Jaká byla vaše bezprostřední reakce, když jste se dozvěděl, že protistrana ve věci: A. A. Jamaal vs. Střední zdravotnická škola v Praze vzala zpět svou žalobu?
Překvapilo mě to, ale na druhou stranu, když jsem si některé věci v hlavě srovnal, tak zase tolik ne. Poté, co mi přišlo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10, jsem ihned vyrozuměl klienta, respektive doktorku Ivanku Kohoutovou jako ředitelku žalované školy, abychom měli dostatek času ještě týž den na věc reagovat.
Čím si tenhle krok vysvětlujete? Nemůže to souviset i s tím, že v čele úřadu Nejvyššího ochránce práv už nestojí Anna Šabatová, na jejíž všestrannou podporu se žalobkyně ze Somálska mohla plně spolehnout?
Nechci nikomu sahat do svědomí, ani nijak spekulovat. Ale v podstatě se potvrdilo to, co jsem si myslel celou dobu a co žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně v podstatě potvrdila. Vůbec nešlo o nějakou diskriminaci jedné osoby, ale jak sama uvádí, je nyní prý spokojena hlavně získáním názoru Nejvyššího soudu, aby ona či kdokoli jiný nemohli být údajně diskriminováni za nošení muslimského šátku, když to zjednoduším. Paní ředitelka Kohoutová byla v podstatě obětním beránkem, na kterém si vlivná politická lidskoprávní lobby vyzkoušela, kam až může zajít. Dle všeho – a říkám záměrně neurčitě oni – se domnívají, že rozhodnutím Nejvyššího soudu dosáhli vítězství, a meritorní rozhodnutí ve věci již tak zjevně podstatné není. Že tady ale vláčeli doktorku Kohoutovou sedm let po soudech, v médiích, vystavili ji atakům ze strany státní mašinérie, politických neziskovek a šikaně ze strany ombudsmanky Šabatové, to je jim jedno. Tak zjevně vypadá jejich pravda a láska k člověku v praxi. Šlo o politiku. Ne o osud jedné somálské imigrantky, o které vlastně vůbec nic nevíme. Jsem přesvědčen, že tu nejnegativnější roli ve věci sehrála především Anna Šabatová, která na tomto případě opět prokázala, jak lze zneužít úřad k aktivismu a prosazování vlastního pokřiveného vidění světa. Její nestandardní postup ve věci si dovolím s klidným svědomím označit za neskutečnou hanebnost.
Psali jsme:
Po verdiktu Nejvyššího soudu, který zrušil jak rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10, tak rozhodnutí Městského soudu v Praze, jimiž byla žaloba zamítnuta, měla kauza po Vašem nesouhlasném stanovisku pokračovat zase u soudu pro Prahu 10, který by při svém postupu ovšem musel respektovat závěry Nejvyššího soudu? Neměla v takové situaci žalobkyně výrazně lepší postavení, nebo jste i přesto cítili, že máte na to ve sporu uspět?
My nadále trváme na tom, že to rozhodnutí Nejvyššího soudu je špatné. Jak jsem opakovaně již uváděl, Nejvyšší soud dle mého názoru zcela opomíjel nebo nebral v úvahu prokázaná fakta, vzal jako určující a nejvíce relevantní důkaz zprávu veřejné ochránkyně práv, naopak nezohlednil naše důkazy a tvrzení ve věci, dále vykládal zcela jednostranně ve prospěch žalobkyně ustanovení antidiskriminačního zákona, a proto si myslím, že v obecném duchu je stále prostor, i přes názor Nejvyššího soudu, ve věci uspět. A to zvláště za situace, kdy se po dobu rozhodování o dovolání objevily poměrně zásadní nové skutečnosti a důkazy, které, pokud budeme mít možnost předložit jako důkaz u soudu, vnesou do věci jasno, a ještě více usvědčí žalobkyni ze lži. Nejvyšší soud je již měl k dispozici a nezohlednil nic. Pokud by totiž veřejnost znala všechny aspekty případu a příběhu oné azylantky, či průběhu šetření Anny Šabatové, nestačil by se nikdo divit. Já jsem v tomto i přes vrozený pesimismus celkem optimistou. Ředitelka Ivanka Kohoutová věří stejně jako já ještě ve spravedlnost, a nezapomeňme, o co v této kauze vůbec šlo, pokud byla doktorka Kohoutová jako ředitelka obviňována z porušování zákona, ne-li Listiny základních práv a svobod. Ať již dopadne v případě pokračování soud jakkoli, bude to jistě významný signál pro veřejnost i politickou reprezentaci, kudy se naše země bude nadále ubírat.
Psali jsme:
Co vás, a vaši klientku tedy především, vedlo k tomu, že se zpětvzetím žaloby souhlasit nebudete? Copak to martýrium sedm let vlekoucího soudního sporu nebylo dost vyčerpávající a frustrující?
Pro paní ředitelku Kohoutovou to jistě vyčerpávající bylo, kauza se podepsala i na jejím zdraví. Nicméně široká podpora veřejnosti i části politické reprezentace, včetně prezidenta republiky, je pro ni nyní určující, tzn. jsme oba přesvědčeni, že jak škola, nebo i doktorka Kohoutová, stejně jako celá veřejnost, si právě i s ohledem na délku sporu, a jeho přesahující aspekty, zaslouží, aby ve věci bylo pravomocně rozhodnuto. Není možné zneužívat naše soudy k prosazování jakékoli ideologie. Nám jde jen o to, aby soud nestranně a nezávisle posoudil naše argumenty a důkazy a znovu ve věci rozhodl. Panuje na tom mezi námi naprostá shoda.
Fotogalerie: - Procházka s Minářem
Dalších tlaků promigrantských neziskovek v této věci se neobáváte? Nebo některých mainstreamových médií v čele s Českou televizí, která dokáže odvysílat reportáž stavějící skutečnost na hlavu, jak nedávno uvedla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v souvislosti s pořadem Nory Fridrichové 168 hodin?
Českou televizi už neberu vážně. Ani já, ani doktorka Kohoutová s jejími redaktory nekomunikujeme. Co se týče oněch neziskovek, jak jsem již jednou uvedl, liberální progresivisté se nezastaví před ničím. Nicméně mám pocit, že se civilizované státy, respektive spíše občané těchto zemí, začínají probouzet, a nenechají si již od všelijakých novodobých kazatelů dobra a pravdy vnucovat úchylné teorie o multikulturalismu či 150 pohlavích. Samozřejmě zjednodušuji. Ale buďme na pozoru, umírající kobyla kolem sebe kope. Dokud ale budeme tolerovat pumpování peněz horem dolem do těchto politických nevolených organizací, obávám se, že budeme muset nadále ještě snášet podobné excesy, jako byl ten se šátkovou kauzou. Je potřeba politické neziskové organizace bedlivě sledovat, zejména pak to, odkud a na co čerpají peníze, ať již ze státního rozpočtu či ze zahraničí z fondů kdejakého maďarského spekulanta. Samozřejmě nejúčinnější by bylo, aby jim takové prostředky nebyly poskytnuty z veřejných peněz vůbec. Není k tomu důvod.
Anna Šabatová při svém posledním vystoupení před Poslaneckou sněmovnou ve funkci nejvyšší ochránkyně práv prohlásila, že v souvislosti s její prací se mluví jen o této „šátkové kauze“ a pronájmech bytů Romům, ale v obou těchto případech, v nichž se dotčené osoby samy později soudně bránily, u nezávislých soudů uspěly. Nemotivuje vás v pokračování sporu i touha ukázat aktivistické bývalé ombudsmance, že se pletla?
Já ani doktora Kohoutová vůči paní Šabatové žádné pomstychtivé touhy nemáme. Chceme jen spravedlivý rozsudek. Výroky paní Šabatové jen svědčí o neschopnosti i té sebemenší sebereflexe. Víte, i kdyby stovce lidí pomohla, a jednoho poškodila, není to přijatelná kompenzace a je to neomluvitelné. Její vítězoslavné výroky po rozhodnutí Nejvyššího soudu jsem snášel špatně za situace, kdy známe informace z policejního spisu o průběhu kontroly na Střední zdravotnické škole. Úřad vedla špatně, aktivisticky a díky bohu již žádnou funkci nezastává. Věřím, ačkoli jsem jako odborný garant Trikolóry pro právo a spravedlnost zastáncem jeho úplného zrušení, že pan doktor Křeček vrátí úřadu jeho původní funkci a účel. Po „pobytu“ Anny Šabatové v jeho zdech má jistě mnoho práce.
Jak to bude se závěrem, který učinil při svém rozhodnutí Nejvyšší soud, že zákaz nošení pokrývek hlavy studentkám muslimského vyznání při teoretické výuce ve škole není odůvodněn legitimním cílem? Může se na něj kdokoli další v budoucnu odvolávat a podle něj se chovat?
Věc nebyla pravomocně skončena, nicméně Nejvyšší soud dal jasně najevo, bez ohledu na to, co si o tom myslím, jaký v podobných kauzách bude zastávat názor. Nedokážeme to pochopit a nedokážeme se s tím ani smířit. I proto chce Ivanka Kohoutová, stejně jako já, aby se ve sporu pokračovalo. Teď bude záležet jen na Obvodním soudu pro Prahu 10.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
