Ve svém komentáři pro Argument jste upozorňoval na projev náčelníka generálního štábu Armády ČR, ve kterém mimo jiné prohlásil: „Konflikty a jiné strategické šoky se opakují s železnou pravidelností, věčný mír je utopií.“ Myslíte si, že se někdo zamýšlí nad budoucností bez válek?

Určitě, i když tomu současné klima nepřeje. Na druhé straně jen opravdový pesimista si během uragánu myslí, že slunce už nikdy nevyjde.

Mír má dvě podoby. V té reálné je to období mezi válkami, v té žádoucí pak onen Kantův věčný mír. Ve věčný mír doufají pacifisté všeho ražení, ale i ti, kdo věří, že ta současná válka či ta nejbližší bude tou poslední. Pokud jde o současnou válku na Ukrajině, mělo by nám jít v první řadě o „malý mír“ a v druhé řadě o přání, aby válka přinesla poučení, které pomůže hledat cestu pro ten velký, věčný mír.

Vy se ale asi ptáte na něco jiného; jestli vidím v české politice někoho, kdo si přeje mír. Abych byl upřímný, mezi ústavními činiteli vidím jen soutěž o to, kdo vydá bojovnější prohlášení. Vulgaritu doprovází nadšené volání Do zbraně!, chybí jakékoliv snahy byť jen o „malý mír“. Marnost nad marnost…

Myslíte si, že francouzský prezident Emmanuel Macron by mohl být z těch, kteří „chtějí stavět mosty, ne zdi“?