Vadí vám tempo očkování v ČR?Anketa
Rok 2020 bývá často označován jako ,,annus horribilis“, hrozný rok. Z medicínských, ekonomických, společenských i psychologických důvodů. Vnímáte ho jako fatální historický zlom?
Já bych možná nepoužil to slůvko fatální, ale domnívám se, že určitý předěl to v každém případě je. A ta situace vede lidi k tomu, aby hledali jiné cesty, jak přežít, jak se adaptovat a jak uspět.
Mě například fascinuje, jak se dnes rozšiřuje internetový obchod nebo on-line výuka, která už je na takové úrovni, že podle mě může být do budoucna zárodkem individualizace výuky jednotlivých dětí.
Takže na jedné straně vidíme, že ta doba je spojena s řadou útrap, trýzně a překážek – na druhé straně je to i podnět k různým inovacím a cestám. Paradoxně to může v tomto směru posunout lidstvo dál.
Problém je, že už se v tomto světě pohybujeme plných 10 měsíců…
Ano, v tom s vámi souhlasím.
Já už to skutečně pozoruji i na lidech kolem sebe, že už to přestávají snášet a že u nich dochází k tomu, co lékaři nazývají dekompenzací – tedy, že určité dispozice, které v sobě máme, tak se najednou projeví, například celkovým pesimismem, nevrlostí atd.
A u někoho se projeví naopak pozitivně…
Jistě, to jsou ty nové cesty, o kterých jsem mluvil.
Vezměme si třeba období třicetileté války nebo první či druhé světové války, které bylo vždy spojené s obrovským rozvojem a rozmachem techniky a tedy s pokrokem.
Propad příjmů a tlak na změnu životního stylu je realita. Někteří analytici tvrdí, že až letos covid odezní, lidé budou mít méně peněz na cestování – místo do Thajska budou jezdit k ,,Mácháči“. Mladá generace se bude muset uskromnit a život s preferencí zážitků a potěšení, který vede, bude narušen. Lidé ve městech, kteří si nabrali hypotéky a leasingy, budou otřeseni; naopak venkov s komunitnějším, solidárnějším a skromnějším způsobem života přežije rok 2021 lépe. Jak vidíte náš svět v těchto perspektivách?
Jednou z možných reakcí společnosti může být celková deprese. Ale prostý člověk zkrátka může žít jenom tak, jak mu situace dovolí. Jestli bude žít z ruky do úst, nebo jestli má z čeho brát... Jestli je mezi lidmi stále ještě dost peněz, to už by byla spíše otázka pro experta.
Musíme zvolit takový životní styl, na jaký dosáhneme.
Ale co mě opravdu fascinuje, to je ta disproporce, kdy státní instituce si mohou vesele půjčovat a mohou v podstatě žít na dluh – ale obyčejný člověk je za to okamžitě sankcionován nebo mu prostě nikdo nic na dluh nedá, protože řekne „vy byste to nesplatil“.
Možná, že vzrostou rozdíly v životním stylu, protože někteří lidé budou ty finance mít. Říká se, že kdo byl před krizí bohatý, toho ta krize tolik zasáhnout nemůže... Ale záleží určitě na tom, jestli počítal s tím, že také můžou přijít ty horší časy.
Do jaké míry změní rok 2020 to, čemu můžeme říci lpění na majetku a pohodlném životním stylu? Lze hovořit o příklonu k duchovnějšímu či alespoň ke skromnějšímu životnímu stylu?
Určitě ve společnosti budou skupiny lidí, u kterých dojde k jakémusi přehodnocení těch základních životních priorit a k povýšení těch hodnot duchovních.
Ale také tu nepochybně zůstane dost lidí, u kterých se žádná změna v tom hodnotovém žebříčku konat nebude.
Jak, podle vašeho názoru, obstála v boji s covidem česká politická reprezentace?
Já si především myslím, že tohle bude možné seriózně zhodnotit až s odstupem času. Byla to každopádně pro nás všechny zcela nová situace a já se domnívám, že ta politická reprezentace dělala, co mohla a co uměla.
Pochopitelně, že něco dělala dobře, někde se dopouštěla chyb, ale z toho bych ji až tak moc nevinil, protože ono se to krásně kritizuje... Ale když se člověk dostane do takové situace a má učinit zásadní rozhodnutí, které ovlivní celou zemi, tak to není nic jednoduchého a není divu, že se mu to často nezdaří.
Takže ti naši politici se prostě nějakým způsobem prali s tou realitou – a teprve doba ukáže, nakolik byla ta jejich rozhodnutí správná, či nikoliv.
Já mám jednu výhradu; ta se týká celkové nepřipravenosti státu a vůbec celé společnosti – a nemyslím jen tu českou – na takovouto krizovou situaci.
Nedávno jsem viděl velmi zajímavý dokument BBC z roku 2017 o španělské chřipce, kde byl opravdu detailně popisován průběh té epidemie. A musím říct, že ta podobnost, ta analogie s tou dnešní situací tam byla skutečně obrovská... Takže si kladu otázku, jak je možné, že společnost se z něčeho takového vůbec nedokázala poučit.
Pane doktore, často slýcháme také to, že covid je vlastně mediální choroba, protože ji roznesla média, která z ní udělala celosvětového strašáka. Co si o tom myslíte?
Vždycky se najdou lidé, kteří budou tu realitu nějakým způsobem značkovat. Já bych řekl, že tady jde spíše o souběh dvou věcí. Na jedné straně reálná hrozba epidemie covidu – a na druhé straně stav, v jakém stavu jsou současná média a jakým způsobem informují veřejnost.
Je to samozřejmě obrovský skok, když si uvědomíte, že jsme se z doby rozhlasu a možná tak jednoho, dvou televizních kanálů, kdy zdaleka těch informací nebylo tolik, dostali do doby, kdy média přenášejí realitu takřka bezprostředně.
Takže můžeme s nadsázkou říci, že covid opravdu je mediální choroba. Ale já bych řekl, že je to dáno právě tou schopností médií, která nám předkládají obrovské množství informací o průběhu té epidemie v celém světě – a to téměř v přímém přenosu.
Jaké je vaše novoroční přání do toho nadcházejícího roku 2021?
Tak samozřejmě, to hlavní je zdraví. Jak říkal Tyrš – v zdravém těle zdravý duch. Takže já bych přál lidem především dostatek psychických sil, aby dokázali té situaci čelit a unést jí.
Psali jsme:
Rozhovor vedl Tomáš Procházka
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: .
