Slavíme 100 let od vzniku republiky. Starší lidé někdy říkají, že není co slavit, protože ta republika už neexistuje a podle některých hlasů je dokonce rozkradená a rozprodaná. Je co slavit?
Pokud jsem občanem České republiky, která je jedním ze dvou nástupnických států Československa, tak je pro mě 100. výročí vzniku republiky velmi významným momentem. Toto výročí přece není o tom, jestli se mám lépe či hůře jako osoba. To je jiná otázka. Pokud jsem Čech, Moravák nebo Slezan, moje vlast se „dožívá“ 100 let. A navíc základy dnešní státnosti na přibližně stejném území naši předkové budovali více jak 1 000 let. V rodném listě mám uvedeno Československo.
V jakém stavu je naše země dnes? Na co z naší současnosti by mohli být naši předkové hrdí a za co z našeho dneška by se styděli? Máme se prý nejlépe v historii, ale nevážíme si toho. A dle kosmopolitně uvažujících občanů jsme zakuklení a zalezlí a jen žijeme z toho, že se daří Německu a Západu. Je to tak?
To je základ proto, abychom náš stát mohli utvářet k naší spokojenosti. Demokracie větší šanci nedává. To, že za těch 100 let byla období, kdy občané tuto šanci neměli (1939-1945 a 1948-1989), má na náš dnešní vývoj samozřejmě vliv. Hlavně jednačtyřicetileté období pod bolševikem v zadrátované republice bylo neobyčejně dlouhé a demoralizující, s dodnes nepřekonanými následky. Navíc toto období ukázalo, jaká je naše společnost. Od roku 1945 do roku 1989 vstoupilo do zločinecké KSČ více než sedm milionů spoluobčanů. Někteří prý jenom z prospěchu. Mnozí ale donášeli, udávali a byli velmi aktivní. A mnozí z nich dodnes vzpomínají a volí Babiše, Zemana a Filipa. Budování nového demokratického státu po roce 1989 je s tímto „lidským materiálem“ proto velmi obtížné. Dnešní politický chaos je proto, že velké procento lidí nepřestalo věřit v určitou možnost politického zvratu. Proto dnešní období považuji pro další směřování České republiky za velmi nebezpečné. Jsme opět na křižovatce.
Pokud jde o rozdíl v životní úrovni mezi námi a Západem, brzdí nás stále dědictví komunistického režimu? Nebo je problém v odlivu zisků na Západ? Či se málo snažíme a neinvestujeme do naší budoucnosti, třeba v rámci vědy a výzkumu?
Životní úroveň, jakou má dnes Německo, zatím nemůžeme mít. Západní část Německa, od roku 1949 NSR, byla po válce naprosto zničena, hrozil hladomor. Ale už po dvaceti letech bylo NSR na vysoké úrovni a i dnes je pro nás nedosažitelné. Proč? V roce 1949 předali Američané, Angličané a Francouzi poválečné okupační zóny nové vládě NSR a pánové Konrad Adenauer (1949-1963) a Ludwig Erhard (1963-1966) vyvedli NSR z nejhoršího. Postavili pevné základy státu a další po nich pokračovali a pokračují nepřerušeně dodnes. A my jsme přesně v té době umožnili na 41 let vládu pacholků, jako byli Gottwald, Zápotocký, Novotný, Svoboda, Husák a Jakeš za velkého potlesku a skandování většiny z těch 7 milionu členů KSČ, kteří tam postupně vstoupili a navíc ještě ostatní hlídali. Zde je ta odpověď!!!
A dnes Babiš a Zeman. Pamatujte si, tito dva rozvrátí stát, postaví lidi proti sobě, národohospodářsky nic nedokážou a období po nich bude velký průšvih. Zvolili jste si je ale ve svobodných volbách. Důležité je, aby období „po nich“ nastalo co nejdříve.
Psali jsme:
Pokud jde o režim z let 1948 – 1989, tak začal svobodnými volbami, ve kterých zvítězila KSČ. Po sametové revoluci si komunisté udrželi pozice v parlamentu a my jsme nepřistoupili k výraznému očištění. Je to výraz toho, že zejména na posledních 20 let vlády KSČ část národa nevzpomíná ve zlém? Že Češi chtěli po listopadu „tlustou čáru a klid“? A že by dnes nechtěli KSČ zpět, ale necítí žádné „zbytkové“ utrpení? Ostatně proto jim nevadí Andrej Babiš?
Ano, ve vaší otázce je téměř přesná odpověď.
Pokud jde o Babiše jako ústřední postavy našeho dneška, volby ukazují, že přesně ta část společnosti, která si přeje sociální jistoty, vysokou účast státu při řízení ekonomiky a která deleguje svá přání na své politiky, volí Andreje Babiše. Obstojí u ní Babiš? Co je pro národ schopen „zařídit“, vyjednat, „opravit“ a vybudovat? Nebo jen své voliče podvádí? A hlavně, jak moc Češi rádi věří, že „to někdo zařídí“? Komunisté po válce, Havel po revoluci, Klaus v 90. letech, Babiš teď?
To obrovské množství lidí, které prošlo do roku 1989 KSČ, přece delegovalo svá přání na své vůdce. Alespoň se tak při manifestacích tvářili. Jako návyk to u velkého procenta lidí zůstalo dodnes. Ale ani Babiš jim nezařídí světlé zítřky nejen proto, že to nejde, ale hlavně proto, že je zařizuje přednostně pro sebe.
Po nedávných volbách se ukazuje, že mladá generace se vzdaluje té starší. Mladí volí Piráty či jiné liberální subjekty. Tyto subjekty se esteticky i svou prezentací liší od stran „tradičních“. Mladí též demonstrují proti Miloši Zemanovi a Babišovi. Častěji se vyslovují pro členství v EU, méně odsuzují migraci. Kazí ti staří, kteří volí Zemana a Babiše, budoucnost mladým, nebo mladí nemají rozum?
Nikdy bych si nedovolil říct, jestli staří kazí budoucnost mladým nebo naopak. To dělali kádrováci. Jisté ale je, že Piráti Babišovi vyhovují. Všimněte si, co Piráti říkají a dělají. Svobodný internet, vytvořit co nejvíce vyšetřovacích komisí, kádrování lidí atd. Národohospodářská politika žádná. Navíc je v jejich řadách značné procento organizovaných levicových radikálů, které zatím nepustili do popředí. Piráti budou velký problém. Nejde s nimi jednat. Mladí na to ale musí přijít sami.
Hovoříme-li o Miloši Zemanovi, skutečně zostuzuje svou existencí a přítomností v úřadě památku sta let republiky? Taková tvrzení se objevují třeba v souvislosti s jeho udělením státního vyznamenání Michalu Davidovi a řadě dalších osobností, spjatých s minulým režimem. Je i kritizován za proruské a pročínské postoje či za zdravotní nezpůsobilost k výkonu úřadu.
První republika skončila po dvaceti letech, 20 let po Vítězném únoru přišel rok 68, 20 let poté listopad. Od něj už brzy uplyne 30 let a náš systém zatím „drží“. Je to tím, že je tak dobrý a spravedlivý, nebo mezinárodními okolnostmi? Co náš ústavní a politický režim ohrožuje? Válka? Ekonomické zhroucení? Vystoupení z EU?
Náš systém zatím drží z několika důvodů. Je zde stále velké procento lidí, kteří s minulým režimem nechtějí mít nic společného. Velmi důležité je naše členství v NATO a EU. To je pro proruské manipulátory velká překážka. Největším nebezpečím je ale naše nekonečná tupost a neschopnost poučit se z minulosti.
Pokud jde o vystupování z EU…. Za 100 let státnosti jsme nejprve spoléhali na Francii a Západ. Poté jsme se ocitli v oblasti vlivu SSSR. Nyní naše spojence označuje většina politické scény za požehnání a garanci budoucnosti. V čem je nastavení našeho vztahu k EU a podoba EU jako taková v pořádku a v čem je nutná změna? Co s voláním po vystoupení či po vyváženější politice vůči Rusku?
Věřím, že volby do Evropského parlamentu vymetou z vedení EU politiky, kteří EU ohrožují vymýšlením nesmyslů, které mají za následek postupnou ztrátu přízně obyvatel jednotlivých zemí. Desetiletí zkušeností s Ruskem nám říkají, že jsou to nebezpeční lháři, kteří čekají na jakoukoliv příležitost vrátit čas. A nikdy to nebude jinak.
Psali jsme:
Hospodářské dějiny zdůrazňují vyspělost první republiky a její přední umístění v dobových světových žebříčcích. Na druhou stranu, značnou část její populace sužovala bída, tvrdili komunisté. Za komunistů zase sužovala bída všechny, říká se dnes. A dnes samoživitelky, důchodci a jiné skupiny žijí v bídě, říká levice, a pravice oponuje, že každý si dnes za svůj životní standard může sám. Jak je to tedy s tou bídou za 100 let naší novodobé státnosti?
První republika byla velmi hospodářsky úspěšná, přesto hlavně z důvodů světové hospodářské krize, která začala v roce 1929, zde bylo zhruba milion nezaměstnaných. Pravice, mezi kterou Strana soukromníků České republiky patří, by ale měla vážit slova. Ne každý si za svůj životní standard může sám. Statistiky říkají, že v dnešní době kolem milionu lidí žije pod úrovní státem určené hranice bídy. To je hrozné, nebezpečné a ponižující. Navíc dnešní postbolševická levice přijímáním zákonů a vyhlášek likviduje drobné, malé a střední soukromníky. I v těchto řadách je velké procento lidí, kteří nevědí, jestli situaci zvládnou. I proto je nutné Babišovu a Zemanovu kliku zlikvidovat co nejdříve. Samozřejmě volbami.
Mají Češi za sto let republiky dost svých hrdinů? A bývají tito hrdinové doceňováni? Legionáři? Atentátníci na Heydricha? Letci RAF, kteří skončili v komunistických kriminálech? Jedna část společnosti ctí bratry Mašíny, jiná část společnosti zase komunistického pohraničníky ….
Který prezident podle vás udělal pro naši zemi nejvíce?Anketa
Máme stále „nevyřízené účty“ s Němci? Po vzniku republiky jsme s nimi museli bojovat o naše pohraniční území, ze kterých nás později vyhnali, a my jsme nakonec o pár let později vyhnali je. Nyní žijeme v mírové koexistenci, německé podniky zainvestovaly naši porevoluční obnovu. Máme dvojaký vztah k Angele Merkelové vzhledem k migraci. Co z minulosti vážně prožívat, co vnímat s chladnou hlavou a čeho se do budoucna bát?
Sousedství se zeměmi, z nichž nakonec vzniklo Německo, bylo po staletí napjaté a přineslo hodně krvavých událostí. Já věřím, že toto období skončilo odsunem Němců po 2. světové válce. Musíme si ale uvědomit, že dnešní Německo je ekonomický gigant, který má tendence se rozpínat. Ale záleží jen na nás, kam až je pustíme. Rusko je pro nás nebezpečí. A ohledně migrace, Německo chybu z let 2015-2016 už nebude opakovat. Navíc nás se to nijak výrazně nedotklo.
A co naše vztahy s Ruskem? Diskutuje se o tom, zda nás v roce 1945 osvobodili od nacistů, nebo zda nás připojili ke svému impériu. Je zde rok 1968. Je zde jejich ekonomická nadvláda nad námi. Nyní proti nám prý vedou „hybridní válku“, v Británii otrávili Skripala a u nás chtějí zase zakotvit skrze Dukovany. Čili jako s Němci: Co z minulosti vážně prožívat, co vnímat s chladnou hlavou a čeho se do budoucna bát?
Rusko bude stálým nebezpečím pro celý svět, tedy i pro nás. Národ mužiků se nezmění. Hodně bude záležet, jaké představitele si zvolíme. Žádná všeslovanská vzájemnost neexistuje.
Za sto let novodobé státnosti jsme za sebou nechali řadu osobností, které stojí za to hodnotit. T. G. Masaryk, Edvard Beneš, Klement Gottwald, Václav Havel, Václav Klaus, například. Jak je hodnotíte? Jmenoval byste další, které významně ovlivnily náš vývoj?
Pouze dva mužové měli to štěstí, že o nich lze říct, že kladným způsobem psali dějiny našeho národa. Tomáš Garrigue Masaryk a Václav Havel. Ve své době měli velmi zdatné pomocníky. T. G. Masaryk třeba Antonína Švehlu, Karla Kramáře, Aloise Rašína. Ale i politici, kteří vedli za 1. republiky naše politické předchůdce v Československé straně živnostensko-obchodnické středostavovské, pánové Josef Najman a Rudolf Mlčoch byli významnými muži své doby. Role Edvarda Beneše byla kladná pouze při vzniku státu. Masaryk měl na schopné lidi štěstí.
„Pomocníky“ Václava Havla nechci hodnotit. Všechny jsem osobně znal nebo ještě znám a nechci být nespravedlivý.
Československo už není. V běhu poslední sta let nám z naší státnosti odpadli Slováci. Do jaké míry odpadli z našich životů? Jak s odstupem reflektovat roky 1991-1992, kdy jsme se rozešli? Byl to nedostatek trpělivosti a vzájemné empatie, nebo nutnost, která předešla “jugoslávskému“ způsobu dělení státu? Platí teze, že dnes se Slováky máme nejlepší vztah za dobu naší vzájemné koexistence?
Do 31. 12. 1992, do dne rozpadu federace, jsem byl předsedou Sdružení československých podnikatelů a místopředsedou Tripartity. Zažil jsem za ty tři roky mnoho zbytečně vyhrocených situací na hraně únosnosti. Výsledek? Máme se Slováky skvělé vztahy jak na úrovni státní, tak na úrovni lidské. Takže vše dopadlo dobře.
A co nás nyní ohrožuje? Migrace? Vlastní uzavřenost? Neschopnost srovnat se s minulostí? Budoucí nestabilita světa, ekonomická, ekologická, bezpečnostní? Či něco jiného?
Stejně jako mnohokrát v našich dějinách, neumíme nebo nechceme si pravdivě vyhodnotit, co bylo a proč. A poučit se z toho. Proto tvrdím, že největším nebezpečím jsme sami sobě my.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
_profil_top.jpg)
