„Obávám se říct něco, o čem by se mohlo zítra tvrdit, že to znamená již včera. Masivní mediální útok na členy pražského zastupitelstva, který má pokračování v kritice některých členů vládní koalice, se jistě dal předpokládat,“ předesílá politolog Zdeněk Zbořil k oznámení ministra školství Petra Gazdíka, že k 30. červnu rezignuje na funkci ve vládě. „Měli bychom dnes umět rozlišit, protože máme své zkušenosti s rozpadem vládní koalice v minulosti, mimochodem ve dnech jejího výkonu evropského předsednictví (dnes by tomu tak mohlo být v předvečer), zda jde o skutečné podezření z trestného činu zločinného spiknutí, anebo o politickou intriku, která se objevuje vždy a s železnou pravidelností před nějakými volbami a jejím účelem je ovlivnit výsledky nadcházejících voleb,“ dodává.

A přidává i další komentář: „Když k tomu dnes přidáme přípravu na volbu prezidenta republiky, špatně skrývané rozčarování z ‚kroužkování‘ na úkor Pirátů, až příliš velké sebevědomí a touhu po funkcích některých členů strany STAN. Zdá se, že hraje svou roli i nedočkavost těch, kterým ví bůh, co ještě bylo před volbami slíbeno. Vznikl tak z toho smrtící koktejl, který by dal  k. o. zkušenějším a lépe trénovaným borcům, než je ta nešťastná druhá generace české politické a ekonomické transformace. Nebo i zápasníkům ve volném stylu v souboji lásky s nenávistí. Ano, je to mrzuté, nehodné ‚odkazu 17. listopadu 1989‘, ale jinak nic nového. A až přejde první tsunami politického vzrušení, jsem si téměř jistý, že se ‚pojede dál, údolím černým, kolem temných skal‘.“

Gazdík se necítí být vinen, ale odstoupí i z pozice místopředsedy hnutí STAN. „Zatím pan ministr školství není vinen z hlediska trestního práva. Snad už ho někdo podezírá z nemravných styků s osobami českého politicko-ekonomického podsvětí, ale to je dost nejasné,“ uvedl Zbořil. „Horší je to s jeho politickou stranou STAN, jejíž vedení tvrdí, že nemělo nic společného s panem Věslavem Michálkem, kterého nominovalo jako MPO a musel být vyměněn po několika dnech kvůli jeho (nebo členů rodiny) podivným ‚kyperským kontům‘. Také se muselo zabývat záhadným finančním trikem pana europoslance Polčáka, který dokázal mentorovat české politiky od prezidenta republiky po vrátnici ve Sněmovní ulici nebo Valdštejnské zahradě. Nebo i s  kuriózním plánem poslance a místopředsedy strany Jana Farského, který si chtěl vyrazit i s rodinou v době výkonu svého poslaneckého mandátu někam do Oregonu,“ vyjmenovává politolog průšvihy hnutí. „I to nebylo nějakým soudem souzeno a odsouzeno jako trestný čin, ale vzhledem k tomu, že STAN má mj. ve svých ‚hodnotových dokumentech‘ uvedeno, že programově vychází z ‚křesťansko-judaistického morálního odkazu‘, dostalo se těmto stranickým nemravnostem větší pozornosti než u jiných politických stran,“ dodává.

Nejde jen o ministra Gazdíka…

Podle Zbořila bylo vlastně jen otázkou času, kdy někdo podivných nesrovnalostí využije anebo „kdy se její vedení, aniž to bude vědět, rozhodne spáchat sebevraždu“. „Takže nejde jen o pana ministra Gazdíka nebo jeho spolustraníky, ale dovoluji si konstatovat, že tento ‚projekt‘ byl od samého začátku postaven na vratkých základech, a že dá jeho pozůstalým velkou práci, aby přežili ve vládě a třeba jen komunální volby ve zdraví,“ říká Zbořil.