Čtvrteční návštěvou německé kancléřky Angely Merkelové v Praze začíná Zdeněk Zbořil své pravidelné ohlédnutí za politickým děním uplynulého týdne. „Na návštěvě paní kancléřky mne zaujala délka jejího trvání. Byla až urážlivě krátká, když uvážíme, že jde o sousední zemi a partnera, ke kterému se někteří představitelé koalice i opozice snaží chovat až nadmíru služebně. Hrdinství v debatě–nedebatě o povinném osidlování prostoru České republiky je, zdá se, jen zpráva pro veřejnost u nás. Ve Spolkové republice Německo se spíše mluví o pokutách a trestech pro vzpouzející se středoevropské státy. To, že se podle oficiálních komuniké o této věci ani nejednalo, svědčí jen o tom, že to Angela Merkelová nepovažuje za nutné. Usmyslí-li si ona, bude tak, nebude-li chtít, bude tomu jinak. Proto se řeči ani nevedly, není třeba. Už je rozhodnuto,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil.

U našich západních sousedů si hlavně všímali, že se jejich kancléřce pro svou uprchlickou politiku nepodařilo získat českou vládu, která trvala na svém odporu vůči evropským kvótám pro přijímání žadatelů o ochranu. Německá média rovněž zaujalo vyjádření prezidenta Miloše Zemana, že vstřícná politika Angely Merkelové vůči migrantům je nesmysl a absurdní humanismus. „Myslím si, že slova prezidenta České republiky o nesmyslné německé ‚vítací politice‘ vůči migrantům byla vstřícně přijata ve Spolkové republice Německo jen proto, že vnesla trochu veselí do vnitroněmeckého dialogu. Že by si ale někdo dělal starosti s tím, co říká prezident malé země, která je ještě menší než v dobách, kdy na ni zadupali jiní němečtí politici než ti současní, to určitě ne,“ míní politický analytik.

Vyhlášení protektorátu nad územím, jehož obyvatelstvo se nechce podřídit

K pětihodinovému pobytu Angely Merkelové v Praze zaznělo v německých médiích, že Německo je sice pro nás nejdůležitější obchodní partner, ale dokud se odpůrci společného řešení nebudou muset bát skutečně účinných sankcí, jako je odebrání hlasovacích práv v EU nebo podpůrných fondů, jen málo se toho změní na našem odmítavém přístupu k přijímání běženců. „Pokud někdo v Německu uvažuje o ‚odebrání hlasovacích práv a podpůrných fondů‘, neznamená to nic jiného než vyhlášení protektorátu nad územím, jehož obyvatelstvo se nechce podřídit rozhodnutí státu, který se považuje v EU za vševědoucí a všemohoucí. Hezké je také to slovní spojení, že se ‚oni, budou muset bát‘.  Těm ‚oni‘ se kdysi říkalo ‚musulmani‘ a mysleli se tím ‚mussmani‘,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.