Pane doktore, veřejnost se dozvěděla, že kancléřka Vohralíková končí na Hradě. To se stává. Neoficiálně však končí kvůli sporům s Petrem Kolářem a nahradil ji šéf Aspen Institutu. Je to na povytažení obočí?

Myslím, že se nejedná o nic neobvyklého. Prezidentská povolební euforie už má za sebou rok a všichni víme, že nemůže trvat celé období, jak si to možná někteří členové „vítězného“ volebního štábu představovali. Není to nic neobvyklého ani na Pražském hradu, ani v podhradí. Vyhrát volby je něco jiného než se zabývat každodenní agendou prezidentského úřadu, i když je třeba ocenit ty, kteří pomáhali, odměnit ty, kteří by ještě chtěli dále pomáhat. A postarat se o ty, kteří by si mohli myslet, že jsou zavrženi. Kdysi se tomu říkalo udělovat obročí a záleželo na moudrosti a obratnosti panovníka, jak tento někdy dost složitý problém vyřeší. Není to snadné, ale také to není nic neobvyklého. Dokonce ani tehdy, byla-li důvodem této, nemýlím-li se, už druhá malá rošáda a výměna dam v okolí krále.

A pokud by se opravdu jednalo o spor okolo „prověrky“ Petra Koláře, ani to by nás nemuselo nijak vzrušovat. Původně ruská slova prověrka, prověřovat, jsou odvozena ze slovního základu věřit, důvěřovat a mělo by se s jejich téměř pandemickým šířením šetřit. A hlavně jde o to, aby těm novým věřil pan prezident a aby mu důvěru k jeho spolupracovníkům nenařizoval někdo, kdo by měl raději mlčet.