Roste napětí mezi Íránem a západními zeměmi v čele s Velkou Británií. Íránci minulý týden zabavili dva tankery patřící Velké Británii, jeden prý po kolizi s rybářskou lodí, kterou měla jeho posádka ignorovat, druhý po neochotě Britů změnit kurs dle požadavků íránského námořnictva. Údajně jde o odplatu za zábor íránského tankeru vezoucího 2 miliony barelů ropy, ke kterému došlo počátkem července u Gibraltaru. Jak vážná je podle vás situace?
Podle vývoje vojenských aktivit v posledních týdnech v tomto regionu je zřejmé, že se situace komplikuje. Pokud se nenajde řešení, které by bylo schůdné pro všechny strany, je možné, že se začnou realizovat některé slovní výhrůžky. V takovém případě by došlo k situaci, kdy by se zablokoval, nebo nejméně výrazně snížil transport ropy přes Hormuzský průliv, což by nutně znamenalo ekonomickou nestabilitu především těch zemí, které jsou na dovozu ropy ze Středního východu závislé. Vojenská přítomnost USA i vojenských plavidel Velké Británie v Perském zálivu a v Hormuzském průlivu tak zvyšuje pravděpodobnost rozsáhlejšího vojenského konfliktu.
Zatím dochází „jen“ k napadání tankerů „neznámými útočníky“ a k vzájemnému sestřelování bezpilotních prostředků. To ale může přerůst v konflikt vyššího řádu. Ostatně přisunutí dalších 500 amerických vojáků do oblasti, instalace raket Patriot a předpokládaný přílet letounů F-35 je signálem, že od většího konfliktu není daleko.
Je možné, že by se taková krize všem tak trochu hodila? Donald Trump z ní může těžit v předvolební kampani, spor by zároveň vyšponoval ceny ropy, takže i takové Rusko by z ní mohlo profitovat…
To si nemyslím, další válka v Perském zálivu by nezbytně znamenala další nasazení vojsk, pravděpodobně nejen USA, což by mělo za následek další investice do bojových aktivit, které prezident Trump ve své předvolební kampani odmítal a v době své prezidentské funkce i reálně omezuje. S tím, že by se zvedla cena ropy, by se dalo částečně souhlasit, ale celkový výsledek krize by byl negativní.
Zájem prezidenta Trumpa je zastavit vývoj jaderné zbraně v Íránu, a ne válka proti Íránu. I když by výsledek byl pro Irán katastrofální a cíle by bylo dosaženo, přece jenom by taková válka přinesla další destabilizaci regionu. To by postihlo státy jako jsou Čína, Japonsko, Jižní Korea apod., které jsou významně závislé na energiích z tohoto regionu. Jejich krize by dříve nebo později zasáhla i USA, což by nebylo vhodné ani pro prezidenta Trumpa. Ten pro svoji rozbíhající se prezidentskou kampaň potřebuje vyřešené problémy, a i když Írán úplně dořešen není, vojenský konflikt by byl vnímám mnohem negativněji. Něco jiného může být vývoj po znovuzvolení prezidenta Trumpa prezidentem USA.
Jak podle vás celá věc skončí? Dojde mezi Velkou Británií a Íránem k vzájemné výměně zabavených lodí? Obáváte se války s Íránem?
K uvolnění zadržených lodí dříve nebo později dojde. K tomu určitě probíhá řada diplomatických jednání. Problémem je nevyzpytatelná íránská Revoluční garda, která není pod kontrolou vlády Íránu. Ostatně představitelé Revoluční gardy už 5. července (po zadržení iránského tankeru v Gibraltaru) varovaly, že zadrží britský tanker. To 19. července provedly, ačkoli to vyřešení zadrženého íránského tankeru velmi zkomplikovalo.
Velká Británie určitě provede řadu opatření. Předně zvýší svoji vojenskou přítomnost v Perském zálivu a zajistí vojenský doprovod svých lodí v tomto regionu. Je možné si představit, že dojde k nějakým drobným vojenským střetnutím, ale v této fázi si nemyslím, že by mělo dojít k válce mezi Británií a Íránem. Předně proto, že britská armáda takové schopnosti nemá. Má sice poměrně silné námořnictvo, ale pozemní síly jsou dimenzovány na velikost pozemních sil ostrovního státu. I když britská armáda je kvalitní a silná, na válku s Íránem (pokud by měla být jedinou zemí, která do války s Íránem půjde) v poměrně vzdálené oblasti není připravena. Mimo jiné, hlavní pozornost Británie je zaměřena na to, vyřešit brexit a minimalizovat jeho následky. Je obecně známo, že se předpokládá snížení výkonnosti britské ekonomiky. To je v příkrém protikladu k řešení napjatých vztahů s Íránem.
Fotogalerie: - Okřídlený lev
Jak by konflikt s Íránem, včetně případného zneprůchodnění Hormuzského průlivu, ovlivnil životy Evropanů? Můžeme mluvit o hrozícím problému srovnatelném s ropnými šoky sedmdesátých let?
To určitě ne. Dnes je svět připraven takovéto problémy řešit. Velmi důležité je i to, že USA se vlivem používání nových technologií staly téměř nezávislé na dovozu ropy ze Středního východu. Evropa je z velké části závislá na jiných zdrojích ropy: Libye, Rusko, severní oblasti Evropy (Velká Británie, Norsko), Nigerie atd. Takový šok jako v sedmdesátých letech by to určitě nebyl. Zastavení dovozu ropy cestou Hormuzského průlivu by sice nějaké problémy přineslo, ale ne v takové míře jako tomu bylo v sedmdesátých letech. Jak jsem ale uvedl výše, problém by to byl pro některé jiné státy, jejichž krize by se mohla částečně přelít i do Evropy.
Do jaké míry je znepokojující skutečnost, že Írán oznámil, že nyní obohacuje uran na 4,5 %, čímž porušuje limit 3,67 % stanovený mezinárodní jadernou dohodou z roku 2015? Pokoušejí se Íránci vyvolat tlak na mezinárodní komunitu skrze strašení případným vývojem jaderných zbraní?
To je jeden ze zásadních faktů, proč je nutné najít cestu, jak celý spor vyřešit mírovou cestou. Je také nutné uvést, že k obohacení uranu na potřebnou úroveň, aby se dal použít do jaderné zbraně, je ještě daleko. Je ovšem také potřebné říct, že Írán nemá vyvinuté technologie vhodné k miniaturizaci technologie jaderné nálože, aby se dala použít v hlavici raketového nosiče, a nemá kvalitní nosiče, i když v jejich vývoji je asi nejdále.
Ohledně použití jaderného materiálu je ale možné uvažovat i o jiné možnosti – a tou je použití tzv. špinavé bomby, nebo jiné formy dopravy jaderné bomby do místa napadení. Rozptýlení radioaktivního materiálu v hustě obydlených oblastech může mít nedozírné důsledky, a nemusí k tomu být použita balistická raketa s jadernou hlavicí. Tedy vlastní obohacování je nutné zastavit, stejně tak i vývoj použitelné technologie k aktivaci jaderné nálože nebo k jinému zneužití obohaceného radioaktivního materiálu.
Bojíte se, že Babiš zneužije svého postavení k tomu, aby zastavil vyšetřování Čapího hnízda?Anketa
Jak pohlížíte na Trumpovu zahraniční politiku v nestabilních částech světa? Konflikt na Ukrajině Trump víceméně ignoruje, ze Sýrie se chce stáhnout, v Afghánistánu nyní s přispěním pákistánské diplomacie Trump chce dotlačit Tálibán ke spolupráci na mírové dohodě. Pomáhá Trumpův přístup stabilitě v těchto zemích?
Již dříve bylo zřejmé, že došlo k rozdělení vlivu mezi USA a Rusko. Právě omezení aktivit USA na Středním východě ukazuje, že prezident Trump přesunuje svůj zájem jinam. Rusko bude mít stále větší vliv na Sýrii a přes ni na celý region. Nesmíme zapomenout na konflikt mezi USA a Tureckem, kde také získává větší vliv Rusko (případ nákupu ruských S 400). O Ukrajině lze uvést to samé. I když USA zvyšují svoji přítomnost v Evropě, na východním křídle především, vlastní problém vztahu mezi Ruskem a Ukrajinou Trump považuje za problém, Evropanů a do jeho řešení se neplete. Jeho zásada je řešit hlavní problémy, na které se musí plně soustředit, a problém Ukrajiny není ten, který by USA bezprostředně trápil a navíc není v krátké době řešitelný.
Tedy pokud bude v Sýrii „klid“, který zajistí Bašár al-Asad za podpory Ruska, asi to prezidentovi Trumpovi moc vadit nebude. Afghánistán bude pořád bolavé místo na zeměkouli, ale když nebude z Afghánistánu vysílána jedna skupina teroristů za druhou, které by měly zopakovat 11. září 2001 a bude-li to garantovat Tálibán, dovedu si představit, že USA budou stav v této zemi jen monitorovat a nebudou se do jejího řízení moc vměšovat. Ale to je poměrně vzdálená doba, protože se zdá, že první poměrně optimistické zprávy byly až moc příznivě laděné. Realita je poněkud jiná. Nicméně, prezident Trump bude mít stále větší snahu omezit kontingent armády USA i v této zemi. Jinak se dá říct, že odpovědnost za klid v uvedených státech přenáší prezident Trump na jiné.
Můžeme na celou věc pohlížet tak, že Trump vlastně odhaluje fiaska americké zahraniční politiky posledních let a snaží se je co nejrychleji ukončit?
Myslím, že prezident Trump řeší chyby minulosti, i když poněkud svérázných způsobem. To, že tyto chyby jeho předchůdce chce co nejrychleji vyřešit, to deklaroval již ve své předvolební kampani.
Fotogalerie: - Vila primátora Prahy
Jak se na Trumpovu zdánlivě izolacionistickou politiku máme dívat my, členové NATO v Evropě? Znamená, že i my se můžeme na případnou pomoc USA spoléhat méně než dříve? Je prezidentský mandát Donalda Trumpa přínosem pro NATO, nebo mu spíše škodí?
Evropa se může na USA spolehnout, jako tomu bylo dříve. To dříve je důležité. Znamená to, že se Evropa může na USA spolehnout, pokud se bude o svoji obranu starat, jako tomu bylo ještě počátkem 90. let. Pokud ovšem prezident Trump uvidí, že sama Evropa není ochotná do své obrany investovat uváděná 2 % HDP, může se stát, že USA přehodnotí svoji roli v NATO. To neznamená, že by vystoupily z NATO, ale některé kapacity jednoduše nebudou k dispozici, a pokud, tak jen v případě rozsáhlého konfliktu. Ale i to prezident Trump již naznačil. Zatím to ale vypadá, že stále více spojenců v NATO buď 2 % HDP dosahuje, nebo se k nim blíží. Bohužel, to se na adresu ČR nedá říct.
Tedy, i když to může vypadat opačně, tlak prezidenta Trumpa na spojence, aby si plnili své povinnosti, jak slíbili, je v zásadě přínosem pro NATO.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Marek Korejs
