„Hon na jinak smýšlející, na jiné názory!“ Emigrant, který podepsal Chartu, odhalil, co se děje některým lidem ve Švédsku v souvislosti s imigranty. A hrozí to i nám

10. 2. 2018 15:38

ROZHOVOR „Povýšenost a věrozvěstování jedné pravdy, deklasování jiných názorů bývá podhoubím diktátu. Na to je ten venkovský selský rozum lidí, kteří se dnes a denně musí rvát o živobytí, citlivý,“ říká Otto Černý, který se po podpisu Charty 77 musel vystěhovat do Švédska. I po návratu do ČR tamní dění sleduje. Upozorňuje na spolek, který loví a nahlašuje tzv. nesprávné názory na sítích. „Výsledkem je blokování úspěšných lidí, například úspěšné spisovatelky Kateřiny Janouchové. Byla i pracovně postižená, její knihy některé obchody blokují, auto jí kdosi poškodil. Je to regulérní hon na jinak smýšlející, na odlišné názory,“ uvádí k situaci v severské zemi.

„Hon na jinak smýšlející, na jiné názory!“ Emigrant, který podepsal Chartu, odhalil, co se děje některým lidem ve Švédsku v souvislosti s imigranty. A hrozí to i nám
Foto: archiv
Popisek: Otto Černý
Jak se vám poslouchají řeči o to, že prezidenta Zemana zvolili hlavně lidé nevzdělaní, staří, venkované, kdežto ti inteligentní a vzdělaní volili jeho soupeře? Není i tahle urážlivá argumentace, která zaznívala i před volbami, jedním z důvodů, proč opět Miloš Zeman vyhrál, protože to aktivizovalo některé lidi, kteří normálně k volbám nechodí? 
 
Voličský elektorát tvoří občané tohoto státu, kterým poslední desetiletí vládly různé politické strany nebo koalice, které svojí politikou měly možnost názory občanů formovat. Pokud aktivistická část prohrané strany tvrdí, že výhru protikandidáta zajistila méně inteligentní nebo méně vzdělaná či nějak omezená část občanů, vystavují účet vlastnímu politickému působení, protože na formování názorů občanů se v minulých dekádách často většinově podíleli. Jestli to není nakonec tak, že se té dehonestované části národa začal důsledek té politiky zajídat a volili, jak volili. Povýšenost a věrozvěstování jedné pravdy, deklasování jiných názorů bývá podhoubí diktátu. Na to je ten venkovský selský rozum a rozum lidí nekomplikovaných (?), (tedy těch, co volby měli vyhrát podle protistrany), ale kteří se dnes a denně musí o živobytí rvát a na kavárnu jim moc nezbývá, hodně citlivý. 
 
Komentátor slovenského týdeníku Týždeň Štefan Hríb v podobném duchu uvedl v komentáři k prezidentským volbám, že „Česko je dlouhodobě ustrašené, sobecké a uzavřené do sebe“. Jak vidíte jeho slova v souvislosti se Švédskem, kde jste dlouho žil a které by Hríb patrně pochválil s tím, že je „otevřené“. Kam však tato otevřenost a vstřícnost vede? 
 
Především být panem Hríbem bych si nejdříve zametl před vlastním prahem. Zvolením pana Kisky zrovna velkou prozíravost Slovensko neosvědčilo. Dalo přednost právě těm hodnotám, které čeští voliči ve své většině odmítli. „Uzavřenost, sobeckost“ atd., tady lze jen poukázat na to, kolik slovenských občanů žije, studuje a pracuje v Česku. A nejen Slováků. Tady to není třeba dál komentovat. V ČR žije více jak 500.000 cizinců ve srovnání se 50.000 v SR. 
 
Ve Švédsku nastal zlom se zvolením Olofa Palmeho do čela sociální demokracie a státu. Povýšil švédský stát, tedy sebe (byl ústřední postavou) na arbitra pravdy, posuzoval, co je ve světě správné a co ne. Zde byl ten zárodek účelového humanismu, jakési „nadpravdy“, jehož plody sklízí Švédsko dodnes. Účelový humanismus se nejvýstižněji projevil ve zhoubné migrační politice, v pomoci pronásledovaným, ale od 70. let ve skutečnosti navážením volebního elektorátu krajně levicových uprchlíků, např. Chilanů po puči, marxistických Kurdů atp. Vlastně těch, které nikdo jinde nechtěl. Švédsko generózně podporovalo veškerá tzv. národně osvobozenecká ozbrojená hnutí po celém světě bez ohledu na to, že povětšinou šlo o organizace, které páchaly množství zrůdných činů zcela v protikladu tolik vynášené humanity. Organizace, které současně podporoval i tehdejší východní blok.Ten ovšem podporoval tato hnutí čistě z pragmatických důvodů. Nejlépe to dokresluje fotka Palmeho z roku 1975, tehdy předsedy vlády kráčejícího ruku v ruce se severovietnamským velvyslancem v čele průvodu proti americké angažovanosti ve Vietnamu. 
 
Jeden dávný příklad z roku 1988 za všechny, co se otevřenosti švédské společnosti týče, který jsem okomentoval v časopise pro naše krajany ve Skandinávii, v Severských listech 4/88. Tehdy se jednalo o letní olympijské hry v silně proamerické Jižní Koreji a švédská veřejnoprávní televize se předháněla ve vysílání negativních reportáží se starostmi o bezpečnost sportovců. Vysílala záběry pouličních demonstrací studentů s desítkami Molotovových koktejlů v ruce a bitky s policií. Zapomněla dodat, že se jednalo o bojůvky požadující sjednocení Jižní a Severní Koreje, což TIME č. 39/88 uvedl na správnou míru, když komentoval zprávy reportérů o nepokojích souběžně s olympijským průvodem: padesát zápalných bomb mělo dopadnout v blízkosti průvodu. A skutečnost? TIME píše: „Střetnutí se odehrávalo za hranicemi city, v univerzitním areálu podle běžného rituálu a jediná zápalná bomba shořela za zdí areálu 15 minut předtím, než prošel průvod.“ Časopis otiskuje foto poklidné, před reportéry pózující skupinky studentů držící v rukou zápalné láhve a píše o „pouličním divadle“, rituálu, kde obě strany, policie a studenti „znají“ své role. Studenti hodí pár zápalných láhví, vymění si s policií několik salv kamení, po hodině se obě strany vzdálí, stříkací vozy spláchnou nečistotu a je klid. 
 
Pokud zprávy „usměrňují“ média se soukromým vlastníkem, není to sice také dobře, ale je to jejich věc, jde o bulvár. Pokud do zpráv zasahují tendenčně veřejnoprávní média, které mají ve štítu nestrannost, tak jde o politický cíl, záměrnou manipulaci se společností pod rouškou veřejnoprávní objektivity, která formuje jediný obecný názor. Jak je vidět, nic nového pod sluncem. Tato generace manipulátorů prorostla společnost a politiku. Po desetiletích názorové manipulace švédská společnost přestává mít schopnosti rozeznávat skutečná nebezpečí, zůstává většinově zapouzdřená v osidlech politické korektnosti. PK, jak to sami Švédi nazývají. 
 
 
Bylo ve volbách důležité téma migrace? 
 
Téma migrace ve volbách bylo určitě něco, co mohlo přidat hlasy panu Zemanovi. Pan Drahoš tomu svými nejasnými postoji a výroky jen přispěl. Migraci a její důsledky, jak je vidíme na západ od nás, nemůže naše společnost pokládat za něco pozitivního. 
 
V této souvislosti se diskutovalo i o Dublinu IV. Co si o něm myslíte vy? Hrozí, že budeme přehlasováni, nebo se podaří domluvit jeho změna podle našich představ? 
 
Dublin IV ve svém dopadu by zásadně změnil nejen strukturu naší společnosti, ale i její budoucnost. Určitě ne pozitivně. Komentáře o tom, že se jedná o pár tisíc muslimů, nemohou v realitě následků migrace, kterou vidíme u sousedů, vůbec obstát. Je to o těch Jezinkách a prstíčcích, jak to vtipně nazval prezident Zeman. 
 
 
Je naše společnost skutečně rozdělená na dva stejně velké nesmiřitelné tábory, které mají různé nálepky, jako například pražská kavárna versus česká hospoda? V prezidentských volbách to však byly spíše třetiny, jedna volila Zemana, druhá Drahoše a třetí zůstala doma. Podle průzkumu agentury Median však vyplývá, že Zeman byl přijatelný pro téměř 45 procent nevoličů, kdežto Drahoš ani ne pro deset procent. Není tedy ten „kavárenský tábor“ ve skutečnosti menší, než si sám myslí, a nezkresluje tuto skutečnost fakt, že v mainstreamových médiích má větší prostor než tábor „hospodský“?  
 
Rozmanitost názorů a postojů je přece důležitým prvkem, ne-li bytostným prvkem, v každé fungující demokracii. A pokud se společnost, v tomto případě prostřednictvím volby prezidenta rozhoduje mezi dvěma možnostmi, je jasné, že v konečném důsledku jde o názorové rozdělení, to je snad pochopitelné. Jak by to mělo být jinak? Průzkum Medianu ukazuje přesně to, co jsem popsal výše, tedy kdy se nějaká část jednostranně zmocní pák, jak účinně propagovat své „pravdy“. Vzhledem k velikosti společnosti se jedná vždy o malou aktivistickou část, která má ale tu vlastnost, že dokáže prorůstat tou částí společenské struktury, která jim tu propagaci umožní.  
 
Pražský spolek Evropské hodnoty avizuje, že jeho boj nekončí. Výsledek voleb respektuje, ale nehodlá se smířit s tím, že naše země bude tažena některými politiky na autoritářský Východ, a vyzývá lidi, aby se zapojovali, vyhledávali dezinformace a aby spolku pomáhali. Co k tomu říkáte? Vy jim asi pomáhat nebudete.... 
 
Tzv. Evropské hodnoty, nabubřelost již čiší ze samotného názvu, nejsou ničím jiným než dalším chapadlem chobotnice jediného správného názoru placeného z cizích peněz. Pokud chce někdo propagovat určité politické názory, ovlivňovat politickou scénu, lobbovat za určité názory v dané společnosti, tak prosím, ale za své, bez podpory státu, bez ohledu na to, kdo je momentálně u politického kormidla. Podle kterých kritérií budou posuzovat informaci a dezinformaci? Podle jakého zdroje?  
 
Ve Švédsku PK lidé založili FB skupinu, která se jmenuje „Jag är här“, což značí, „Já jsem tady“, jakousi obdobu neziskové cenzury, ke které vyzývají Evropské hodnoty. Loví tzv. nesprávné názory na sítích. Tedy dle nich xenofobní, rasistické, zavádějící atp. a hromadně je nahlašují správci sítí. Výsledkem je neustálé blokovaní určitých lidí, například blogu úspěšné spisovatelsky Kateřiny Janouchové, která je silně kritická k vládní politice přijímání migrantů a na svém blogu otevřeně poukazuje na neschopnost establishmentu stávající situaci řešit, na případy násilí, intolerance a společenských deformací, které z toho vyplývají. Byla i pracovně postižená, její knihy některé obchody blokují, auto jí kdosi poškodil. Je to regulérní hon na jinak smýšlející, na odlišné názory. 
 
Ještě ke Švédsku. Ve svém blogu o Jezinkách zmiňujete výpověď Lucie Svobody, která v této zemi žila od čtyř let. Vyrůstala na předměstích, kam se dnes bojí jet, a protože má čtyři dcery, je pro ně daleko bezpečnější žít v Česku. „Smutné, nikdy bych nevěřila, že zdravotní péče, vzdělání, možnost pracovat a bydlet, se propadnou tak hluboko. Je to totální chaos, ani debata se o tom nesmí vést,“ říká. Jak v tomto směru porovnáte Česko se Švédskem? Je to u nás bezpečnější a svobodnější než tam?
 
Srovnávání společenských poměrů ve Švédsku se zdá být na jednu stranu jednoduché. Jedni z mých přátel tvrdí, že je všude klid, jiní, a těch je velká většina, mluví o opaku. Samotní Švédi často mluví o problému jako o problému gangů. Korektně potlačují fakt, že nebýt oné neuvěřitelně nezodpovědné přistěhovalecké politiky, tak by tento problém byl minimální. O problému se tu a tam začíná hovořit veřejně, ale vždy to končí takovým milým, „my to zvládneme“. 
 
Předevčírem mluvil v regionálním rádiu Göteborg policista Peter Springare, který loni na jaře rozpoutal bouři, kdy řekl naplno i se jmény a národností, jaké kriminální případy řeší. Tentokrát uvedl, že skupinová znásilnění, jejichž počet se poslední rokem prudce zvýšil, je následkem přistěhovalectví a že z policejních výsledků vyplývá, že jde o pachatele s jiným pohledem na ženy, s hodnotami, které jsou u nás nepřijatelné. Byl tvrdě zkritizován přední právničkou Anne Ramberg, která je zastánkyní generózní přistěhovalecké politiky, známá svým výrokem, kdy nazvala své oponenty „hnědými krysami“. Ozvala se, že jeho vyjádření jde proti „našim základním hodnotám“. („Základní hodnoty“ nebo „Evropské hodnoty“, klacek na nesouhlasící.) Paradoxem je, že nejčastěji skloňovaná jména v politickém fóru s nálepkami jako rasista, homofob atp., jsou jména původně cizinců-přistěhovalců, Češka, Rumunka, Kurd, Íránec, Švédka a zase Švéd s nešvédským příjmením. Náhoda? 
 
Letos budou ve Švédsku volby a vládní strany tzv. čtyřlístku zodpovědné za imigrační politiku mnoho let nazpět se předhánějí ve slibech. I v takových, kde slibují deportaci cizinců, kteří neobdrželi povolení k pobytu, což se poslední dobou děje mnohem častěji. Dokonce i policejní šéf, jinak původně právník, který ostatně nikdy nesloužil u policie, dostal vyhazov, ale jen napůl, šel řídit jinou státní instituci. Ve švédském politickém spektru je strana Švédských demokratů jediná strana, která chce prosadit restriktivní přistěhovaleckou politiku. Pochopitelně nálepkovaná jako xenofobní apod. Strana se dostala do parlamentu v roce 2010 a od té doby stále roste. Průběžně dotahuje vládní sociálně demokratickou stranu a mívá přes 20 %. Švédské volby ukáží, kam se Švédsko posune. Možná signál i pro nás.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Oldřich Szaban

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Ivan Vyskočil: Miroslava Němcová na chlapa působí jako tchyně. Na motorce nikdy nejela. Novičok? Nejsem blbej. Ať nám Bůh zachová Zemana

10:47 Ivan Vyskočil: Miroslava Němcová na chlapa působí jako tchyně. Na motorce nikdy nejela. Novičok? Nejsem blbej. Ať nám Bůh zachová Zemana

ROZHOVOR „I kdyby zázrakem se objevila panu prezidentovi kolem hlavy svatozář a on by třeba i kráčel…