Jaké jsou zahraniční ohlasy na úmrtí Michaila Gorbačova?

První zahraniční ohlas, který mi přišel na můj mail, byl od amerického Národního bezpečnostního archivu, s nímž řadu let spolupracuji. Tento archiv tvoří 500 různých amerických nevládních organizací, má na 70 stálých pracovníků, dbá na to, aby americká vláda včas odhalovala všechny dokumenty, jejichž doba utajení už uplynula, a vydává je, stejně jako knížky, těžící z těchto dokumentů. Sídlí při washingtonské univerzitě a finančně jej podporují různé nadace v úhrnné částce 3 miliony dolarů ročně.
Tato instituce reagovala jako první dokumentem, který nese název In memoriam: Michail Gorbačov 1931–2022 a chci z něj ocitovat alespoň některé pasáže, protože je hodně obsažný.

Začíná větou: Archiv národní bezpečnosti truchlí nad dnešním úmrtím Michaila Sergejeviče Gorbačova, 1931–2022, prvního a posledního prezidenta Sovětského svazu, který ukončil studenou válku a umožnil svou „glasností“ otevřít práci archivů po celém světě. Píše v něm mj.:

Pan Gorbačov si zaslouží uznání, podle pozorovatelů tak nesourodých jako Ronald Reagan a Helmut Kohl, za revoluční změny v 80. letech, které transformovaly Sovětský svaz, svrhly železnou oponu, sjednotily Německo, umožnily Východoevropanům získat zpět své země, zrušily celou třídu jaderných zbraní, ukončil sovětskou válku v Afghánistánu, urovnal regionální konflikty a předložil model mezinárodní politiky, který odsoudil násilí jako jakékoli řešení politických problémů.

Dožil se toho, že jeho vizi „společného evropského domu“ a demilitarizovaného sociálně-demokratického Sovětského svazu zbourali jeho odpůrci. Straničtí aparátčíci a nacionalisté z Ruska i Ukrajiny vedení Borisem Jelcinem a Gennadijem Burbulisem rozpustili SSSR v roce 1991 a vyhnali Gorbačova z Kremlu. Jejich nástupci v Moskvě pokračují v ničení Ruska i dnes. Západní triumfalisté v 90. letech vzali veškerou zásluhu Gorbačova za jeho odvážné činy a z jeho „nového myšlení“ se nepoučili nic jiného, než jak přišel o moc.
Pan Gorbačov osobně pomohl Národnímu bezpečnostnímu archivu otevřít primární zdroje k celé této bouřlivé historii, i když mu dokumenty nijak nepřály. Zmocnil svého bývalého poradce pro národní bezpečnost Anatolije Čerňajeva, aby zveřejnil přepisy všech svých rozhovorů na nejvyšší úrovni, které „...jsme předali Reagan Library a George HW Bush Library a stále jsme museli čekat deset a více let, než proces odtajnění v USA uvolní americké verze.“