Římské G20, těsně následované glasgowským COP26, jako dvě dějství jednoho tyátru. Tragédie nebo komedie? Mně to celé připadalo jako sjezd Komunistické strany Sovětského svazu – jeden jediný názor, emoční vydírání, dohnání a předehnání, vyhrožování zkázou, a přitom každý rozumný člověk ví, že to je všechno bullshit, ale drží hubu, aby nepřišel o koryto? Ozývají se vůbec nějaké disentní hlasy?

Žánrově řečeno – tragédií to hrozí, komicky to bylo zahráno, ale spadlo to všechno do frašky a melodramatu, tedy nerealistické iracionality a kýčovité sentimentality. A hlavně kolosálního imorálního pokrytectví, Molière hadr. Disentní hlasy jsou, ale ne od politiků, těm to haraší všem stejně, jakoby to celé prožívali v hypnóze. K té ještě přispěly církve – katolická i anglikánská – takže to má i punc náboženský. A požehnání královské. A samozřejmě podporu těch vědců, kteří vymysleli onu teorii smrtelné škodlivosti lidské činnosti pro planetu a jedinou možnou záchranu „obnovitelnými zdroji“, které z energie učiní cenově nedostupnou komoditu a ožebračí polovinu obyvatel západní civilizace na ekonomickou úroveň středověkou. Efektivním mediálním umlčením těch vědců, kteří tuto teorii zpochybňují. Dokonce i těch, kteří ji nezpochybňují, ale nabízejí jiné zdroje. Jako třeba vodíkový motor, na němž pracuje jistý Lord Bamford se svou firmou JCB. Ten se v médiích ozývá s námitkami, že obrovské peníze se vyhazují za neproveditelné ekoblbosti, zatímco on svůj vodíkový motor musí vyvíjet za své, s budoucí nejistou nadějí komerčního uplatnění. A do toho Greta Thunbergová diriguje uliční dav do skandování „stop thefuckingblablabla“ a zpěvu „strčte si svou klimakrizi do řiti“. Takovou sérii zápletek by nedokázali vymyslet Shakespeare, Molière, Goldoni, Sofokles a Euripides dohormady.  

Tak po pořádku. Římský G20.