Slavíme 100 let od vzniku republiky. Starší lidé někdy říkají, že není co slavit, protože ta republika už neexistuje a podle některých hlasů je dokonce rozkradená a rozprodaná. Je co slavit?
Pokud jsem občanem České republiky, která je jedním ze dvou nástupnických států Československa, tak je pro mě 100. výročí vzniku republiky velmi významným momentem. Toto výročí přece není o tom, jestli se mám lépe či hůře jako osoba. To je jiná otázka. Pokud jsem Čech, Moravák nebo Slezan, moje vlast se „dožívá“ 100 let. A navíc základy dnešní státnosti na přibližně stejném území naši předkové budovali více jak 1 000 let. V rodném listě mám uvedeno Československo.
V jakém stavu je naše země dnes? Na co z naší současnosti by mohli být naši předkové hrdí a za co z našeho dneška by se styděli? Máme se prý nejlépe v historii, ale nevážíme si toho. A dle kosmopolitně uvažujících občanů jsme zakuklení a zalezlí a jen žijeme z toho, že se daří Německu a Západu. Je to tak?
Naše země je v takové stavu, jaký jsme dopustili. A toto myslím velmi vážně. Od roku 1989 se usilovně veřejně angažuji. Troufnu si tvrdit, že mám přehled, a proto se mně těžko něco „nakukává“. A navíc od roku 1990 máme, zatím nepřerušeně, svobodné volby.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
