Máme za sebou vánoční svátky, které se již delší čas smrskly na nakupování, závod v jídle... a duchovno je takovou Popelkou. Nebo je to jen určitá hra médií a reklamních agentur, a skutečnost je poněkud jiná? Do kostela nakonec na svátky přichází podle průzkumů až 40 procent lidí, i když většinou řada bezvěrců, protože jsme velmi ateistický národ. O čem všem to svědčí?

Vánoce jsou archaický, v mnoha směrech předkřesťanský rituál, který byl moderní civilizací transformován do současné silně komerční podoby, jež by byla našim předkům obtížně srozumitelná. Lidé mají přirozený sklon ke kolektivní konformitě, a to silně ovlivňuje jejich prožívání svátečních dní, včetně návštěv bohoslužeb, jejichž liturgie je dnes většině účastníků nesrozumitelná.

Záleží ale na každém, jakou dá vánočním svátkům náplň. Může je ignorovat jako projev zběsilého materialismu, nebo naopak pochopit jejich mnohovrstevnou povahu dotýkající se různých vrstev lidské existence. Setkává se zde touha po pospolitosti, radost z obdarování, nostalgie po ztracené nevinnosti a nevědomosti dětství nebo vědomí souladu mezi životem a přírodními cykly. Na chvíli emocionálně prožíváme alianci mezi archaickým věkem a modernitou, což je posláním tradice.

Není pravděpodobně náhoda, že ze dvou velkých křesťanských rituálů, vánočních a velikonočních svátků, upřednostňuje západní sekulární civilizace inklinující k hédonismu právě Vánoce. Jsou více slučitelné s duchem konzumu a vytěsňují étos utrpení, který je spjat se svátky velikonočními.