď nebude objevovat v pořadech Jaromíra Soukupa. A moderátorka pořadu 168 hodin České televize Nora Fridrichová bez obalu prozradila, co si o Veselém myslí. „Pan Veselý se rád holedbá tím, jak skvělý je novinář, ale když se podíváte na rozhovory, které vede s politiky, tak on působí jako vděčný držák mikrofonu, který klade nekonfliktní otázky a v podstatě leští PR toho politika. Já bych jako politik na takové rozhovory také chodila moc ráda, ale trochu se obávám, že toto tedy není rozhovor, o kterém jsem se učila na žurnalistice,“ uvedla.

„Komentáře paní Fridrichové se mi nezdají hodné pozornosti. Navíc, když jsou tak osobního rázu. Kdo má hledat důvody toho, proč používá tak expresivních výrazů? Mají nebo nemají se s panem Veselým rádi? To přece není důležité. Jde o hovory s prezidentem, a proto mne, nebo dokonce nás, nezajímá, co se paní Nora učila a naučila na žurnalistice, kde, kdy a u koho. Dokonce bychom ani nepotřebovali vědět, co si právě ona myslí o těch, které nemá ráda, stejně jako o těch, kteří jsou jí blízcí,“ komentuje politolog.

Připomenout lze, že na Koncertu pro budoucnost 17. listopadu Nora Fridrichová zmínila, že má u českých politiků pocit, že podle nich mají novináři v České televizi pouze číst ze čtecího zařízení a nic moc si nemyslet. Připomínala, že je to třicet let, co Havel řekl, že „pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. Tento výrok je podle ní „zesměšňován a vulgarizován“ stejně jako ti, kteří se k němu hlásí. „Že pravda vítězí, stojí i na prezidentské standartě, která vlaje na Pražském hradě. Ale vítězí tam pravda? Možná Ferdinand Peroutka by mohl vyprávět! A přesto by stále mělo platit, že ani stokrát omílaná lež se nesmí proměnit v pravdu!“ podotkla také.

„Zase jde zřejmě zejména o pocity paní Fridrichové. Poctivější, samozřejmě, je, když mluví o pravdě a lásce. Ale neměla by se odvolávat na paní Kaslovou, vnučku Ferdinanda Peroutky a Richarda Bienerta. Možná se paní Fridrichová ve škole, o které se výše zmínila, o Ferdinandu Peroutkovi nenaučila všechno. Snad by se nemusela vracet až k jeho osobní situaci po roce 1933, stykům s Edvardem Benešem. Ale mohla by ji zaujmout Peroutkova proměna po Mnichovu (mimochodem ji s neporozuměním komentoval i Beneš) a jeho hledání záchrany u režimu druhé republiky. Bylo to za cenu neomalené kritiky židů a židovství v době štvanice na Karla Čapka aj. Kdyby si uvědomila dobový kontext, pak by zjistila, že nejde o titulek jednoho článku, ale i o postavení ‚čestného vězně‘ v koncentračním táboru Buchenwald, o jeho vztah k Richardu Bienertovi atd.  K tomu si lze něco přečíst i z odborné literatury posledních let (viz Jan Rataj 1997, zejména stati z 2017–2019, aj.)
Také jeho kontakty a konflikty s komunisty po roce 1945 nejsou boj jen dobra se zlem. A třeba by ji mohli zaujmout i okolnosti Peroutkova dramatického útěku na Západ v roce 1948. Ví se o tom dost a není třeba o Peroutkově soukromí vytahovat různé intimnosti, jak se to nechtěně a de facto podařilo paní Kaslové,“ komentuje politolog.

Jurečka v čele KDU-ČSL. Možná jde o návrat k „lidoveckému realismu“

Lidovci zvolili nové vedení strany. Do podzimních krajských a senátních voleb povede KDU-ČSL někdejší ministr zemědělství Marian Jurečka. Delegáti víkendového mimořádného volebního sjezdu v Praze mu dali přednost před předsedou lidovecké sněmovní frakce Janem Bartoškem a Janem Horníčkem z královéhradecké krajské organizace.

„Věštit budoucnost politických stran s 5–10% počtem poslanců v posledních několika volbách do PS PČR je obtížné. V aktualne.cz to už někdo komentoval skoro jako národní tragédii, ale jistě tomu tak není. Slova, která na tomto sjezdu zazněla, se mi zdála být realistická, nevím zda také rozumná. Pan Jurečka byl vlastně jeden z prvních reprezentantů některé z opozičních stran, který nejen řekl, že s programem antibabiš nedosáhla KDU-ČSL žádného úspěchu, ale opatrně se nechal slyšet i o možné spolupráci s ANO 2011 na vládní úrovni. Zda uvažuje o takové spolupráci i s Andrejem Babišem v čele této strany neřekl, ale choval se méně agresivně než jeho kolegové Bartošek a Bělobrádek v minulosti, se kterými si dlouhá léta tak dobře rozuměl,“ komentuje Zbořil.

„V nějaké mnou zapomenuté diskusi se mluvilo o ‚sedlákovi novátorovi‘ Jurečkovi a o příkladu Agrofertu, ale to může být jen hádání z kávové sedliny. Možná ale opravdu jde o realistický pokus k návratu KDU-ČSL a k ‚lidoveckému realismu‘, nikoliv oportunismu, a uvědomění si toho, že jejich voliči také chodí někdy do kostela a že jsou trochu jiní než obdivovatelé Pirátů nebo ODS,“ uzavírá dnešní Rozjezd Zdeněk Zbořil. 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Daniela Černá
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Profesor Krejčí: Staří musí zemřít, padlo v USA. Směšná ČT z Číny. Sejí nenávist, aby po krizi „jeli dál”, pozor. Pravda o EU

6:33 Profesor Krejčí: Staří musí zemřít, padlo v USA. Směšná ČT z Číny. Sejí nenávist, aby po krizi „jeli dál”, pozor. Pravda o EU

ROZHOVOR Někdo volí totální protiútok, další nosí nábytek do hořící budovy. „Američané čas promarnil…