Potrefené husy se rozkejhaly

Některé výroky na adresu Karla Gotta po jeho smrti zvedly Ivana Vyskočila doslova ze židle. Ať už šlo o připomenutí toho, že několikanásobný „zlatý slavík“ podepsal Antichartu, nebo například o poměrně vyhrocenou diskusi, a z některých stran i tvrdou kritiku, v souvislosti s tím, jak a proč by mělo nebo nemělo vypadat poslední rozloučení s Mistrem.

„Vím, že o Karlu Gottovi toho bylo napsáno už dost. Já se musím jen krátce zastavit nad těmi chytráky, co celému národu měli potřebu vysvětlit, jací jsme blbci. Jak oni jediní vědí, jak je to doopravdy a nebojí se statečné postavit proti celému proudu. Potrefené husy, pánové Just, Rejžek, Halík, se zase rozkejhaly,“ otevírá tedy dnešní Nedělní ráno Ivan Vyskočil.

A pokračuje: „Pan Hutka, jehož tvorbu jsem už minule hodnotil, mě skoro dojal. Připomněl mi stav, když jsme byli malí kluci a někdo předvedl něco úžasného. Tak jsme se nedali zahanbit a řekli jsme s patřičným pohrdáním: „Pche – to je toho, to bych uměl taky, kdybych chtěl!“ Jenže jsme věděli, že jsme mohli chtít sebevíc, ale nedokázali jsme to. Jenže to jsme byli pitomí kluci!“ pokyvuje hlavou herec. „A tak se pan Hutka nechal slyšet, že nás bylo víc s takovým talentem, ale my nesměli. Řekl nás, takže myslel hlavně talentovaného sebe! Ale nějak nám to nepředvedl, ani když už směl. A co si myslím o jeho říkankách, jsem psal už minule.

A Just, Rejžek a antikrist Halík? Nikdy nic nevytvořili! Uměj jen kecat! Halík ještě i udávat. (Jak žalobníček žaloval na kardinála Duku u papeže.) Nejlepší odpovědí jim byly tisíce lidí, kteří se upřímně loučili s Mistrem Gottem! Chápu, že pukali vzteky“.