Pane doktore, veřejnost se dozvěděla, že kancléřka Vohralíková končí na Hradě. To se stává. Neoficiálně však končí kvůli sporům s Petrem Kolářem a nahradil ji šéf Aspen Institutu. Je to na povytažení obočí?
Myslím, že se nejedná o nic neobvyklého. Prezidentská povolební euforie už má za sebou rok a všichni víme, že nemůže trvat celé období, jak si to možná někteří členové „vítězného“ volebního štábu představovali. Není to nic neobvyklého ani na Pražském hradu, ani v podhradí. Vyhrát volby je něco jiného než se zabývat každodenní agendou prezidentského úřadu, i když je třeba ocenit ty, kteří pomáhali, odměnit ty, kteří by ještě chtěli dále pomáhat. A postarat se o ty, kteří by si mohli myslet, že jsou zavrženi. Kdysi se tomu říkalo udělovat obročí a záleželo na moudrosti a obratnosti panovníka, jak tento někdy dost složitý problém vyřeší. Není to snadné, ale také to není nic neobvyklého. Dokonce ani tehdy, byla-li důvodem této, nemýlím-li se, už druhá malá rošáda a výměna dam v okolí krále.
Je Petr Pavel dobrým prezidentem?Anketa
A pokud by se opravdu jednalo o spor okolo „prověrky“ Petra Koláře, ani to by nás nemuselo nijak vzrušovat. Původně ruská slova prověrka, prověřovat, jsou odvozena ze slovního základu věřit, důvěřovat a mělo by se s jejich téměř pandemickým šířením šetřit. A hlavně jde o to, aby těm novým věřil pan prezident a aby mu důvěru k jeho spolupracovníkům nenařizoval někdo, kdo by měl raději mlčet.
Snad proto se odchod paní Vohralíkové dává do souvislosti s tím, že nový kancléř je zadobře s Aspen Institutem, a že bude typem jiného státního úředníka než bývali jeho předchůdci. Přemyslem Šamalem počínaje a Vratislavem Mynářem konče. Navíc, okolí československých a českých prezidentů bylo vždy pod kontrolou někoho odněkud. A tak se nemusíme obávat, že to bude tentokrát jinak. Hlavně že se ví, odkud přichází a kam se půjde poradit, když bude třeba.
Ústavní soud přijal vládní argumentaci, že vyšší valorizací důchodů by nastala hospodářská škoda. Přijímáte daný argument?
V zemi, kde se kupují armádě hračky, o jejich potřebě a účelnosti se uvažuje v třiceti až padesátiletých lhůtách, kdy se vychází ze stavu vojenského uvažování, které bude moci být už za deset let (a možná ještě dříve) zapomenuto, je trochu morbidní vysvětlovat dnešním důchodcům, že by mohli výběrem peněz ze státní kasy, do které celý život odevzdávali své peníze, a které stát, ať už se jmenoval jakkoli, dokázal prošustrovat, by mohla vzniknout hospodářská škoda. Navíc, když se vyplácejí důchody a zisky z majetků vyvážených do zahraničí v pravidelných vlnách. A neustále za standing ovations...
Fotogalerie: - Stvrzeno podpisem
Ano, mohla by vzniknout škoda, ale jen za předpokladu, že národní bohatství utratil někdo, kdo nebyl dobrým hospodářem. Dnešní důchodce to už skoro nemusí zajímat. Jde spíše o dvě tři generace jejich dětí, ale ty o to zase dnes tolik nestojí, protože se jim to vše zdá být hodně vzdálená píseň. Vysvětlit se jim to nedá, tak asi ani nebude na škodu, když se jim podaří hlavou do té zdi narazit. Snad se jim v ní potom rozsvítí.
Bují nám kauza ,,Fialova kampelička“. Sám premiér uznal chybu a rád zaplatí pokutu za nezveřejnění svých peněz, nicméně potíž je s miliony eur, které se z finančního měly ztratit a byly určeny na zbraně pro Ukrajinu. Jak z této PR šlamastyky ven?
Celá tato záležitost vypadá, že je to zase jen konstrukt a jeho autory jsou profesionálové, které dobře známe z let minulých. Dokonce i těch let nejbouřlivějších. Má to dokonce podobu akce vyzkoušené na Andreji Babišovi a desítkách dalších politiků, které bylo třeba přinutit, aby poslouchali. Anebo aby odešli ze scény, na které se odehrávají tragédie a komedie, ve kterých jen málokdy vyhrává dobro a zlo je poraženo. Scénář je napsaný odborníky „na slovo vzatými“ a v těchto dnech to vypadá, že ve sporu jsou nejméně tři koaliční strany. Terčem ostrostřelby pak triumvirát Fiala–Jurečka–Rakušan. Vše se odehrává na politickým smogem zakrytém jevišti, které postrádá nejen slušnosti, ale i trochu politického humoru. Nebýt některých reprezentantů Pirátů a jejich neuvěřitelné nenávisti k české gramatice, vypadalo by to v naší politice jako na Moravském poli u Suchých Krut.
Fotogalerie: - Lidovecká konference
Vyslechl jsem dlouhý rozhovor s ministrem Rakušanem na podcastu Insider. Jeho přátelé mu prý říkají, že s politikou vůči Ukrajině jsou spokojeni, stejně jako se zahraniční politikou obecně. Jinak však nikoliv. Co na takovou reflexi říct?
Obdivuji vaši vůli a odvahu naslouchat projevům pana ministra Rakušana. Je až příliš poplatný současné politické hašteřivosti a je obtížné odlišit to, co myslí vážně a co jenom žertem. Před několika dny vychválil pana premiéra jako nejlepšího ministerského předsedu snad už od dob Karla Kramáře. Prý je také akademickou autoritou, vzdělancem a diplomatem. A pan ministr musí přihlížet tomu, jak je tento významný muž české politiky vláčen kdekterým žurnálem, kde se ho snaží špinit jako defraudanta a spojence finančního podsvětí. Třeba je to pravda, ale pak musíme vědět, jak oddělit bídáka a hrdinu. Pokud si pan Rakušan opravdu pochvaluje „zahraniční politiku obecně“, pak asi žije v jiném světě než já, nebo, jak říkají v tom jím nenáviděném Rusku, „sešel z umu“.
Jiří Paroubek vstoupil do „nové ČSSD“, kterou vytvořila Jana Volfová. Michal Hašek zase do strany PRO vedené Jindřichem Rajchlem. Mají tito dva někdejší představitelé levice co dát české politice?
Domnívám se, že oba tito sociální demokraté, kteří ještě pamatují, že ČSSD byla významnou politickou stranou, že měla srozumitelný politický program, a že oba poznali, co jsou to stranické intriky a nepřízeň ordinérní mediální galérky, mohou být pro obě strany užiteční. Nejen svými zkušenostmi, ale stále ještě existujícími kontakty v dnešní době rozpadajícího se stranického systému. Byť byl agresivně podporovaný vysokými, dokonce už i nejvyššími soudními autoritami. Oba sice patří k starší generaci českých politiků, která asi nebude vyhrožovat Pirátům Pusťte nás na ně!, ale přepokládám, že oba znají meze svého aktuálního politického postavení a nebudou mít přehnaně optimistické představy o své budoucnosti.
Fotogalerie: - Lednové zastupitelstvo
Proti AfD demonstrují v Německu její odpůrci. Je prý „pravicově extremistická“. Vy jste se pravicovým extremismem odborně zabýval. Co to vlastně z definice je a lze tuto definici aplikovat právě na AfD?
Termín pravicový extremismus má svou historii, která začíná okolo roku 1997, kdy německá vláda doporučila médiím nepoužívat termín neonacismus nebo komunismus, aby mezi spojenci v Evropě nevznikl dojem, že tyto dvě ideologie jsou v SRN stále ještě populární. O rok později vyšel v ČR sborník prací několika českých a slovenských autorů, kteří tuto výzvu akceptovali. Později se k tomu přidal ještě náboženský fanatismus, který ale neměl tak silný ideologický obsah, aby mohl být snadno zneužíván. (Mimochodem, předmluvu k tomuto sborníčku napsal tehdy Petr Fiala, politolog a historik na FF UM v Brně.) Kritiky tohoto zaváděného pojmosloví byli většinou právníci, kteří varovali před možným zneužitím této referenční funkce jazyka. Záhy k tomu skutečně došlo a v prohlášení předsedů vlád Ruské federace a ČLR (v srpnu 2001) bylo uvedeno, že obě vlády budou společně bojovat proti „extremismu“. Ani tehdy nenásledovala právní definice nebo alespoň odkaz na nějakou právní autoritu. Od té doby začaly být pojmy jako levicový nebo pravicový extremismus užívány jako difamační a expresivní, a to vždy, když bylo třeba někoho nebo něco vytěsnit z politického diskurzu.
Z hlediska politických studií považuji proto pojem extremismus za nedostatečně definovaný a navíc ve spojení s pojmy pravicový nebo levicový za jednoznačně odvádějící pozornost od podstaty věci. V SRN je německý nacionální socialismus „hnutím“ nebo „pravicovou politikou“. Proto se v political science nebo v Politische Geschichte považuje za žurnalistickou výpůjčku bez definovaného významu a neověřenou dalším kritickým analytickým studiem. To je, podle mého názoru, také důvod, proč AfD je dnes SRN označována za „pravicově extremistickou“, aby za tím bylo možné hledat odkaz na historii Hitlerovy NSDAP.
Fotogalerie: - Korespondenční pokračování
V případě AfD se tento eristický trik, zdá se, už podařil, a demonstrace proti této rychle rostoucí politické straně jsou masově podporovány nejen občany, ale i vládou, která je považována za stále víc nekompetentní.
Donald Trump děsí Evropu tím, že nepovažuje NATO za posvátné. Popravdě ho spíš kritizuje. Co by evropská politická třída dělala, kdyby neměla garanci 100% vojenské ochrany od USA?
Nevím, zda v současné době (ve Spojených státech předvolební, v Evropě a jiných částech světa válečné) umím na tuto otázku odpovědět. Mohu-li si dovolit spekulaci, myslím si, že Spojené státy jsou, jak říkal pan rada Vacátko, „rozpracovány na více místech“, a že je to zahlcuje jak doma, tak v zahraničí.
Oceňujete, že Vít Rakušan šel v Karviné diskutovat do hospody?Anketa
Také to, před čím mnozí varovali, že totiž expanze NATO sníží efektivitu, stejně jako rychlost tvorby politicko-vojenských rozhodnutí, se stalo. Proto se zdá, ale možná je to jen zdání, že armády Spojených států nebudou moci garantovat optimální uspořádání poměrů v různých částech světa. Zřejmě proto přichází Joe Biden s novým zeměpisem, mluví o indickém Pacifiku, o anglosaském spojenectví. Ve Velké Británii se hledají texty Halforda Mackindera ze začátku 20. století nebo konce druhé světové války. V Německu diskuse poražených generálů po roce 1919 a Karla Haushofera o geopolitice pacifické oblasti.
Nevím, kde se dnes mluví o celosvětovém konfliktu nejčastěji. Ale dnes už i v České televizi slyšíme a čteme na jejím teletextu, že jakákoliv válka, třeba omezená, ohrožuje klima a životní prostředí víc, než všechna dosud známá fosilní paliva a uhlíkové stopy. Tak by snad mělo být i v zájmu Evropy, aby se její velká část nestala neviditelnou částí severních moří.
Mám ve Spojených státech řadu přátel a známých, s jejichž znalostmi zeměpisu je často docela velká legrace. Ale přece jen si myslím, že tradiční pragmatismus pomůže napravit horké evropské hlavy, ať už žijí na západu nebo východu evropského poloostrova.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
Filipes
_profil_top.jpg)
