Ovlivnili, neovlivnili, ovlivnili, neovlivnili. Tak mění Donald J. Trump své názory na to, zda Rusové ovlivnili prezidentské volby, které on vyhrál. Co to značí? Co vlastně zůstalo za výsledek po Trumpově summitu s Putinem? Výsledek, který američtí politici nestihli rozstřílet.
Ovlivnili, neovlivnili, ovlivní, neovlivní… Spousta slov a kde nic tu nic. Obsah, na kterém by se dalo stavět, veškerý žádný. Nemá smysl se jimi moc zabývat. Vypadá to, že politici obecně – netýká se to jen Trumpa – mají čím dál častěji ve zvyku něco plácnout, protože vědí, že toho se média chytí a začnou to převracet sem a tam, analyzovat a tahat rozumy z „mluvících hlav“, zamoří tím veřejný prostor, čímž ale politici sami získávají „klid na práci“. Protože nikoli podle slov, ale podle skutků poznáte je. I když, ano, i u nás existuje spousta politiků, kteří jen melou a melou, generují palcové titulky, a žádné skutky od nich v mezidobí čekat ani netřeba…
Fotogalerie: - Lidé, které chtějí vystěhovat
A co zůstalo po summitu? Netuším. Pořád jsme se ještě nedozvěděli, o čem že to v Helsinkách vlastně jednali, natož jestli se na něčem dohodli, a tak nemám představu, co všechno už protitrumpovská opozice stačila „rozstřílet“, jak říkáte, a co ne. A možná to netuší ani ona neoliberální opozice, protože nedostala šanci ani vyslýchat tlumočnici, která byla u rozhovoru s Putinem. Chudáci. Nic moc v Senátu v noci na dnešek neprozradil ani ministr zahraničí Mike Pompeo. Musejí být vzteky bez sebe.
V každém případě se prý dohodli na tom, že budou v kontaktech pokračovat, a výsledkem bylo pozvání Putinovi do Washingtonu. Pokud by tam ruský prezident opravdu jel, tak nejspíš ale jen za předpokladu, že bude moci opravdu něco dohodnout a přivézt domů nějaké pozitivum, což v opačném gardu platí i pro prezidenta amerického. Bylo by to v čase kongresových voleb, většina Američanů by podle průzkumů Putinovu návštěvu uvítala, a kdyby k tomu ještě „do placu přihodil“ nějaký významný diplomatický úspěch v podobě nějaké zásadnější dohody, ocitl by se koni. Nicméně, včera Bílý dům pozvánku Putinovi odložil na příští rok s tím, že bude lepší jednat až po „honu na čarodějnice“ čili Muellerově vyšetřování „ruského vměšování“. Že by se Trump odhodlal k tomu, že se svými protivníky konečně „zatočí“? Nebo to jen Trump takticky ustupuje drtivému tlaku Kongresu, který Putinovu návštěvu – na rozdíl od většiny Američanů – odmítá?
Schyluje se v Sýrii ke „Game over“? Drží se Američané politiky zdrženlivosti, kterou nařídil Trump? Znamená úprk „Bílých přileb“, že je konec? Jak bude vítězství Bašára Asada politicky formalizováno?
Ano, konec války se blíží, ale to v podstatě platí už od chvíle, kdy USA a Izrael hodily přes palubu „své“ džihádisty na jihozápadě Sýrie a ti se pak začali spíš vzdávat, než aby bojovali předem prohraný boj. Hranice s Izraelem anektovanými Golanskými výšinami, které byly celé roky v držení džihádu, už z valné části kontroluje vládní armáda. A čím dál častěji se „volá“ něco jako „Na Idlíb!“, což je fakticky poslední bašta džihádu v Sýrii, pro změnu ale pod kontrolou Turecka. Tož uvidíme, ale jinak ano, válka pomalu opravdu končí, i když svým způsobem možná neskončí asi nikdy, protože terorismus nejspíš nelze zcela porazit. Mám na mysli včerejší sérii sebevražedných útoků Daeše, které u Suvejdy jižně do Damašku pozabíjely na 200 lidí…
Myslím, že „úprk“ Bílých přileb lze vnímat především jako první odsun západních proxy sil ze Sýrie. Čili jako známku toho, že se západní strategie v syrské válce přece jen mění. Pokud totiž už Západ nepotřebuje Bílé přilby, aby mu dodávaly youtubové argumenty k útokům na Sýrii, tak lze mluvit o tom, že se přechází z válečného k politickému procesu. Což lze z hlediska reálného ukončení války jen kvitovat.
Na druhou stranu ale není jasné, proč bylo třeba Bílé přilby z oblasti kolem jihosyrské Dará nutné tak složitě evakuovat přes Izrael do Jordánska, když jejich kolegové třeba z Aleppa nebo Východní Ghúty po kapitulaci džihádu vždy prostě s „vousáči“ nasedli do evakuačních autobusů a nechali se v klidu odvézt k ostatním do Idlíbu. Bylo snad zrovna u této skupiny zvýšené riziko, že kdyby padli do rukou syrskému režimu, tak by se provalily podrobnosti o falešných „Asadových chemických útocích“? Nevím, jen tak spekuluju, ale na této „evakuaci“ v každém případě cosi logicky nesedí. Věřím, že se motivy časem „provalí“ a podiskutujeme o nich.
Z Ukrajiny chodí zprávy o tom, že nejsou peníze na důchody či že přestane být upravována voda na pitnou vodu. Prezident Porošenko si nicméně pochvaluje skok vzhůru v žebříčku „Doing Business“. Jak to tedy je?
Jsem si jistá, že se peníze na penze nakonec někde „vyškrábnou“, protože by nebylo hezké, kdyby na „naší“, „demokratické“ Ukrajině začali důchodci umírat hlady; a ta továrna, která monopolně vyrábí chlór pro dezinfekci pitné vody, už se taky pomalu rozjíždí. To jsou jen takové „provozní“ reálie současné Ukrajiny. A co se týče toho žebříčku „Doing Business“, tak ano, Ukrajina si polepšila na 76. místo a dostala se... do závěsu za Bhútán. Takže radši no comment.
Mě víc zaráží, jak se čím dál víc mění přístup světa třeba ke Krymu. Není to tak dlouho, co Trump svérázně „připsal“ Krym Rusku, protože tam přece „lidé mluví rusky“, pak italský Salvini označil Majdan za převrat řízený ze zahraničí a taky Krym „přiklepl“ Rusku… Trumpův ministr zahraničí Mike Pompeo sice nyní ujišťuje, že USA anexi Krymu nikdy neuznají, a v podobném duchu se vyjadřuje i italská vláda jako taková, ale už prostě není žádným tabu mluvit o Krymu bez ideologických mantinelů. Agentura Bloomberg před měsícem publikovala mapu Ukrajiny bez Krymu, ukrajinský velvyslanec jako pokaždé v podobných případech podal protest, a nic. Bloomberg na své mapě nic nezměnil. A takových případů v médiích nebo korporátní sféře masově přibývá. Jako by svět už začal být unavený z Krymu i z ukrajinských problémů obecně, nebo lépe, z toho, že Kyjev není s to uznat realitu, že o poloostrov prostě jednou pro vždy přišel. Je to zkrátka křeč.
Na jednu stranu tak platí, že Západ sice ruskou anexi Krymu oficiálně jen tak neuzná, ale přinejmenším pro některé západní státy – potichu – přestane být Krym příčinou k pokračující nevraživosti vůči Rusku. A současně západní koncerny nebudou chtít dál přicházet o zisky z tamních investic, a tak se potichu vykašlou na Kyjev a sankce a začnou s Ruskem znovu více a více spolupracovat… V podstatě se pomalu opakuje příklad syrských Golanských výšin. Izrael je anektoval, žádný stát na světě anexi neuznává, ale nikomu to ve vztazích s Izraelem nebrání.
Trump se probudil a začal VELKÝMI PÍSMENY vyhrožovat na Twitteru Íránu. Co to je za hru? Myslí to vážně, chce pomoci Izraeli, nebo si jen honí politický kapitál? A jak je pravděpodobné, že se Íránci naštvou a ucpou Hormuzský průliv, bránu do Perského zálivu? To by asi bylo dost blbé...
Jsme zase u těch slov, jejichž vypuštění do éteru fakt nikoho nic nestojí. V případě severokorejského Kima to byly dokonce pohrůžky jadernou válkou a všechno se nakonec „transformovalo“ v summit. I když nelze zcela kauzu Severní Koreje srovnávat s Íránem, přesto se něco podobného už ostatně rýsuje i v „íránské kauze“ – Donald Trump před nedávnem vypověděl jadernou smlouvu, kterou s Íránem za Ameriku podepsal v roce 2015 Barack Obama, pak následovaly týdny brutálních pohrůžek všem, kdo by chtěli s Íránem obchodovat, a nyní už Teheránu nabízí uzavření „skutečné dohody“. Nevím, v čem by měla být novátorská, snad hlavně v tom, že do dějin nevstoupí jako dohoda Obamova, ale Trumpova. Na druhou stranu není jasné, jestli sebou nechá Teherán takhle mávat a manipulovat, obě strany už po sobě nakydaly v posledních týdnech spoustu „hnoje“ na to, aby bylo pro íránské vedení akceptovatelné usednout s Washingtonem k jednacímu stolu. Trump prý v poslední době už osmkrát volal do Teheránu a oni mu to tam nebrali. Jako že nikdo není doma. Nicméně, kdyby Trump přestal hrozit, přihodil něco významného, čím by se mohlo íránské vedení před Íránci dostatečně obhájit, a když k tomu i hezky poprosí, tak proč ne? Může se „mírotvůrcem“ pro potřeby nějakých učebnic dějepisu, které si vydá vlastním nákladem, fakt stát.
V každém případě se tím nabízí pohled na jakési Trumpovo modus operandi. Ten jeho chaos začíná být přece jen čitelnější. Tedy, možná. Třeba se pletu.
A co se týče případného zablokování Hormuzského průlivu. Ano, to je v podstatě letitá „hrozba“. Uvědomte si, že USA na Írán politicky, ekonomicky a nepřímo i vojensky tlačí prakticky od islámské revoluce v roce 1979 a „hrozby“ kolem Hormuzu létají stejně dlouho. A nikdy nic. Následný konflikt by byl až příliš závažný a s nepředvídatelnými globálními důsledky na to, aby do něj kdokoli šel. Čili stává se z toho spíš jen takový kolorit. Tradice. Což samozřejmě neznamená, že někdo čas od času nějakou tu tradici nezboří…
Ach ta obchodní válka mezi USA a Evropou. Jak tedy vlastně pokračuje, v té záplavě slov? A přestali už Evropané být bezradní z toho, že Američané na ně jsou poprvé po druhé světové válce zlí?
Nevím, zatím je ve stádiu lochnesky – taky o ní všichni mluví, ale nikdo ji neviděl. Všichni evropští politici plus Trump a spol. něco říkají, něčím hrozí, na něco se připravují, něco nabízejí, před něčím varují, kreslí katastrofické scénáře a v neposlední řadě se bijí do prsou, že je pravda a spravedlnost na jejich straně a jako že budou bránit své národy nebo tak něco. Je to chaos, nic uchopitelného. Teď je ve Washingtonu Jean-Claude Juncker s dalšími unijními předáky, jako že tam zkusí něco „na poslední chvíli“ dohodnout a vyžehlit, tož uvidíme. Moc nadějí nějaké rozumné dohodě ale nedávám, a to hlavně proto, že nejednotná Evropa se proti Trumpovu tlaku neumí hájit, neumí si stát za svým a vlastně neumí zatím nějak logicky a přijatelně definovat evropský zájem. Ve výsledku tak Trump najednou tvítuje, že obě strany „jasně chápou“, že cla jsou nesmysly, a že Evropa prý otevírá Americe své hranice… Co to v praxi bude znamenat?
Ano, když mluvíte o bezradnosti, tak si myslím, že je to asi nejlepší charakteristika současných evropských elit. Na druhé straně má Trump po ruce vcelku jasné argumenty, že Amerika už nechce na své spojence doplácet. Proč by to taky dělala, že?
Když nikdo nechce ty zatrolené africké migranty, začneme za ně nabízet peníze, napadlo EU. Hezky za kus. A to evropským i mimoevropským státům. Je to dobrý nápad?
Vlastně se chce, aby evropské národy, které si alespoň zkoušejí držet nějaké své hodnoty – a jsou za to zhusta kritizovány a nálepkovány – prodaly tyto hodnoty za peníze. To je svým způsobem bizarní a pro někoho by to mohlo být i urážlivé. Na druhou stranu to samozřejmě znovu vypovídá o bezradnosti lídrů Evropské unie. A jsme zase zpátky u tématu…
Co bychom měli v příštích dnech sledovat?
Výsledky obchodních jednání mezi EU a USA ve Washingtonu budou jistě zajímavé…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
