Jaký byl rok 2022 z pohledu politologa?

Byl to rok plný překvapení, myslím, že jeden z nejtěžších roků nejen v historii České republiky, ale i v historii Evropské unie. V okamžiku, kdy poměrně nedaleko vypukne válka, zpřehází plány prakticky všech evropských politiků, a že pak dopadne na životní úroveň, na stav ekonomiky nebo na trhy s energiemi, s tím se dá jen počítat, a také proto neměla Fialova vláda příležitost plnit své programové prohlášení. Jen tahala kaštany z ohně a reagovala na události, které se na nás valily.

Rok 2022 byl také prvním rokem vládnutí pětikoaliční vlády Petra Fialy. Těžko se plní sliby, když přijde něco, jako je válečný konflikt na Ukrajině. Jak si vláda v rámci konfliktu poradila s věcmi, které před ní stály?

Myslím, že vláda se soustředila především na to, aby zajistila maximální bezpečnost České republiky a aby adekvátně reagovala na ruský vpád na Ukrajinu. Do toho vrhla všechny své síly, takže jí méně sil zbývalo na řešení domácích problémů, ale ve vztahu k ukrajinské válce se vážnějších chyb nedopustila. Pomohla nejen koordinovat postoj k válce v rámci České republiky, kdy je důležité, že zavládl konsenzus mezi vládou a prezidentem Milošem Zemanem, i mezi vládou a opozicí – přinejmenším s nejsilnějším opozičním hnutím ANO.

Ale stejně tak se vláda snažila koordinovat společný postoj Evropské unie – které jsme předsedali – k Ukrajině, a i tohle zvládla. To znamená, že Ukrajina získala podporu naší České republiky, podporu zemí Evropské unie, a zároveň jsme se věnovali tomu, jak zvládnout humanitární krizi související s přílivem uprchlíků z válkou postižených území. Tam – až na nějaké drobnosti, jako špatná koordinace mezi vládou, kraji a obcemi nebo samotná registrace uprchlíků – vláda zvládla humanitární část krize celkem dobře. Zatímco v domácích tématech můžeme být kritičtí, v zahraničněpolitických vláda velkou chybu neudělala, což vyplývá i z toho, že si zajistila podporu prezidenta i nejsilnějšího opozičního hnutí.