Designovaný premiér Petr Fiala ve středu oznámil, že na prezidenta Miloše Zemana podá kompetenční žalobu, pokud nejmenuje celou vládu. Jak se později potvrdilo, problém má prezident především s navrhovaným ministrem zahraničí Janem Lipavským. „Pana předsedu ODS chápu. Dosud bylo programem části členů a příznivců jeho strany ‚sejmout Babiše a Zemana‘. Někteří z nich chtěli prezidenta dokonce ‚rozřezat, vykrvit a pohodit‘. Tak se nedivme, když už se s nimi ODS nerozešla, že musí jejich přání alespoň brát na vědomí. Ale neměl by žít v iluzi, že stát řídí několik právníků z Ústavního soudu, kteří suplují se svou typickou rychlostí a ochotou přání politických stran,“ komentuje dění politolog Zdeněk Zbořil.
Dělá stát dost pro snížení cen energií?Anketa
Připomíná, že pohyb pana designovaného předsedy vlády na nejvyšší úrovni moci výkonné má svá omezení a obává se, že kompetenční žaloba může být past, ze které nebude východisko. „Možná v ODS přeslechli jednu důležitou větu ze Střešovické VÚN o ‚vyhraném času‘ a neuvědomili si, že čas může být časem vyhraným i prohraným. Kdybych byl podezíravý, mohl bych si myslet, že trik s kompetenční žalobou doporučil někdo, kdo chce zabránit jmenování předsedy vlády z řad volební koalice a snaží se teď vytvořit vládní koalici v jiné sestavě. Nemusí to být zrovna bez Pirátů, ale konečně, proč právě s nimi?“ pokládá otázku Zbořil.
„Jsou to pádné důvody pro pana prezidenta“
Prezidentův mluvčí v pátek informoval o tom, že prezident odmítá Lipavského jmenovat. Důvodem je „nízká kvalifikace“ nebo „distancovaný postoj k visegrádské spolupráci“ a vztahy s Izraelem. Prezidentovi vadí i „veřejný návrh Jana Lipavského, aby se příští Sudetoněmecké dny konaly na území České republiky.“
„Jsou to pádné důvody pro pana prezidenta, a to by mělo stačit. Není důležité, co za pádné důvody považuje ČT nebo Jiří Přibáň, ale to, zda všichni v této věci odpovědně angažovaní rozumí slovnímu spojení ‚jmenuje na návrh‘,“ upozorňuje Zbořil. Připomíná, že navrhuje, je něco jiného než „nařizuje“, a že v ústavě nejsou slova „musí jmenovat“. A protože prezident je podle Hlavy třetí Ústavy ČR součástí Moci výkonné na prvním místě, a dnes po úpravách způsobu volby prezidenta dává tato skutečnost větší legitimitu hlavě státu, než tomu bylo dříve, odpovídá prezident také vůli svých voličů, kterých bylo 2,85 mil. „O účasti Pirátů ve vládní koalici, a tím také o možnosti jmenovat jednoho z nich ministrem zahraničních věcí, rozhodlo 92 % z asi 1200 členů této strany ve vnitrostranickém referendu, a tak je odpovědnost prezidenta, předsedy Pirátů a designovaného, nejmenovaného předsedy možné budoucí vlády pod větším otazníkem, než si někteří politici myslí,“ komentuje Zbořil.
Jmenováním vlády a jejích členů podle Zbořila bere prezident také díl své odpovědnosti za její úspěch a neúspěch. To druhé může nastat při zjištění nových skutečnosti. „Neříkejme kompromitujících materiálů, které nejen strany povolební koalice, ale dokonce i strany samotné budou objevovat, nebo jak je u nás zvykem nacházet, případně vyrábět,“ podotýká politolog. „Ne každý může být prezidentem republiky shledán vhodným. Bude nejen na jeho dohodě s budoucím premiérem, ale i na něm, rozhodnout se, zda jakýkoliv návrh ‚jmenovat‘ znamená také ‚hodnotit‘ nebo ‚orazítkovat‘. Navíc má prezident republiky možnost v případě ‚ohrožení státu‘ uvažovat i o jiném premiérovi, než je ten, na kterém se, možná dočasně, dohodly antibabišovské politické strany,“ dodává.
Smyšlené důvody? „Nevím, co je na tom smyšleného?“
Důvody jsou „naprosto smyšlené“, podle předsedy Pirátů Ivana Bartoše. Prohlásil to v Partii na Primě. Uvedené argumenty nejsou prý důvodem k tomu, aby prezident Lipavského nejmenoval.
„Nevím, co je na tom smyšleného? Posudek bc. práce pana Lipovského je veřejné známý a mezi 25 MZV od roku 1918 do současnosti budeme těžko hledat něco podobného. Argument, že pan kandidát nemá rád V4, při známé afilaci Pirátů k EU, EK a euru, sice není žádný zločin, ale neodpovídá zatím zveřejněným tezím možné Fialovy vlády,“ uvedl politolog s tím, že lze předpokládat, že může dojít k nejasnostem okolo chápání těchto případných problémů, a protože prezident republiky je „Hlava státu a zastupuje stát navenek“ není dobré, aby ministrem zahraničních věc byl někdo, kdo bude s hlavou státu v zásadním nedorozumění. „To je snad možné u ministra kultury nebo pro vědu a výzkum, ale pokud vím, tak při seznamování se prezidenta s navrženými kandidáty na něco podobného u těchto úřadů nedošlo. A to ani těch, kteří mají osadit nově vznikající ministerstva, což bude také příležitost zaměstnat na nich řadu věrných a nekompetentních, kterým se nepodařilo (ani díky kouzlům Ústavního soudu) proniknout do Poslanecké sněmovny PČR,“ dodal.
Bartoš také tvrdí, že si prezident promítá své personální vize do vlády. „Jen proto, že se mu třeba nelíbí názory konkrétního kandidáta vůči Číně a Rusku, což si myslím, že je ten důvod prezidenta Zemana,“ uvedl Bartoš.
„To je opravdu roztomilá pirátská věta, téměř na úrovni tvrzení, že nejvyšší horou v ČR je Smrk. Snad si pan předseda nemyslí, že i když je pan prezident hlavou státu, že bude promítat do sestavování ‚personální vize‘ pana Bartoše. Nebo někoho z Řeporyjí, kde nemají Rusko, a možná i Čínu, také moc rádi,“ říká politolog. „Možná by mohl počkat se svou kritikou ‚Číny a Ruska‘ na úrovni diplomatické. Mohlo by se mu stát, že tento úřad mu osud také přidělí, až bude muset spolurozhodovat, kdo a jak bude rukovat někam do vod Černého moře,“ dodává.
Po jednání prezidenta s kandidáty toho budoucí ministři „moc neřekli“. „Dodržovali stranickou a pre-koaliční disciplínu. Pana prezidenta, kterého chtěli ještě před několika týdny pohřbívat nebo alespoň přesunout do nějaké LDN, si považovali, a to dokonce proto, že se zdálo, že je s jejich CV a některými hříchy docela dobře seznámen,“ komentuje Zbořil. „Někteří dělali dojem, že by mohli být nemocní právě oni. Ale to ponechme na úvaze našich osvědčených investigavců, kteří v posledních dnech, kdy jim někdo sebral hračku ‚Antibabiš‘, přemýšlejí a hledají něco nového a zajímavého v kalných vodách své profese,“ dodal.
Šmardovi alespoň několik dní klidu
Novým předsedou ČSSD se stal starosta Nového Města na Moravě Michal Šmarda, který porazil končící ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou. Šmarda po svém vítězství avizoval, že by měli sociální demokraté oslovit šéfa odborů Josefa Středulu, aby kandidoval na prezidenta.
„Vzhledem ke stavu, v jakém se dnes ČSSD nachází, bychom mohli předpokládat, že se budou zabývat přípravou na příští komunální a regionální volby. Ale zřejmě se z ničeho nepoučili a začínají svou cestou za slávou opět shora. A hned pomýšlejí na funkci prezidenta,“ podotýká Zbořil. „Tak snad si nebudou myslet, že jsme nepřející, když jim připomeneme, že cesta ke slávě má také druhý možný konec. Jaroslav Vrchlický ho pojmenoval ‚nepaměti do propasti‘. A pokud jde o pana Šmardu, měli bychom mu dopřát alespoň několik dní klidu, aby měl šanci rozhodnout se, co dělat s bývalou slavnou politickou stranou v každodenním provozu,“ dodal.
Psali jsme:
A co noví místopředsedové? „Kdybych věštil cokoliv, bude to jen a jen z křišťálové koule. Strana, která podstatně přispěla k pádu celé levice, samozřejmě za nezištné podpory KSČM, to bude mít těžké, i kdyby jí přišli na pomoc Ladislav Budečský-Zápotocký nebo Vladimír Špidla. Přesvědčit někoho, že tito lidé budou hájit jeho zájmy, bude úkol nadlidský, a tak počkejme ještě několik měsíců nebo let, než se ukáže, že jim nejde jen o osobní potřeby materiální, ale i o hledání nových vizí, když ty staré tak spontánně opustili a přenechali je kdekomu,“ říká Zbořil.
Český pětislepenec je zřejmě nový druh evropské infekce
Německo má novou vládu. „Německá politika musí vnímat přímou odpovědnost za pokrok Evropy,“ řekl také premiér Olaf Scholz.
„V českých médiích se zdůrazňuje, jak rychle byla vláda SRN ustavena, a málo se přemýšlí o tom, proč tomu tak je. Český ‚pětislepenec‘ je zřejmě nový druh evropské infekce, která se nás bude týkat víc než covid-19 a jeho další mutace. Po až nekonečně dlouhé dominanci CDU-CSU a šestnácti letech Angely Merklové ve funkci kancléřky byla žádoucí nějaká změna. Ale tento současný ‚tříslepenec‘ může být také jen důkazem toho, že mnozí si byli jisti, že změna je žádoucí, ale málokdo věděl, jaká má být,“ komentuje politolog.
A popisuje dál: „Pro ty, kteří znají (a rozumí) evropské historii, může věta o přímé odpovědnosti Německa za Evropu, na jiném místě za silnou Evropu, zjemněno slovy ‚pokrok Evropy‘, nejsou snad tato slova jen otevřenou hrozbou. Ale mohou být důkazem, že v SRN se už zrodilo nové sebevědomí, které Spojené státy v době vedení Donalda Trumpa sice poněkud oslabily, ale přesto si je někdo může vykládat tak, že nesourodé strany FDP, Zelených a SPD jsou dohodou o dnes možná ještě přesně nedefinovaném, ale už tušeném plánu ‚větší evropské jednoty‘, v níž nová úloha SRN může být chápána jako ‚úloha vedoucí‘,“
Politolog připomíná, že Evropská unie má dnes tolik problémů, že málokdo odolá bránit se persuasivním pohovorům, jednáním nebo dokonce nátlakovým akcím, v zájmu větší centralizace. „A to ještě nepřipomínáme problémy regionální a geopolitické. V letech úřadování ‚úspěšné‘ Angely Merkelové se jich nahromadilo tolik, že se bude muset udělat jejich řádný audit, třeba jen u nás v České republice. Asi se proto budeme muset věnovat trochu víc němčině (je to náš osud), ale těžko říct, zda díky ní už konečně lépe posoudíme třeba evropskou energetickou politiku nebo důvody, proč propadá firma VW na čínském trhu (i když to je v dnešní SRN jen marginálie).
Pro nás asi bude nejzajímavější osud ‚zelené politiky‘. Může se stát, že to bude prubířský kámen nové německé koalice. Na jeho podobě však toho my mnoho nezměníme, budeme tak jako tak jenom přihlížet. Ale aspoň něčemu porozumíme,“ popisuje Zbořil.
Je ale něco, čemu se v souvislosti s novým německým kabinetem, nevěnuje pozornost, a přitom je to důležité? „Asi jsme až příliš posedlí svými nápady o budoucím uspořádáním Evropy, EU a vztahy k Ukrajině, Černému moři a Ruské federaci a málo nás zajímají proměny německých politických stran. Zdá se nám, že jde jen o Berlín a Bundestag, ale nejen spolkové země jsou každá zvláštní zajímavou entitou, stejně jako finanční, industriální aj. struktury,“ připomíná Zbořil.
První, čeho jsme si začali všímat, jsou podle Zbořila nové osídlovací kvóty pro Německo. Takže budou následovat kvóty pro EU a rozhovory o nějaké autonomii V4, pokud jsme o ní přemýšleli, přestanou být důležité. „A když si představíme možnost, že skutečně vznikne nová česká pětikoaliční vláda v podobě, o jaké jsme dnes informováni, bude možností mluvit o tom, co bude nebo nebude, u nás i jinde ještě dost,“ říká politolog. „Snad by bylo dobré, ale opravdu jen na okraj, zamyslet se například nad tím, jaká bude budoucnost ČSSD vzhledem k jejím bývalým dobrým vztahům k SDP v dobách minulých sociálně demokratických kancléřů, a jaký odkaz z těch dob by mohl být pro ČSSD v jejím dnes předsmrtném stavu užitečný,“ uzavírá dnešní Rozjezd Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
