Bývalý důstojník Bezpečností informační služby (BIS) a disident Vladimír Hučín v minulosti prohlásil: „Bratři Mašínové jsou národní stříbro!“ V poslední době však otočil a několika lidem rozeslal následující e-mail. Přestože je i trochu nesrozumitelný, ParlamentníListy.cz ho přetiskují kvůli přání pana Mašína v plném znění:

„Nikdy jsem Josefa Mašína neobdivoval, a to z toho důvodu, že jsem věřil a věřím svědectví Milana Paumera, který mi sdělil několik informací ze střetu s ozbrojenou jednotkou, když prchali do Německa, a kdy se Josef Mašín nezachoval jako chlap. Já si jednání Josefa Mašína, když obhajuje potenciálního kandidáta spolupráce s StB Donalda Trumpa (oranžová hlava) vysvětluji tak, že mu stejně jako oranžové hlavě jde jen a jen o prachy. To byl také důvod k získání ke spolupráci Trumpa s naší 1. správou StB. Já jsem nikdy neschvaloval útěkáře (§ 109). V kriminále jsem jim vyčítal, že se mají doma postavit proti režimu, a ne zdrhat za čáru. Za to jsem měl 31 kázeňských trestů a přemístění na OVKT! (oddělení výkonu kázeňských trestů, pozn. red.) Tož tak. A tady jsou stránky Vladimíra Hučína.“

Proč se s lidmi, kteří vás dříve velebili, udál kvůli vašim současným názorům takový obrat?

Mé názory leží v žaludku mnoha lidem. Ačkoli od Vladimíra Hučína bych nic takového neočekával. Znám ho z doby, kdy pracoval pro Bezpečnostní informační službu. Moje sestra mne s ním seznámila, že je náš velký obdivovatel, a že má naše fotografie ve své kanceláři, a že by chtěl foto podepsané mým bratrem a mnou.

Později jsem se přes mou sestru dozvěděl, že byl Havlovou polistopadovou justicí opět zavřený. Sestra mi sdělila, že mu platí advokáta, protože Hučín neměl žádný příjem. Mezitím jsem se snažil přes mně známého člena Kongresu USA vzbudit zájem o jeho případ. Byl však předtím propuštěn. Zavolal jsem mu a poradil, že když chce něco dokázat, aby odešel do zahraničí, konkrétně do Německa, a aby požádal o azyl. Řekl jsem mu, že tam mám firmy a nabídl jsem mu práci. To odmítl. Nechtěl odejít, protože prý nezná jazyky.

Sestra mi později řekla, že je Hučínem zklamaná a přerušila s ním kontakt. Na podrobnosti jsem se neptal. Později jsem se dozvěděl, že zdědil firmu a stal se z něj podnikatel, což mě udivilo. Osobně jsem s Hučínem udržoval kontakt až do nedávna, když mi lidé začali posílat kopie e-mailu, který rozesílá, a vyjadřuje se o mně a naší skupině. Byl jsem překvapen.

Hučín nám mimo jiné sdělil: „Josefovy názory mohou být způsobeny jeho vysokým věkem. Začínám se bát stáří. Bohužel tohoto Josefova stavu využívají proruské ParlamentníListy.cz a komunisté ze Stačilo! a ostatní nad tím jásají.“ K tomu je třeba říct, že Hučín melduje stokrát opakovanou lež, která se bohužel už skoro stala pravdou, že ParlamentníListy.cz jsou proruské. V roce 2016 vydal Ruský ústav pro strategický výzkum (RISI) zprávu, že česká média jsou nejvíce protiruská na světě, a světe div se, za média publikující nejvíce negativních komentářů v Česku byly označeny ParlamentníListy.cz, pak až Aktuálně.cz a Český rozhlas. Jelikož se to nikomu nehodilo do krámu, tak tuto informaci mainstreamová média skoro nekomentovala. O tom zde. V roce 2022 nebyly vypnuty, jako dezinformační a proruský web. Autor těchto otázek vyzpovídal nespočet ruských disidentů a Putinových odpůrců, například zde, a jako první v Česku zveřejnil rozhovor s Billem Browderem, který napsal knihu Rudý zákon a prosadil takzvaný Magnitského zákon. A nakonec je třeba říct, že i rozhovorů se samotným Hučínem u nás vyšlo několik. Co vy na to?

Sdělovací prostředky by měly zprostředkovat informace, ale dnes dávají politicky orientované komentáře. Parlamentní listy jsou podle mě vyvážené, dávají prostor oběma stranám. Nemám problém mluvit s každým, kdo mi dá prostor vyjádřit svůj názor, aniž by tento byl zkreslen.

Pojďme si ten Hučínův e-mail rozebrat: „Nikdy jsem Josefa Mašína neobdivoval, protože věřím svědectví Milana Paumera, který mi sdělil několik informací ze střetu s ozbrojenou jednotkou, když prchali do Německa, a kdy se Josef Mašín nezachoval jako chlap.“ Co vy na to?

Když jsem si toto přečetl, nevěřil jsem svým očím. Nejde o mne, jsem zvyklý na ledacos. Jde o urážku Milana Paumera. Milan by toto nikdy neřekl! Hučínově pomluvě se nemůže bránit. Milan Paumer byl můj nejlepší kamarád, jemuž jsem během naší cesty přes východní Německo zachránil život, ne jednou. V Uckru, v obklíčeni u Waldova, pod mostem u Berliner Ring, kde byl Milan postřelen, krev mu šplouchala v břiše, kde již nechtěl jít dál a chtěl zůstat ukrytý v blízkém skleníku, což by byl jeho konec. Když jsme viděli, ze Milan již nemůže, řekli jsme si s bratrem, že se pokusíme dostat Milana na brzdové tyče pod vagon do Berlína jedoucí S-Bahn. Radkovi se to povedlo, ale Milan již nebyl schopen. Jediná možnost byly nárazníky. 

Ty nárazníky byly vysoko nad kolejemi, tak jsem Milana vysadil na jeden nárazník a sedl jsem si na druhý. Přijeli jsme do Mahlowa, kde už na nás čekali VoPo (Národní policie Německé demokratické republiky mezi lety 1945 až 1990, pozn. red.) a i ruští vojáci, kteří nás spatřili. Museli jsme s Milanem seskočit z nárazníků a pod palbou ze samopalu, kde Milan byl znovu postřelen, jsme běželi přes koleje seřaďovacího nádraží přímo k bráně do sovětských kasáren, hlídané ozbrojenou stráží a ke skupině sovětských vojáků vykládajících brambory z vagonu do nákladních aut. Pokračování v běhu bylo pro nás oba nemožné.

Rozhodl jsem se přehodit Milana přes plot do kasáren, které se nám podařilo projít bez další konfrontace a dostat se ven stejným způsobem. Záře na severu ukazovala, kde asi je Západní Berlín. Pohybující se kolony našich pronásledovatelů byly za námi a na obou stranách. Milan, těžce zraněný, ležel na zemi při vědomí a říkal, že dále nemůže, ale věděl, že je to nyní on, kdo je na řadě, kdo nedojde do Berlína. S namířenou pistolí jsem ho zdvihl a dal si jeho ruku kolem svých ramen. Toto vypráví sám Milan v dokumentu Útěk do Berlína natočeném Janem Novákem v roce 2023.

Od Západního Berlína nás dělily možná dva až tři kilometry. Milan dosáhl západoněmecké policejní stanice na mých ramenou.

V mailech vám také vyčítá, že obhajujete potenciálního kandidáta spolupráce s StB Donalda Trumpa, protože vám, stejně jako jemu, jde jen o prachy…

Co to je potenciální kandidát spolupráce s StB? Trump byl kvůli svému sňatku s Ivanou Zelníčkovou zcela logicky předmětem zájmu československé komunistické Státní bezpečnosti. Avšak s StB nijak nespolupracoval. Co by StB chtěla Trumpovi nabídnout? Konspirační byt v Praze v paneláku na sídlišti?

A teď Hučínovy argumenty přímo z rozhovoru, který s ním ParlamentníListy.cz nedávno vedly a sám nám dovolil ho citovat. „Ztratil u nás na ceně. Sám se bojím takového stáří, protože kdybych měl něco takového předvádět, jako on nyní, tak si radši zařídím, aby mi někdo prostřelil hlavu,“ řekl. Chcete to komentovat?

Považuji za smutné, že lidi, o kterých bych si to nikdy nepomyslel, se dnes chovají způsobem, jakým se chovají. Co je k tomu přivádí?

K Paumerovi řekl, že „máme magnetofonovou nahrávku jistého člověka, který bydlí ve Valašském Meziříčí, jenž to zaznamenal a byl u toho svědek“. Také zmínil historku z jedné restaurace: „Uvažovalo se, že Josef Mašín přijede do Česka a navštíví i soud se mnou. Paumer říkal, že tomu nevěří, že by přijel, jen kdyby za tím stál nějaký byznys. Byla u toho i Zdena Mašínová a přikyvovala.“ Jak to vnímáte?

Vladimír Hučín by neměl mluvit v náznacích, ale zveřejnit nahrávku a odtajnit jméno svědka. Když jsem uvedený e-mail dostal, ihned jsem zavolal Hučínovi a chtěl jsem slyšet, co konkrétně Milan říkal a má-li svědky. Hučín začal koktat a nebyl schopen souvislé věty. Stále opakoval, že Parlamentní listy jsou proruské a že Trump je lump. Opakoval jsem, že chci slyšet, co říkal Milan. Protože Hučín nebyl schopen říci, co konkrétně Milan říkal, zeptal jsem se, má-li k tomu svědky. Jmenoval pana Martina Vadase. Zavolal jsme tedy panu Vadasovi, kterého jsem s Hučínovým výrokem konfrontoval. Pan Vadas výslovně sdělil, že nikdy u ničeho takového nebyl a nedovede si představit, že by Milan Paumer něco takového řekl. A že pana Hučína zavolá, že se určitě jedná o nějaké nedorozumění.

Otázka, zda bych někdy přijel k soudu s Vladimírem Hučínem, nikdy ani vzdáleně nebyla na stole.

Z protikomunistické skupiny bratří Mašínů podle něj zaslouží obdiv Paumer a váš bratr Ctirad. Přitom v mailu proti vám také píše: „Já jsem nikdy neschvaloval útěkáře. V kriminále jsem jim vyčítal, že se mají doma postavit proti režimu a ne zdrhat za čáru.“ Co si o tom myslet?

Co Vladimír Hučín dělal nebo dnes říká, že prý dělal v sedmdesátých letech, nemá nic společného s tím, co jsme dělali my. Hučín údajně dával v sedmdesátých letech výbušniny do poštovních schránek, aby lidé nebyli zranění. Hučín má status válečného veterána?

O Hučínovi se píše, a napsaly to i ParlamentníListy.cz, že se v roce 1974 snažil o sabotáž proti sovětské vojenské koloně a při následné střelbě pravděpodobně v sebeobraně zabil dva sovětské vojáky. Chcete k tomu něco dodat?

Slyšel jsem Hučínův popis této události pro Paměť národa. Neexistují svědci, kteří by to dosvědčili. Zajímavé je, že jména svědků pro svá tvrzení řekne Hučín až tehdy, když jsou tito mrtví. Samopal Beretta 38A s chybějící dřevěnou pažbou je prakticky nepoužitelný.

„Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat.“ Ten citát nepochází od Voltaira, jak se traduje, ale od anglické spisovatelky Evelyn Beatrice Hallové, která ho napsala v jeho biografii „Přátelé Voltaira“. Proč si lidé přestávají uvědomovat, že ten citát jednoduše vyjadřuje to, na čem by měla stavět demokratická společnost?

Souhlasím s tímto citátem. Každý by měl dostat prostor se vyjádřit. Pamatuji si, jak v prezidentských volbách v USA v roce 2020 i v Čechách známá americká televize CNN přerušila živé vysílání projevu prezidenta Donalda Trumpa, protože nabádal své shromážděné příznivce u Kapitolu k zákonnému chování při projevech svého nesouhlasu s manipulovaným výsledkem voleb. Prý, aby nešířil dezinformace. Kdo rozhodne o tom, co je dezinformace?

Amerikanista Tomáš Klvaňa se pohoršoval pokaždé, když se mluvilo o pokročilé demenci u prezidenta Bidena. Před pár dny vyšla kniha popisující těžkou demenci během Bidenova výkonu funkce – a ten samý Klvaňa je najednou zaražen, jak moc byli voliči podvedeni, když nebyli pravdivě informováni o zdravotním stavu prezidenta. Klvaňa a jeho kolegové používali dezinformace tehdy, a ty samé zdroje dezinformací používají dodnes.