Co z ekonomického hlediska přinesl Česku minulý rok? Šlo o nevyhnutelný vývoj v důsledku nepříznivých vnějších vlivů, nebo mohla vláda podniknout nějaké kroky proti zdražování či energetické krizi?
Byl to rok, který bych nazval rokem velkého přelomu v mezinárodní politice i v mezinárodní ekonomice. Možná to někoho překvapilo. Nějak jsme totiž zapomněli, že svět okolo nás se stále vyvíjí a vyvinul jiným způsobem, než si byla většina z nás schopna představit, anebo si tuto změnu nebyla ochotna připustit. Problém je také v tom, že řadu tendencí, které tu byly už v předchozích obdobích, nikdo nebral vážně. Bralo se to jako plané hrozby a nakonec se ukázalo, že to tak není.
Samozřejmě i v naší ekonomice, protože jsme se dostali do situace, kdy čelíme ohromnému propadu životní úrovně - o deset procent poklesly naše reálné mzdy – jejich koupěschopnost. To je to, co charakterizuje rok 2022. Byl to nejen rok hlubokých změn ve světové politice, ale i v naší společnosti. Musíme přece vidět, že jsme v minulém roce zchudli možná až o patnáct procent – nejvíce za posledních třicet let. Naše úspory se při loňské inflaci právě o tolik zmenšily. Rok 2022 byl prostě rokem, kdy jsme vstoupili do etapy zásadních změn v ekonomice a zejména ve světové politice.
Z toho, co říkáte, se dá číst, že berete za zásadní válku na Ukrajině, která začala 24. února. Je to tak?
Kdo by hájil ČR před Bruselem lépe?Anketa
O razantním zchudnutí obyvatelstva se mluvilo po většinu minulého roku. Koho se nejvíce dotýká?
Nemáme statistiky, abychom mohli říct, jak se vyvíjí struktura příjmů domácností. Ty budou známy s nějakým zpožděním. Ale jestliže klesnou reálné mzdy zhruba o desetinu, tak se to samozřejmě musí projevit v úrovni spotřeby obyvatelstva. A je to již patrné ve statistice maloobchodního obratu, který reálně – v množství prodaného zboží – pořád klesá. Loňský říjen byl o více než devět procent nižší, než byl loňský, v reálných cenách. Velmi silně se to projevuje v prodeji potravin, tam jsme na poklesu sedmi procent meziročně. To je výsledek toho, že se asi ne všechno vyvíjí tak, jak by si někdo maloval.
To je materiální spotřeba. Pak je tam ovšem i snížení hodnoty úspor, Jejich hodnota se snížila přirozeně diferencovaně podle toho, zda tyto úspory jsou v bance a jsou nějak úročeny. Ale víme, že s těmi úroky to je problematické, takže to chudnutí nebude příliš daleko od úrovně inflace. ale bude to rozdílné podle konkrétní příjmové situace každého z nás.
Psali jsme:
Čekáte, že se budou lidé masívně propadat do existenčních potíží, nebo se lze spolehnout na sliby premiéra, že vláda nenechá nikoho padnout?
Tomu samozřejmě nevěřím, ale jak se říká – slibem nezarmoutíš. Mě by zajímalo, odkud ten svůj optimismus pan premiér bere. Jak to zaplatí? Jak zaplatí lidem pokles jejich reálných příjmů o 10 procent? Už dnes se tvrdí, že lidé čekají na své dávky dva-tři měsíce a že úřady práce jsou přetížené. Snad mají nějaký nápad, jak tuto agendu zlepšit i v podmínkách, kdy žadatelů bude přibývat.
Jak byste reagoval na častý argument, že jsou nadále hypermarkety plné lidí a že tedy tak zle být rozhodně nemůže?
To je možná jen na první pohled a možná to platí pro velká města. Ovšem lidé reálně musí nakupovat méně, protože celková čísla o tom svědčí. Nedělejme si iluze.
Vidím tu však daleko závažnější problém. Všichni žijeme v přesvědčení, že se to přežene, že to nějak přežijeme, že to nebude dlouho trvat. Ano, nějak to přežijeme, ale možná to celé bude trvat déle, než jsme si ochotni připustit. V tomto roce to bude pokračovat.
Kdybychom se podívali do naší nedávné minulosti, pak první takové zásadní zchudnutí nebo velký náraz, byla reforma v roce 1992 – přechod na tržní ekonomiku, uvolnění cen a tak dále. Tehdy došlo k poklesu životní úrovně. Jenomže ten pokles se realizoval jen v části rodinných rozpočtů. Nedopadal na takové základní služby jako teď, tedy na bydlení, na energie. Tehdy se nájemné nezvyšovalo. V podstatě neexistovaly hypotéky, které se dnes zvyšují a má je nejméně milion osob. Taky nebyli žádní exekutoři, kteří vám dnes klidně seberou střechu nad hlavou. To jsou ty podstatné rozdíly minulosti a dnešní situace.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Dnes vydáváte zhruba 30 procent příjmu za bydlení, zhruba stejně tolik za potraviny. V minulosti byl větší podíl výdajů za potraviny, čili tam to mohlo klesnout, tam si vždy dokážete najít jiný produkt, ale za to, co se týká bydlení, nemáte náhradu. Bydlet musíte, topit si musíte, svítit musíte. Tak jakmile dostanete ty vysoké účty, vysoké zálohy za bydlení, nemůžete dělat nic. Myslím, že právě nové vysoké zálohy teprve dopadnou na obyvatelstvo, protože teprve teď přicházejí nové předpisy záloh, které jsou často i třikrát vyšší, než byly v minulém roce. S tím nebude jednoduché se vyrovnat.
Co firmy? Některé byly nuceny loni skončit. Může to být častějším jevem? Nebo tomu mohou zabránit nějaké podpory, které pro ně chystá vláda?
Jsem zvědav, jaké podpory jim bude vláda schopna poskytnout. Myslím, že zatím nemáme o firmách dostatek informací. V různých anketách, které se mezi nimi provádějí, firmy asi neuvádějí úplně vše, co je skutečnost. Jsou totiž poučené z poslední krize, kdy ti, kdo prohlásili veřejně, že mají problémy, začali mít okamžitě problémy, kdy na ně ihned nastoupila banka, že musí okamžitě splatit úvěry a podobně. Tohle si firmy teď velmi střeží, aby nedávaly najevo, že mají nějaké potíže. Asi tam také k něčemu dochází, protože když se podíváte, jakým způsobem se vyvíjí úroveň výroby podle statistiky třeba průmyslu, tak v červenci z 22 průmyslových odvětví, které jsou sledované, bylo 7 těch, co měly dynamiku výroby pod úrovní 100 oproti minulému roku. Podle posledních dat jich už bylo 9. Čili počet firem, které měly za deset měsíců v souhrnu menší výrobu než předchozí rok, se zvětšuje. Částečně mohou svoji nižší výrobu řešit růstem cen, ale do jejich nákladů vstupují ceny surovin a energií, které možná dosud mají zafixované. Jak to s nimi dopadne v začínajícím roce, těžko odhadnout.
Fotogalerie: - Papežovo požehnání
Zaujalo mě, jak se kdysi hodně blízcí muži Jiří Rusnok a Miloš Zeman rozcházejí v pohledu na kroky ČNB. „Inflace je největší ekonomické zlo. Sazby se měly zvyšovat dál, aspoň symbolicky,“ řekl Hospodářským novinám tento týden první jmenovaný. Naopak prezident Miloš Zeman ve svém vánočním poselství uvedl, že nynější zdražování způsobilo též zvedání úrokových sazeb Českou národní bankou. Z toho důvodu prý dosadil do čela centrální banky guvernéra Aleše Michla a další členy, kteří jsou oponenty zvyšování úrokových sazeb. Jak se máme vyznat v tak protiřečících si vyjádřeních mužů, z nichž jeden druhého nejprve vzal do své vlády jako ministra financí, později ho jmenoval předsedou úřednické vlády a v polovině roku 2016 i guvernérem ČNB?
Do myšlenkových pochodů pana prezidenta pochopitelně nevidím, a proto bych se zde vyhnul jakémukoli hodnocení. Snad bych jen připomněl, že nic na světě není jenom černé, ani jenom bílé. Že tu existuje celá škála barev mezi těmito dvěma krajnostmi. A na to by nikdo neměl zapomínat…
Já tvrdím, že naše inflace byla a je především dovezená, protože to byly především vysoké ceny vstupů, energií, ropy, plynu, a to mělo samozřejmě velký vliv na celkový růst cenové hladiny. S tím souvisí – ani ne tak dovezený – problém elektrické energie, kterou si vyrábíme tady, ale prodáváme si ji za ceny odvozené z lipské burzy.
Ing. Miloš Zeman
Řešit takto vysokou úroveň inflace ovšem musí být společným úkolem hospodářské politiky – tedy vlády a měnové politiky – tedy centrální banky. Co dělala vláda s vysokými cenami energií, když například slovenská vláda a stejně tak Francie zastropovala cenu elektřiny ze svých elektráren? Diskutovala, proč to nejde! Zabýval se někdo potlačením inflačních očekávání, které zde silně povzbuzují obchodní řetězce, když deklarují, že nabízejí zboží se slevou o polovinu a více proti tzv. obvyklé ceně, pro kterou není žádné opodstatnění. Jen pobízejí spotřebitele, aby nakoupili, protože zítra to již bude mnohem dražší. S jakým obchodním rozpětím obchodní řetězce tedy pracují? Zajímá to někoho? On tu není zákon o cenách, který takové praktiky neumožňuje?
Nečinnost Fialovy vlády byla opravdu do očí bijící. Ale já bych se ještě vrátil k politice ČNB. Měla dříve a razantněji sáhnout ke zvýšení úroků?
Přirozeně, že jedním ze způsobů, jak bojovat s inflací je zvyšovat úrokové sazby centrální banky. To je klasické doporučení. Jedním z důvodů je také ochránit úspory obyvatel, protože to nutí ostatní banky alespoň zvyšovat úroky na vkladových účtech, a tedy tolik neutrácet. A je také pravdou, že úroky z úvěrů jsou také součástí firemních nákladů a že je pak snahou to promítnout do firemních cen. A tento růst úrokových sazeb centrální banky silně poznamená trh hypoték – dopad těchto sazeb je ještě před námi.
Jiří Rusnok musel řešit problémy, které vytvořila bankovní rada před ním a někteří její bývalí členové se dnes tváří, že u toho nebyli. Nesmyslná devalvace koruny a udržování pevného kurzu koruny vůči euru v letech 2013-17 znamenalo, že centrální banka tehdy vytiskla minimálně dva tisíce miliard korun – obrazně řečeno. Za tři roky. A tyto peníze „někde“ v ekonomice jsou a na současné inflaci se také podílejí.
Současná bankovní rada se sice snaží s tím něco udělat, ale na druhé straně její kroky, když zpevňuje kurz naší koruny, dopadnou na všechny naše exportéry. Na jedné straně to zmenší tlak při dovozu, který přepočtený do korun bude menší, protože je euro 24,25 korun, a nikoli za 27 jako před lety. Ale na druhé straně inkaso exportérů bude daleko menší. To také bude problém pro českou exportní ekonomiku. Navíc za situace nadcházející hospodářské krize. Počkejme s tím hodnocením. V minulosti to také kdosi zkusil se zpevňováním koruny a výsledek nebyl úplně dobrý…
V novém roce se bude nejspíš hodně mluvit o daních. Jsou zapotřebí daňové reformy, jak k nim vyzval vládu ve svém vánočním poselství prezident Miloš Zeman? Také jeden z jeho možných nástupců senátor Pavel Fischer tvrdí, že český daňový systém potřebuje důkladnou reformu: Podle něj nestačí zvýšit korporátní daně a zajistit jejich nezbytnou harmonizaci v rámci EU, ale je třeba zdanit i majetek. A také na funkci hlavy státu kandidující podnikatel Karel Diviš míní, že není jiná odpovědná cesta než zdanit firmy s obrovskými zisky. V čem by podle vás mohla či měla daňová reforma spočívat? A co si myslíte o stále častějších výzvách, jak více zdanit bohaté?
Bez určité změny daňové soustavy to nepůjde. Měli bychom se podívat na to, jakým způsobem jsou formované daňové soustavy ve vyspělejších zemích. U nás se ta současná vytvořila tak, že kdysi ODS vyhlásila, že budeme mít jedinou sazbu DPH, nebo že bude daň 15 procent z příjmu, pak z toho se superhrubou mzdou vycouvala, protože zjistili, že tím nepokryjí výdaje rozpočtu. Superhrubá mzda byl nesmysl, protože tam byla dvojí daň, když se zdaňovalo i sociální pojištění. Do daňové soustavy se bude muset sáhnout, ale varoval bych před nějakými náhlými změnami. Snažme se o tom vést věcnou diskusi, ta tu chybí. Třeba zda se bude muset sáhnout do majetkové daně. U nás, když něco zdědíte, tak z toho neplatíte vůbec nic. Kolik je zemí v Evropě, kde nemáte daň z dědictví? Skoro žádná. Všude je nějaké nezdanitelné minimum, to se samozřejmě toleruje a to, co je nad něj, už se zdaní. Vždyť dědictví je příjem a z něj mají lidé platit daně. Ale neumím si představit, že by se objevila politická strana, která by řekla, že se k tomu má přistoupit. Od současné vlády to nečekám. Jestli k tomu sáhne nějaká budoucí, tak to bude zajímavé.
Druhá věc je, že můžete přemýšlet o tom, jestli nemáte mít progresívní daňový systém. Ten současný kvaziprogresivní systém nestačí. Podívejme se na skandinávské země, které progresívní zdanění mají. Ze všech analýz vychází, že to jsou velmi konkurenceschopné země, takže vysoké daně asi konkurenceschopnosti nevadí, jak se nám někteří snaží namluvit. Asi ta konkurenceschopnost bude v něčem jiném. Ale varuji před tím přijít zase s nějakou revolucí, kdy někdo přijde a řekne, že to teď celé přeoráme.
Jaký nejvíce optimistický a naopak nejvíce pesimistický scénář si lze pro nový rok pro českou ekonomiku představit a jaký je ten nejrealističtější? Je závislý hlavně na vývoji války na Ukrajině? Je reálné oživení ekonomiky?
Když se mě ptáte na ten konflikt na Ukrajině, tak si myslím, že v letošním roce skončí. Obě strany – a musíme tam počítat především ty, co tam dodávají zbraně – budou hledat nějaký způsob pro jeho ukončení. Je to o tom, jakým způsobem se dohodnou Spojené státy s Ruskem, o ničem jiném to není, to si řekněme na rovinu. Pokud jde o českou ekonomiku, my budeme mít pravděpodobně problémy, neboť bude mít potíže hlavní odběratel naší produkce, našeho exportu, Německo, protože to má také porušené vztahy s Ruskem a problém má i s Čínou, proto tam asi také kancléř Scholz jel. Nevidím tu nejbližší budoucnost pozitivně, očekávám, že dojde k propadu ekonomiky. Neumím teď říct o kolik, ale pokles očekávám a samozřejmě celou řadu dalších problémů, které jsem již uvedl.
To hlavní je však něco jiného. Dochází ke změně zbožových a finančních toků v globální světové ekonomice. A v tom se budeme my jako malá ekonomika všelijak pohybovat. A budeme hledat své nové místo na slunci. Je před námi etapa, kdy bude docházet ještě k celé řadě turbulencí a to bude profilovat ty nejbližší dva-tři roky naší ekonomiky, naší politiky. Kéž bychom si přitom zachovali zdravý rozum.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
patriot1955
