Máme tady 80. výročí podepsání mnichovské dohody, která ukončila období první republiky. Když se podíváme zpětně, jak se chovali tehdy spojenci a my, jaké bychom si měli z tohoto období historie vzít poučení směrem k dnešku?
Jediný spojenec, který se za nás tehdy v kritické době září 1938 plně postavil, byla Jugoslávie. Mimochodem, je to právě rok, kdy mi profesor Rajko Doleček u sklenky červeného vyprávěl, jak jako malý chlapec z oken naší bělehradské ambasády sledoval davy dobrovolníků hlásících se na obranu Československa. Další spojenec Francie se chovala přesně podle instrukcí od prezidenta Beneše a jeho vyslance Nečase po 15. září 1938. Benešův tzv. pátý plán spočíval v tom, že pod hraným nátlakem přenecháme Německu naše výběžky (Chebský, Šluknovský, Varnsdorfský, Rychleby) a Německo si za to převezme dva miliony našich Němců. U nás by zůstali jen němečtí socialisté a němečtí Židé. Jenže Beneš asi nečekal, že proti sobě má hráče z trochu jiné ligy. A tak když se Hitler dozvěděl, že Beneš je ochoten zříci se hranic Čech a Moravy, a dokonce dosáhl souhlasu Hodžovy vlády s tímto postupem (21. 9. 1938), nezaváhal a vzal si vše, co se mu tehdy nabízelo. Anglie naším spojencem nebyla, neměli jsme s ní žádnou smlouvu, a nemůžeme ji tedy obviňovat, že se jen snažila uklidnit situaci v období, kdy nebyla připravena na válku. Více spojenců jsme vlastně neměli, protože Rumunsko v rámci tzv. Malé dohody nám mohlo efektivně pomoci jen v případě konfliktu s Maďarskem a pomoc Sovětského svazu bez možnosti průletu letadel přes Polsko nebo Rumunsko byla nulová.
Fotogalerie: - Krameriova cena
Prohráli jsme si to sami. Z nejbližšího slovanského spojence Polska si Beneš kvůli osobním vztahům udělal nepřítele. Vztahy s Maďarskem jsme prohráli už v okamžiku, kdy jsme po velké válce pro Slovensko neférově zabrali území, kde Slováci nikdy nežili. A sliby autonomie po švýcarském vzoru jsme za celých dvacet let první republiky nedokázali splnit. Nemůžeme se divit Hitlerovi, že využil situace a sebral, co jsme mu dovolili, a dokonce sami nabídli. Mnichovská konference nebyla o nás bez nás. Naše vláda (Hodžova) přece s odstoupením území sama souhlasila a Syrového vláda, která Hodžovu vládu po bouřlivých protestech národa nahradila, tento souhlas neodvolala.
Takže poučení pro nás? Pokud chceme být pány svého prostoru, udržujme přátelské vztahy s našimi sousedy z Polska, Slovenska a Rakouska a hlídejme si naše Mnichovany ze struktur multikulturního marxismu. Jinak to zase projedeme a budeme za pár let přihlížet, jak nám vládnou multikulturní šašci v našich domovech, ulicích a hospodách nás terorizují lidé jiných etnik a náboženství.
Nedávno jste na svém blogu napsal, že „syrske děcka patři do Sýrie a ne k tetce do Kroměřiža“. Návrh europoslankyně Šojdrové na přijetí 50 sirotků ze Sýrie rozdělil národ. Jaké na svůj názor máte ohlasy?
Především bych neřekl, že návrh rozdělil národ. Právě naopak. Reakce lidí na další nesmysl z dílny multikulturních marxistů byla naprosto jednoznačně odmítavá. Všimněte si, že v té křeči dostat k nám jakýmkoliv způsobem jakékoliv neevropské obyvatelstvo už jsou schopni ubližovat i dětem. Je jim naprosto jedno, co by to pro ně znamenalo a co by jim způsobilo vytržení z prostředí, kam patří.
O návrhu europoslankyně Šojdrové ohledně sirotků jednala i Sněmovna, která jej zamítla. Václav Klaus ml. řekl, že na světě trpí miliony dětí, a pokud někdo chce zachraňovat, tak ať prodá poslední košili a jde pomáhat. To je v zásadě v souladu s postojem Andreje Babiše, který říká, že on je tu primárně od toho, aby zachraňoval české lidi, a nemůže spasit celý svět. Na druhé straně Helena Langšádlová litovala, že se vzdalujeme křesťanským hodnotám. Padla i výzva od Karla Schwarzenberga, aby vzhledem k tomu, že se Česká republika odklání od Masarykových hodnot, byly oslavy vzniku republiky kvůli přemíře pokrytectví „odřeknuty“. Co k tomu říci?
Nemá smysl komentovat řeči těch pomatených osob. Multikulturní marxisté mají mnoho společného – žijí z veřejných zdrojů, považují sami sebe za nejchytřejší, opačný názor je pro ně jako rudý hadr pro býka. Demokracie je pro ně dobrá do okamžiku, dokud jsou voleni. Pokud není po jejich, jsou schopni opakovat volby tak dlouho, dokud není po jejich. Jejich mluvčí jsou stále stejní. Když promluví lidé z politických neziskovek (kteří mají z protinárodních aktivit živnost) nebo další dámy a pánové z multikulturního okruhu, jsou lidem jen pro smích. K smíchu to ale není. Žijí z našich peněz a cíleně pracují proti nám.
V posledních týdnech se do zpráv i světových médií dostaly informace o tom, co se děje v německém Chemnitzu. Jak situaci v příhraničním městečku hodnotíte? A co říci na to, že liberální tisk začíná lidi ze Saska prezentovat jako fašisty?
To opět není nic nového, multikulturní marxisté takto značkují všechny, kteří nesouhlasí s jejich perverzními plány na likvidaci evropských národů pomocí přísunu neevropských a nekřesťanských přistěhovalců. Je to zločinná taktika, kterou očerňují ty, kteří jim nejsou vhod, a označují je za fašisty, nacisty, xenofoby… Jak říkám, není to nic nového, tzv. Frankfurtskou školu a Kalergiho plán vymysleli němečtí intelektuálové už ve dvacátých a třicátých letech minulého století. Po útěku z Hitlerova Německa ji přenesli do Ameriky a tam ji během čtyřicátých a padesátých let rozpracovali a uvedli do praxe. Stáhněte si podrobnosti o Frankfurtské škole a Kalergiho plánu a hned pochopíte, proč mluvíme o multikulturním marxismu, a pochopíte, proč třeba paní Merkelová dělá to, co dělá (mimochodem, je laureátkou Kalergiho ceny). Frankfurtská škola byla uvedena v reálný život na počátku šedesátých let v USA, pak se přelila do západní Evropy a postupně rozežrala svobodu a tvůrčí ovzduší v zemích Západu. Po převratech ve východní Evropě se tento mor začal nenápadně rozšiřovat i v zemích bývalého sovětského bloku. Mimochodem, je zajímavé, že se nemluví o tom, že aktivity agentů Frankfurtské školy na Západě byly už od šedesátých let úspěšně podporovány sovětským KGB v čele s Jurijem Andropovem…
Psali jsme:
V souvislosti právě s Chemnitzem se začalo více než jindy mluvit o údajné cenzuře v médiích. Jak vy to vnímáte, ať už u německého nebo i u našeho tisku?
To není žádná „údajná“ cenzura. To už je cenzura a autocenzura, jak ji dobře známe z dob normalizace. Oficiální média jsou již plně znormalizovaná, tisíce profilů ze sociálních sítí jsou likvidovány. Pořádají se štvanice na lidi, viz případy Kláry Samkové nebo Petra Štěpánka v posledních dnech. Zbývá snad ještě poslední krok – zničit nebo usměrnit média, která ještě nejedou podle multikulturních notiček.
Když mluvíme o zprávách, které se „také“ objevují v našem tisku, co říci na to, že veřejnoprávní redaktor šířil nepravdivé informace, že s delegací prezidenta jeli do Německa tři lékaři a čtyři sestry?
To je přece v multikulturním marxismu normální. Účel světí prostředky, lež se stává pravdou. Placení užiteční multikulturní idioti se nestydí použít cokoliv pro jejich vizi, viz třeba Huxleyho „Brave new world“.
Jak hodnotíte prezidentovu návštěvu Německa, především setkání s kancléřkou? A jaká by podle vás měla být naše politika směrem k Německu?
V době prezidentovy návštěvy jsem byl na Ukrajině. Věřte mi nebo ne, v místním tisku, rádiu ani televizi si žádné návštěvy u paní Merkelové nevšimli. Asi to nebylo tak důležité.
Když odbočíme od tématu migrace a uprchlíků, velkou diskusi nedávno vyvolalo to, že poslanci Evropského parlamentu pověřili Evropskou komisi, aby zahájila řízení proti Maďarsku. Zatímco náš premiér se od tohoto kroku distancoval, někteří čeští politici ho podpořili. Jak celou tuto situaci s Maďarskem vidíte a mají se podle vás i další země obávat podobného „zásahu“?
Žádní čeští politici aktivitu proti Maďarsku nepodpořili. V seznamu těch, kteří hlasovali proti Maďarsku, vidím jen staré známé multikulturní marxisty, seznam hlasujících je k dispozici. To jsou lidi, kteří budou klidně hlasovat i proti své vlastní zemi, to není nic nového. A samozřejmě že u Maďarska se to nezastaví. Podobný útok už předtím zažilo Polsko. Dalším logickým terčem je Slovensko a pak my, pokud nebudeme povolní.
Co říci na vzkaz francouzského prezidenta, který na summitu v Salcburku uvedl, že země, které v migrační otázce neprojevují solidaritu, by měly být vyloučeny ze Schengenského prostoru?
Lidé jsou jako kašpárci na gumě. Za monarchie jsme měli otevřené hranice, pak se to zvrhlo a přišla víza, dráty a střílení na hranicích. Pak jsme ty dráty rozstříhali a nesmyslná razítka v pasech zrušili. Nikdy by mě nenapadlo, že tak brzy přijde zase volání po hlídkách na hranici a kontrole těch, kteří k nám přijíždějí. Bohužel na vině je nedodržování schengenských pravidel, kdy přes jižní hranice proudí nekontrolované množství lidí, kteří uvnitř Schengenského prostoru nemají co dělat. V první řadě by měly být vyloučeny země, které nehlídají vnější hranici Schengenu – Řecko, Itálie a Francie. Všichni ale víme, že to nejde. Logickým krokem tedy je, že pokud nám západní představitelé tak jako mnohokrát v minulosti vyhrožují, měli bychom okamžitě vystoupit z nefunkčního Schengenu sami a vytvořit si vlastní bezpečný prostor ze zemí, které jsou schopny a ochotny si své hranice hlídat – třeba z Česka, Polska, Slovenska, Maďarska, Rumunska, Bulharska, Srbska a Rakouska.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
