Letos slavíme třicet let od pádu komunismu. Vypadá česká společnost tak, jak jste si ji tehdy představoval?

Vypadá jinak. Protože mluvíme o společnosti v roce 1989, a dnes máme společnost v roce 2019. Každá společnost se za třicet let změní, i kdyby se nezměnil režim. Máme demokracii, jsme otevřená demokracie.

V čem se česká společnost změnila? Co vás za poslední tři desetiletí negativně překvapilo?

To je těžká otázka. Ukázaly se všechny slabosti a síly bohaté společnosti. Neměnné v tom, že hlavní problém České republiky je, že žádný nemá. To je hlavní problém České republiky, protože lidé neřeší žádnou zásadní otázku. Nemyslím tím osobní lidské problémy – ty lidé určitě mají, ale mluvím obecně o zemi. Po roce 1989 se vyvinulo velké úsilí transformovat v zemi systém právní, politický, ekonomický a potom směřování do euroatlantických a evropských struktur. Takže se stále o něco usilovalo, zápasilo a směr byl nastaven. Nyní jsme v situaci, kdy je společnost velmi bohatá, otevřená, prosperující a lidé před sebou nemají vážný problém, který by měli celospolečensky řešit. Jinak je jasné, že lidé zápasí ve svých mikrozápasech, to určitě ano.

Oproti roku 1989, kdy tohle bylo úplně jinak, jde o zásadní rozdíl.