Andrej Babiš již není ve vládě, jeho hnutí ANO však vládní krizí příliš neutrpělo. ČSSD dle průzkumů ztrácí. Jak je to možné? Jak to, že voliči ČSSD neslyší na rétoriku ,,obrany demokracie“? Co vlastně chtějí potenciální voliči sociální demokracie od vedení ČSSD?

Na to asi nelze odpovědět jednoznačně. Předseda vlády Sobotka jednal jako slaboch celé tři roky, co s Babišem vládne. Dal mu prostor k mocenskému rozpínání, k ovládnutí struktur důležitých pro jeho podnikání. Voliči mu asi těžko uvěří to, že se teď, pár měsíců před volbami, rozhodl být „tvrdý a neústupný“ a že brání demokracii proti monopolizaci moci.

Navíc se domnívám, že ti z voličů ČSSD, kteří jsou takto hodnotově zaměřeni, svou orientaci nemění a nepřecházejí k ANO. ČSSD ubývají spíše ti voliči, kteří uvěřili iluzorní hře Andreje Babiše, kdy se zároveň tváří, že ve vládě je a není, kdy si přičítá dobré ekonomické výsledky, které jsou spíše důsledkem výkonu naší ekonomiky a šetrnosti pravicových vlád, jež tu byly v době krize, a kdy slibuje všechno všem. Voliči ANO zkrátka Andreje Babiše bohužel zatím neprohlédli. Nevidí, že jde jen o chytrou marketingovou hru, která nemá žádný reálný základ a je do značné míry dílem náhody.

Na Babiše otevřeně útočí i kruhy řadící se k ,,pražské kavárně“. Respekt píše, že ,,je nutné mu strhnout proevropskou masku“. Pavel Šafr neustále tvrdí, že Babiš ohrožuje demokracii, jiní autoři píší o jeho podnikání, o Čapím hnízdu a podobně. Preference ANO ale příliš neklesají. Jsou ti, kteří se řadí k obráncům odkazu Václava Havla, zkrátka ,,mimo“, protože lidé Babiše stejně ,,berou“ jako někoho, kdo jim zařídí lepší život?

Kdyby byli tito lidé, se kterými třeba také mnohdy názorově úplně nesouzním, mimo, byli bychom mimo i my jako ODS. Ale tak to není. Jak jsem řekla, lidem chybí informace. Částečně i v důsledku toho, že média vlastněná Babišovým Agrofertem mlčí a nevěnují se investigativní práci v jeho kauzách tak, jako tomu bylo v minulosti. Andrej Babiš je reálnou hrozbou pro naši zemi.

To je silné tvrzení. Proč je reálnou hrozbou?

Je nevyzpytatelný a pakliže by vládl sám nebo třeba s komunisty, není zde žádná garance pro to, že by naši zemi neposunul autoritářským směrem. Je zcela nezdravé, že nemá konkurenci ani ve svém hnutí. Stačí vzpomenout aktuální rozhovor, který vyšel 2. června 2017 na aktualne.cz a ve kterém zcela otevřeně popsal, jak si představuje vládnutí a politiku, zatím jen v ANO, které je prý odlišné od ostatních stran tím, že tam nikdo nesoutěží o předsedu. A na doplňující otázku, že soutěž je přeci smyslem demokracie, Andrej Babiš dodal: „Ale proč? Aby to bylo v rozkladu? Aby se to totálně rozvrátilo. Proč?“ Jinými slovy, demokracie je rozklad, autoritativní řízení s rádoby soutěživou fasádou je cíl Andreje Babiše. Nezapomínejme na to.

ANO není ideově ukotvené, je to směsice populistických slibů a náhodných nápadů často odtržených od reality, které se navíc mění v čase podle trendů z průzkumů veřejného mínění. Babiš chce například zrušit Senát, protože ví, že v něm nelze získat převahu tak rychle a snadno jako v Poslanecké sněmovně. Bez ohledu na to, co si kdo o Senátu myslí, to je pro mě jasný signál, o co tu jde. O absolutní moc.

Sociolog Daniel Prokop píše, že Babiš získává voliče mezi občany ve věku 50-70 let, kteří inklinují k Miloši Zemanovi a mají pocit, že za minulého režimu bylo leccos lepší, ale komunisty už nyní nevolí. Současně jim vadí migrace a obecně bývají nespokojeni s polistopadovým vývojem. Máte pochopení pro tyto občany ve víceméně předdůchodovém či důchodovém věku? Dokáží ve volbách prosadit svou? Co vzkazují volbou Babiše a Zemana?

Je povinností všech demokratických politiků mít pro tyto lidi pochopení a neopovrhovat jimi. Jinak bychom je přímo vháněli do náruče populistů typu Babiše a Zemana. Je naší povinností snažit se porozumět potřebám či frustracím těchto lidí, umět jim vysvětlit, že jednoduchá řešení, která jim nabízejí tito pánové, zkrátka neexistují – a že ani oni svými planými sliby deklarovaných cílů nedosáhnou, a naopak napáchají mnoho škod.

Jakých škod?

Podívejme se zpět, co Andrej Babiš a ANO slibovali v roce 2013 před volbami – zvýšení efektivity a výkonu státní správy, úspory centrálními nákupy, zjednodušení administrativy, investice do infrastruktury, lepší čerpání evropských dotací, zjednodušení legislativy a tak dále. A výsledkem je pravý opak. Vláda nabrala desetitisíce státních zaměstnanců a zatížila nejen podnikatele, ale všechny občany nesmyslnou byrokracií a výkazy. 

Centrální nákupy se nekonají a nový zákon o veřejných zakázkách je paskvil, který vše jen zkomplikoval. Žádné zásadní obranné akvizice například vůbec neproběhly. Výstavba nových silnic prakticky stojí. Vláda čerpá z evropských fondů v novém programovacím období ještě hůře, než všechny předchozí vlády a vůbec nejhůře v resortech vedených ministry za ANO. Takže, kde je ta zázračná proměna? Jasný důkaz o tom, že nestačí jen vykřikovat, že bude líp.

Do jaké míry může platit, že jak novináři, tak politici ne zcela pochopili, co například ona generace těsně předdůchodová chce? Nedůvěřuje EU, je kritická vůči směřování Česka, je přirozeně konzervativnější k věcem jako homosexuálové a podobně. Jsou zde věci jako ohrožení chudobou, exekuce, ohrožení životní úrovně za krize po roce 2008. Říkají nám: ,,Strčte si někam Havla a vzpomínky na Listopad, nám nevadí, že Babiš byl estébák... A kradete všichni, tak co?“ Jak to chápete?