Klinické imunologii ve vnitřním lékařství se věnujete téměř půl století, v roce 1978 jste spoluzakládal první československou imunologickou ambulanci. Dokážete si představit, jak by se v tom roce naše země i rozdělený svět vyrovnávaly s pandemií koronaviru při tehdejším stupni znalostí medicíny i vybavenosti zdravotnických zařízení a nemocnic?

Základní změnou při epidemii, ke které došlo dnes ve srovnání s desítkami let před rokem 1989, je mediální přístup. Zatímco tehdy se obvykle tajila nebo jinak vysvětlovala příčina nepříznivých společenských změn, protože „v socialismu k tomu přece nemůže dojít“, dnes jsou otevřené dveře nejrůznějším fámám, které jsou ventilované v médiích a které často lidi děsí a vyvolávají nejdřív hromadnou úzkost a potom spíš fázi lhostejnosti. K tomu přispívá záplava často nesprávných a ne přesně definovaných čísel i absence jednotné koncepce, způsobu, jak epidemii čelit. Zásadní změny postojů o 180 stupňů o to víc prohlubují nedůvěru lidí, dochází ke strašení lidí často nepřesnými nebo nevysvětlenými čísly. Represe a plošné zákazy vyvolávají neochotu ke spolupráci občanů. Přitom vzájemná důvěra občanů k těm, kteří rozhodují, i těchto osobností k ostatním občanům jsou základem zažehnání tohoto problému, který vyvolalo objevení se nového koronaviru v Číně a jeho rychlé šíření prakticky po všech kontinentech, snad s výjimkou Antarktidy.

Vybavíte si z dob začátků naší klinické imunologie před vice než čtyřiceti lety nějakou epidemii, která Československo postihla?