Asi měsíc jste cestoval po pobaltských zemích, k tomu se během rozhovoru dostaneme, ale přesto jste na sociálních sítích komentoval dění u nás. Ohledně vládní krize jste napsal: „Včera v noci skončila po 3 měsících další epizoda národní tragikomedie ‚NAŠI FURIANTI‘ s podtitulem ‚Obraz života v české politice o mnoha dějstvích‘. Pokračování již zanedlouho po krátké přestávce...“ Myslíte si, že jmenováním ministra kultury vlastně nic nekončí? A co nás čeká po přestávce?
Končí letní epizoda s názvem Obsazování postu ministra. Mně to opravdu připomínalo Stroupežnického hru Naši furianti, kde se před sto třiceti lety na české vesnici za pomoci nejrůznějších intrik, podvodů a podvůdků řešila otázka, kdo bude ponocným. U nás se neřešilo, kdo bude ponocným, ale kdo bude ministrem kultury.
Po letní přestávce nás čeká návrat do naší obvyklé hry. Nejrůznější osočování, napadání, návrat k tomu, co se dělo před epizodou s ministrem kultury. Blíží se doba, kdy státní zástupce rozhodne, co s Čapím hnízdem, datum, kdy Evropská komise vydá zprávu, co se týká čerpání dotací pro Agrofert. K tomu jistě přijdou další politická překvapení.
Co soudíte o Lubomíru Zaorálkovi?Anketa
V sociální demokracii je teď prý jasno. Alespoň to tvrdí předseda Jan Hamáček. Nového ministra mají, předseda se odvolávat nebude. Takže je všechno v pořádku? Co vlastně znamenala celá kauza pro ČSSD?
Já bych si přál, aby bylo všechno pořádku. Bohužel není. Ano, máme nového ministra kultury. Kultura stabilitu potřebuje, to je bez debat. Potřebuje člověka s určitou vizí, který si je vědom významu kultury pro desetimilionový národ. Ale není vše v pořádku v ČSSD.
Jedna kauza skončila, ale problémy a jejich příčiny, které vedly ke katastrofálním výsledkům ve volbách v roce 2017, v komunálních a senátních volbách loni na podzim, letos ve volbách do Evropského parlamentu, odstraněny nejsou, neřeší se a vedení problémy vidět nechce. Povede to k dalšímu oslabení ČSSD. Nejenže ČSSD prohrála volby, ale po tisících odcházejí členové – a ti, co zůstávají, jsou neskutečně pasivní, čekají, co bude dál. O problémech neprobíhá žádná diskuse. A když neprobíhá diskuse, nemůže přijít ani řešení.
To, jakým způsobem jednal předseda Jan Hamáček, bylo podle vás správné? Neměla ČSSD odejít z vlády?
Mnozí lidé toto očekávali, ale opět se potvrdilo, že předsedovi Hamáčkovi záleží na setrvání ve vládě za jakoukoli cenu. Od počátku je jeho konceptem být v této vládě, bez ohledu na to, zda je to vláda trestně stíhaného člověka, který má určitou minulost i za minulého režimu. Jan Hamáček na to vsadil celou politickou kariéru a toho se drží. ČSSD ale situace oslabuje. Je reálná hrozba, že strana dopadne v příštích volbách, ať to budou krajské, senátní nebo do Sněmovny, ještě hůř než v minulých.
A osobnost Lubomíra Zaorálka na resort kultury? Je to vhodná nominace?
Pokud jde o nového ministra kultury, myslím si, že se role zhostí úspěšně. Luboš Zaorálek koneckonců ministrem už byl. Ví, jak vláda funguje, jaké jsou vztahy uvnitř, jaké jsou vztahy s prezidentem. Na rozdíl od svých předchůdců si je vědom významu kultury pro český národ. Na druhou stranu bude neustále slyšet, že to byl on, kdo vedl ČSSD do neúspěšných voleb v roce 2017, byl to on, kdo tvrdil, že s Andrejem Babišem do vlády ne. Najednou ve vládě přes všechno sedí. Bude muset neustále vyrovnávat tyto dvě roviny.
Podle předsedy Jana Hamáčka byla vládní krize o tom, „jak soc. dem. z vlády vyhnat“. O čem byla podle vás? Co si máme vzít z krize kolem nejmenování Michala Šmardy ministrem kultury?
Krize byla v podstatě naprosto zbytečná. Ukázala se na ní jedna ze slabin sociální demokracie, a to, že dlouhodobě nemá svou personální politiku. Vrátím se do doby, kdy měla ČSSD svého úspěšného ministra kultury, což byl Pavel Dostál ve vládě Miloše Zemana. Tenkrát byly nálady mezi lidmi i mezi novináři mnohem ostřejší vůči ČSSD. Nejenže tohle Pavel Dostál zvládnul, ale byl prospěšný jak pro českou kulturu, tak pro ČSSD. Proč? Protože si Miloš Zeman vybral do vlády vhodnou osobu.
Dnes ČSSD tuto personální politiku nemá. Udělala chybu tím, že na místo ministra kultury dosadila pana Staňka, který zkušenosti s celostátní kulturou neměl, a udělala druhou chybu, že se na jeho místo snažila dosadit Michala Šmardu. Nechci tím samozřejmě omlouvat prezidenta, který se pohybuje na hraně a za hranou Ústavy. Ale do velké míry si za krizi může ČSSD sama.
21. srpna se z iniciativy spolku Milion chvilek uskutečnily vzpomínkové demonstrace k rokům 1968 a 1969. Vítáte tyto akce? Byly důstojným připomenutím událostí z doby před půlstoletím?
V té době jsem byl v Pobaltí, ale sledoval jsem průběh přes sdělovací prostředky. Důstojné mi to nepřipadalo. Připomínky se neúčastnil nikdo z vlády, a to je špatné a trestuhodné. Nepřipadalo mi také právě důstojné po demonstraci roztrhat Ústavu. Co tím demonstruji? To, že když jeden Ústavu nedodržuje, já ji roztrhám? Ústava je základní a nejdůležitější zákon, který v zemi máme. Ano, kritizujme lidi, kteří se Ústavou neřídí včetně prezidenta, ale nesahejme k takovým krokům, že Ústavu teatrálně na demonstraci roztrháme.
Když na Hradčanském náměstí vedoucí spolku Milion chvilek Mikuláš Minář trhal listy Ústavy, vysvětloval: „Tak k čemu tu Ústavu ještě máme, že? Je mi jasný, že hned zítra mě všichni nařknou, že jsem právě zneuctil Ústavu. Ale copak lze zneužít Ústavu tak, že ji někdo roztrhá, nebo spíš tak, že ten, kdo ji má poslouchat, tak se jí neřídí?“ Bylo to přes čáru?
Udělal chybu. Možná už si to uvědomuje.
Psali jsme:
V uplynulých dnech se často vyjadřovala v médiích s obavami o demokracii bývalá televizní hlasatelka Kamila Moučková. Na Václavském náměstí na demonstraci k srpnovým událostem pořádané Milionem chvilek varovala před prezidentem, který se orientuje na Rusko a Čínu, premiér Andrej Babiš by se zase podle ní měl raději nechat jmenovat „řepkovým králem“. Začíná se naše demokracie měnit v diktaturu mocných, jak říká?
Diktaturu jsme zažili za bývalého režimu, kdy tu byla vláda jedné strany. Měli jsme ji za dob národního socialismu, nyní máme demokracii, měli jsme svobodné volby. Mnozí voliči ale zapomínají na to, že Andrej Babiš je druhý nejbohatší muž v této zemi, bohatší než Donald Trump v Americe. A ty miliardy, které získal často z kapes českých a evropských daňových poplatníků, využívá právě pro svůj politický vliv. To znamená dostat ještě víc peněz a ovlivnit volby. Střet zájmů je jasný. Vlastní média. Když potřebuje něco říct, tak to přes média řekne. Tato média dlouhodobě systematicky ovlivňují veřejné mínění. Toto je prostě vliv mocných nebo mocného. V tomto má paní Moučková naprostou pravdu, že stav by mohl sklouznout do diktatury.
Zaplať pánbůh, v té fázi ještě nejsme, ale potenciální ohrožení existuje. Je dobře, že paní Moučková, Milion chvilek atd. na nebezpečí upozorňují. I nástup komunistického režimu se udál víceméně demokratickou cestou, ale pak jsme měli diktaturu. Je naprosto v pořádku neustále na tyto věci upozorňovat. Andrej Babiš je miliardář a prostředky nasazuje jak pro ekonomické, tak pro politické zájmy.
Jsou traumata z let 1968 a 1969 stále tím, co ničí vztah Čechů s Ruskem? Je správně mít se před Rusy na pozoru?
Vzájemné vztahy především ničí to, že se ruská strana není schopna řádně omluvit, vyjádřit politování za invazi a následnou okupaci. Já to neustále přirovnávám k našemu vztahu k Německu. Němci byli schopní se s režimem vyrovnat, mnohokrát se omluvili. Kdykoli jsou schopní znovu vyjádřit politování. Ruská strana bohužel, a to hlavně současné Putinovo vedení, tohoto kroku ze svých ideologických vnitropolitických důvodů není schopna. Je pravda, že se omluvil Gorbačov, určitá omluva byla i za prezidenta Jelcina, ale za současného režimu Vladimíra Putina toto chybí. Když si k tomu přidáme ruské chování na Krymu nebo na východní Ukrajině, pak se nelze divit, že velká část naší společnosti Rusku nevěří. Přijít, položit květiny k budově Českého rozhlasu... Udělat nějaký krok, který by demonstroval jejich postoj k invazi. Dokud to neudělají, budou vztahy stejné.
Uplynulo 51 let od té doby, vyrůstá nová generace, a aniž by okupaci zažila, vytváří si protiruské nálady a předsudky. Často odpovídají skutečnosti, ale mnohdy ne. A to je škoda. Putin nebude vládnout v Rusku na věky. Vytváříme situaci, že ani poté nebudeme schopni s Rusy vytvářet normální vztahy jako jiné národy. Pak to jde do takových incidentů, jako je posprejování pomníku maršála Koněva na Praze 6. Když si to porovnám s jinými národy... Ve Vídni na Schwarzenberském náměstí stojí obrovský památník sovětským vojákům, v Berlíně nedaleko Brandenburské brány a parlamentu je obrovský památník sovětským vojákům a nikoho to nevzrušuje.
Něco je špatně. Je potřeba hledat důvody, příčiny a být schopen diskutovat. Protože vedu z české strany česko-německé diskusní fórum, dávno jsme si to vyříkali. Loni došlo po vzoru česko-německého fóra ke vzniku česko-ruského fóra, ale obě strany nejsou schopné přímé otevřené diskuse. Dokud se to neuskuteční, něco podobného se odehraje při dalším výročí příští rok, za pět let... Obávám se, že v překonávání minulosti žádný pokrok neuděláme.
Dr. Libor Rouček
A teď k vašim cestám po světě. Procestoval jste pobaltské státy. Proč tento výběr, a co jste si přivezl domů?
V Pobaltí jsem byl už několikrát oficiálně, jako mluvčí vlády i jako místopředseda Evropského parlamentu. Ale byl jsem jen v hlavních městech. Chtěl jsem si udělat obrázek o celku a jet do oblastí, které jsou osídleny převážně etnickými Rusy. A když už mluvíme o Rusech... V Litvě rusky mluvící obyvatelstvo tvoří jen asi osm procent, ale v Lotyšsku a v Estonsku je to třetina. Zajel jsem i k ruské hranici, do města Narva, kde mluví rusky 100 procent lidí. Je zajímavé, jak se tyto malé národy s minulostí, která byla mnohem tvrdší než naše, vyrovnávají. Pobaltské státy byly nejen okupovány, ale násilně začleněny do Sovětského svazu. Stalin a nejen on měli za cíl území totálně rusifikovat. V Narvě v roce 1944 Stalin město srovnal kobercovými nálety se zemí a osídlil ruským etnikem.
Mě zajímalo, jak toto řeší, jak se jim daří. Byl jsem příjemně překvapen. Dědictví, které bylo mnohem tvrdší, drsnější než u nás, úspěšně překonávají. V některých ukazatelích jsou Estonci před námi. Celá cesta byla velmi zajímavá. Dal jsem si do souvislosti historické zkušenosti. Země jsou zajímavé i tím, jak se tam prolínají skandinávské, německé, ruské vlivy. Cesta byla zajímavá a obohatila mě. Je důležité, aby člověk regionům rozuměl. Pobaltské republiky si vedou velmi dobře. To je dobrá zpráva. Dokonce i velká část rusky mluvícího obyvatelstva je proevropská, Rusové jsou rádi, že jsou členy Evropské unie. Většina je ráda, že žije v zemi, kde je svoboda a že jsou součástí velkého evropského prostoru.
Historická zkušenost je velmi důležitá. 23. srpna si země připomínaly podepsání paktu Ribbentrop–Molotov, kdy si Německo a Rusko rozdělily prostor. Po podepsání této dohody byly země okupovány sovětským Ruskem.
Přišly desetitíce, statisíce Rusů a desetitíce, statisíce Baltů byly poslány na Sibiř. Téměř v každé rodině najdete někoho, kdo má takovou historickou zkušenost. Vědí, o co jde. Ale také vědí, že s Ruskem a s Běloruskem budou vždy sousedé a musí to řešit ne na demonstracích nebo počmáráním památníku, ale inteligentnějším způsobem. Přes všechny problémy se jim to daří.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
