Dnes máme hezkou řadu témat přívětivých, tak začněme od nich. Jen ještě předznamenejme, že jsou to témata přívětivá pro dělný lid, míň už pro vládnoucí elity. V politice jsou to průzkumy preferencí francouzské prezidentské kampaně, kde v jedné z nejnovějších sondáží součet preferencí Érica Zemmoura a Marine Le Penové přesahuje 50 %. Což by mohlo znamenat vítězství jednoho nebo druhého v prvním kole, kdyby oba své hlasy dali pod jednu střechu?

Zatím vedou kampaně každý zvlášť, mají každý svou politickou stranu, jeden druhého necitují. Aby porazili Macrona, musel by aspoň jeden z nich potlačit své ego a narcismus, jaké jsou každému politikovi vrozené, a dát svoje hlasy tomu druhému. Jestli se to jednomu z nich podaří, mohli bychom brzy zažívat zastavení Velkého resetu, Velké výměny obyvatel, Green Dealu, a dokonce uklidnění konfliktu s Ruskem a přechod k nějaké spolupráci s ním. Zatím v sondáži agentury Ifop nad ním stále vede Le Penová, ale Zemmourova kampaň je tak inteligentní a impozantní, že by se to mohlo ještě změnit. Sleduji Zemmourovy televizní rozhovory a baví mě, jak novináři, kteří mu kladou otázky „na tělo“, jsou jeho informovanými, klidnými, bezkonfliktními a vstřícnými odpověďmi pacifikováni k menší agresivitě, než jakou jsme viděli do nedávna. Vytříbil si obdivuhodnou techniku diskuse. Na otázky míněné konfliktně odpovídá zprvu souhlasně, a pak naváže opačným výrokem stylem ne konfliktním, nýbrž doplňujícím. Každou chvilku novináře chválí za jejich znalosti a přitakává jim „to jste řekla správně“, nebo „velmi důležitá otázka“, a podobně. A stále s úsměvem a s úctou k tazatelům. Nikdy nespadne do sarkasmu ani agresivity. Daří se mu myslím rozptýlit image „extremisty“, kterým ho onálepkovala média.

Archiv rubriky Obzor Benjamina Kurase ZDE

 Jak byste tedy shrnul jeho prezidentskou politiku?