„Green Deal znamená vypnout atomové – a zapnout uhelné elektrárny,“ uvádějí Svobodní v reakci na počínání Německa. Zeptám se však jinak. Měla by Evropská unie kvůli vysokým cenám energií přehodnotit své cíle v oblasti ochrany klimatu? A je toho schopna?

Green Deal znamená především zbídačení celého kontinentu, zastavení smysluplného technologického pokroku, podkopání technologických základů naší společnosti a zničení všeho, co zahájila a vybudovala vědecko-technická revoluce. Jak se toho dosáhne, je podružné. Jakýkoliv prostředek se hodí. Krátkodobě je možné, že se pod vlivem okamžiku zapnou uhelné elektrárny, ale jakmile se politici oklepou, pojedou dál vytyčeným směrem. Neumím si představit, že uznají, že „zelená politika“ je zločin proti lidskosti.

Ostatně zelená politika má silnou lobby všemožných neziskových a nevládních nátlakových organizací. Jediné, co to snad možná ještě může zvrátit, je celoevropský občanský odpor na způsob francouzského hnutí „žlutých vest“. Zatím to však nevypadá, že by si veřejnost vůbec uvědomovala, co zelená politika znamená. Možná se domnívají, že bezuhlíková ekonomika může být zároveň průmyslovou ekonomikou. To však není možné. A možná si lidé ještě musejí sáhnout na skutečné dno. Současná krize v energetice zatím ještě zdaleka žádné dno není.

Evropská unie by samozřejmě svoje cíle přehodnotit měla. Ale především by měla přehodnotit ideologii a filozofii. Altruistická morálka, kolektivismus, filozofický skepticismus, mysticismus. Nenávist vůči svobodě a kapitalismu. To je myšlenkový základ pro zelenou politiku. Ochrana klimatu je jen marketingový obal. Je přesvědčivě dokázáno, jak píše například Bjorn Lomborg, že Green Deal na klima nebude mít prakticky žádný vliv. Bude mít ale zdrcující vliv na životní úroveň milionů lidí. O to tady jde.