Hradní zahraničně politický expert Hynek Kmoníček tvrdí, že v migrační krizi jde Evropě o existenci. A není sám: I Donald Tusk hovořil o možnosti rozpadu EU coby pravděpodobnějším, než kdy jindy. Tak tedy: Schengenský prostor, euro a EU jako taková. Čemu z toho hrozí rozpad, rozklad, významné okleštění?

Všemu. A už dlouho. To ale není novinka. A ani to neznamená, že takové změny jsou hrozbou. Evropská unie měla ambici být nadnárodním státem se svou vlajkou, hymnou, měnou, prezidentem, parlamentem a vládou. Desetiletí tuto ambici politici silově tlačili bez ohledu na ekonomickou a sociální realitu členských zemí. Nyní je zřetelné, že král je nahý. EU není schopná dát občanům pocit bezpečí, ohrožuje plody jejich práce, staví proti sobě členské země, upřednostňuje vybrané skupiny před ostatními občany. Korumpuje sociálními dávkami, kvůli kterým se nevyplácí pracovat a dotacemi, které brzdí podnikatelskou soutěž.  Evropa má za sebou 50 let likvidace svých vlastních hodnot cestou prosazování multikulturalismu, odmítání potřeby víry, potlačování úlohy národních států a vlastenectví, likvidace důležitosti rodiny jako základního článku lidské společnosti. V rodných listech v některých státech EU již nepíšeme otec a matka, ale rodič 1 a rodič 2. Taková EU nemůže držet pohromadě. Není to novinka, ví se to léta.  Akorát to tzv. evropské elity neříkají nahlas. A ti, kteří to říkají, jsou umlčováni. Migrační krize tento stav jen obnažila. Nic víc.  Rozostření hodnot, které tvořily základ jednotlivých společenství na území EU, znemožňuje vytvořit systém pro přijetí a klidné soužití milionů lidí z úplně jiných kultur. Pokud se EU nezmění, nezačne věci nazývat pravými jmény a hledat skutečná řešení odvozená od nynějšího stavu věcí a reálných možností, to znamená, pokud se nevrátí od vnuceného sociálního inženýrství ke skutečné svobodě a demokracii, pak bude zle. Čekají nás nevraživost, spory, podrazy a možná i krveprolití.

Pro některé by rozpad EU byl katastrofou, pro některé požehnáním. Dovedete si představit lepší Evropu bez EU? Jak by naše země dokázala hospodářsky obstát? Stala by se „kořistí Ruska“, jak slyšíme v podstatě pokaždé, když se o rozpadu Unie mluví?

Kdyby v sobě evropské elity našly pokoru, odpovědnost a odvahu vrátit se například k Messinské deklaraci, která jako základ Evropského společenství uvádí čtyři svobody (volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu), tak by EU měla šanci. Stávající EU se svojí strukturou selhává při řešení vnitřních i zahraničních, ekonomických, politických i právních problémů, selhává uvnitř svého území, selhává na svých hranicích i selhává v mezinárodněpolitickém prostoru. Je na konci své existence. Zánik současného nesmyslného bruselského diktátu by přinesl České republice jen pozitiva.
Naše země je ekonomicky silně propojená s ekonomikou Německa, které historicky vždy spolupracovalo s Ruskem, protože z toho měly vždy oba státy ekonomický benefit. I touto cestou jsme, ať už chceme nebo nechceme, propojeni s Ruskem. Vzpomínám si na ostré debaty o energetické bezpečnosti EU, kde uprostřed těchto debat si Německo za zády celé EU vyjednalo dohodu s Ruskem o plynovodu Nord Stream. Podobně se bez ohledu na tolik proklamovanou společnou politiku zachovala i Itálie. Komické bylo, jak se všichni divili, že předseda vlády Německa Gerhard Schroeder se několik týdnů po ukončení mandátu stal předsedou dozorčí rady projektu Nord Stream, kde měl většinu ruský Gazprom.

Bát se, že se staneme kořistí Ruska je strašení, které omezuje konkurenceschopnost naší země. My musíme i v budoucnu využívat potenciál, který i tato země bude poskytovat, stejně jako země jihovýchodní Asie, Jižní Ameriky nebo Afriky. Nesmíme se bát využít naší pozice uprostřed Evropy, využít potenciál našeho průmyslu, schopnost spolupracovat s Německem i geopolitickým prostorem USA i Ruska. Je naivní neočekávat, že Německo, Rusko nebo USA nemají své geopolitické zájmy, které vždy prosazovaly i prosazovat budou.