Jaký plat by podle vás měl pobírat poslanec?Anketa
Jste už víc než rok na svobodě. Za tu dobu se odehrály dost podstatné události. Změnil se nějak váš názor na tuzemskou politiku?
Za ten rok až tak moc ne. Už ve vězení jsem napsal pár blogů o tom, že se Česko vrací do dob normalizace. Po roce 1989 přišlo vzepětí společnosti, pak léta plná omylů a problémů, léta hledání, až jsme se oklikou vrátili do normalizace. V historii není nic stejné, takže současná situace neodpovídá zcela normalizacvi sedmadesátých a osmdesátých let, ale obě mají celou řadu společných rysů. Klíčové funkce v zemi stále více obsazují lidé, kteří v minulosti pracovali ve státních bezpečnostních službách anebo v represivních složkách aparátu. To je jeden rys a druhý je zeslábnutí moci oficiálních struktur. Komunismus nebyla jen vláda nějaké komunistické strany a komunistů, jak se dnes říká. Dokonce ani absolutní moc stranických špiček. Byla to vláda bezpečnostních složek, hlavně StB.
Takže to byl policejní stát...
Tak, policejní stát. StB poslouchala především sovětské poradce a sovětské vedení. A teprve sekundárně některé stranické špičky. Dnes jsme se dostali do podobné situace, že tady máme nikým nevolené a nekontrolované složky jako jsou státní zástupci a někteří policisté. Ti si v tichosti za pětdvacet let přetáhli moc, kterou by jim možná mohli závidět i komunističtí estébáci. Také si vytvořili stát ve státě.
Hovoříte o soudní mafii, o státních zástupcích někdy dost blízce napojených na nejvyšší složky policie a tak?
Ano, ono to volně připomíná normalizaci. Dnes se hodně debatuje o tom, jakou roli v naší zemi mají tajné složky z USA. Nedá se říci, že se situace u nás rovná sovětští poradci versus američtí poradci. Funguje to trochu jinak. Bohužel výsledkem je, že společnost celkově otupuje. Myslím si, že čím dál víc lidí ztrácí zájem o veřejný život. Uzavírají se do sebe, do své kariéry, svého podnikání, své rodiny. Za komunismu utíkala většina lidí na chaty a chalupy. Dnes je nabídka, kam utéci do svého vnitřního světa, větší. A proto je podle mě procento lidí, kteří už se ani nedívají na zprávy, nečtou noviny, vyšší.
Psali jsme:
Vy jste se také uzavřel do sebe? Přemýšlel jste třeba někdy o návratu do politiky?
Česká politika je dnes tak odpudivá, že moc ne. Připadá mi čím dál víc nezajímavá, jako v sedmdesátých a osmdesátých letech. Nikdy mě nenapadlo usilovat o to být v ÚV KSČ. Sedět na nějakých monstrschůzích a zvedat tam ruku stejně, jako ji zvedají všichni ostatní. Nicméně mám pocit, že dnešní politika má stejně odpudivé rysy. Mám pocit, že tam skoro vymizely nějaké zajímavější osobnosti. V normalizaci byla politika vytvořena šedými lidmi a dnes se to vrací. Politikům nevadí vysedávat na schůzích, které vůbec k ničemu nevedou. Podobně jako v době normalizace. Všimněte si, jaká pseudotémata se zde objevují. Pseudotéma zákona o státní službě. Koho to zajímá? Vždyť je to zcela uměle vytvořené téma. Máme tisíce zásadnějších témat. Třeba, jak vypadá životní prostředí, zdravotnictví, sociální systém a tak. Bohužel do pseudotémat utíká i Evropská unie. Jestli smíme mít tak či onak silné vysavače, jestli smíme mít žárovky. Těch pseudotémat najdete v rámci evropské agendy čím dál víc. Je smutné, že někdo ani v tom evropském prostoru nepřijde a neřekne: Na to, co tady děláme, jaké hlouposti vymýšlíme, jsme hodně drazí.
Fotogalerie: - Za Rathem v Hostivici
Není to současnou přeinformovaností, kdy lidé už nedokáží od hlavních problémů odsát nánosy pseudoproblémů?
Samozřejmě, že základ je selekce. Je třeba umět selektovat informace i životní priority. S tím se nenarodíte. A české školství vás to nenaučí, protože víc zapadá do bahna přeinformovanosti. Děti tím pádem neví, co je informace, která je prioritní a kterou by si měly zapamatovat na celý život. To, že má pavouk tolik a tolik nohou může být zajímavá inormace pro jednu chvíli, ale nemá moc význam pro další život člověka. Připomíná mi to soumrak Římského impéria. Čím dál tím víc energie se spotřebovává na blbosti a řeči, čímž se ztrácí oproti dalším částem světa schopnost konkurence.
Myslíte si, že ta šeď v české politice se rozmáhá se vznikem stran bez kořenů jako jsou Věci veřejné, ANO 2011, Úsvit přímé demokracie a možná i TOP 09?
Dříve bylo méně frází a více ostrých výroků, ale napříč politikou, takže se v tom lidé lépe orientovali. Když řekl něco Miroslav Kalousek, tak to bylo jasné. Když něco Mirek Topolánek, Jiří Paroubek nebo David Rath, tak to bylo také jasné. Lidi si jasně vybrali a identifikovali se s nějakým názorem. Dnes nevím, s kým bych se identifikoval. Všichni se zahalují frázemi typu: My makáme a nemáme čas žvanit v Parlamentu. Možná se jednou probudíme a budeme úplně nadšení z toho, co někde potichu vybudovali, ale zatím mám pocit , že makají a výsledek nikde. Navíc řada těch lidí strašně rychle mění názory. Takže, když se s někým v tu chvíli identifikujete, druhý den to z nějakého důvodu odvolá. A proč? Někdo s tím nesouhlasil nebo poradci řekli, že to nedělá dobře.
Nemyslíte si, že s Andrejem Babišem v čele ministerstva financí hrozí Česku ještě větší oligarchizace, než v jaké se nacházelo doposud?
Je to vážný problém. Jde o koncentraci ekonomické a politické moci do jedněch rukou. To nikdy nemůže přinést nic dobrého. Moc má být prostě rozdělována. A když přijmeme model, že kdo má nejvíc peněz, dostane současně nejvíce politické moci, tak to nepovede k ničemu dobrému. To je extrémě riziková záležitost.
Fotogalerie: - Soudní proces s Davidem Rathem
Zavedla se u nás věta, že bohatý člověk má peněz dost, takže v politické funkci nebude krást a nepodlehne korupci. Co vy na to?
Vše je o míře. To znamená, že ho jistě nebude zajímat deset nebo sto tisíc, ale deset miliard korun ano. Profesor Vladimír Vondráček, známý pražský psychiatr z první republiky, měl krásné heslo: Charakter je veličina titrovatelná penězi. V podstatě je naprosto naivní si myslet, že když někdo má milion, tak bude poctivější než ten, kdo má deset tisíc. Jen s velkou pravděpodobností tu nepoctivost ztratí úplně v jiných řádech. Lidé, co jsou zvyklí počítat v miliardách, se budou zajímat o věci, které jim zase mohou přinést miliardy. Nemám moc rád slovo korupce. Takže když to vztáhneme na řekněme nestandardní obchody, tak musíme u lidí, kteří jsou zvyklí přemýšlet a počítat v miliardách, vidět opět miliardy. Co více poškodí většinu. Když nějaký úředník nebo někdo jiný udělá nestandardní obchod za pár set tisíc, anebo když ho udělá ministr financí za pár miliard korun? Co je nebezpečnější?
Do značné míry má člověk jako biologický tvor zakódovanou vlastnost shromažďovací. Každý to v sobě nějak má. Někdo shromažďuje krámy. Má jich plný byt nebo chatu. Někdo shromažďuje majetek, někdo peníze. Konečně, co je sbírání známek, mincí či zátek od piva? Různé mutace pudu shromažďovat. A s tím je spojená i ta hamižnost. Řekněte mi, který sběratel prohlásí: Já už mám dost. Znáte někoho takového? Třeba filatelista, co řekne, já skončil, mám už známek plnou skříň a víc už jich nechci. Nikdy to neudělá! Bude sbírat do konce života. I kdyby z nich naplnil tři kamiony, přesto v něm bude pořád puzení získat další známku, kterou nemá. A je jedno, co je vaší sběratelskou vášní.
Fotogalerie: - Pohublý Rath
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
