Rok 2020 byl označen jako ,,annus horribilis“, hrozný rok. Z medicínských, ekonomických, společenských a psychologických důvodů. Z pohledu vás jako pamětníka - může být pro naši zemi tím, čím byly roky 1929, 1938, 1939 či 1968? Tedy určitým fatálním zlomem, který „otočí dějinami“?

Z vámi uvedených dat si pamatuji jen 1968. Ta předchozí by mohli komentovat moji rodiče. Žel Bohu už jen z nebe. Jsem odpůrcem katastrofických scénářů. Nicméně roky 1938, 1939 a 1968 přinesly zásadní dědičné, opakované zvraty v naší víře a myšlení. Všechna tři data znamenala selhání důvěry v přátelství, solidaritu a čest v mezinárodních slibech a smluvních závazcích. Zároveň, což považuji za nejhorší důsledek, ztrátu národního sebevědomí. Moji předci s úžasem vyslechli slova britského premiéra Chamberlaina: „Je strašné, fanatické, neuvěřitelné, že bychom měli kopat zákopy a zkoušet si plynové masky kvůli sporu ve vzdálené zemi mezi národy, o nichž nic nevíme…“ (září 1938). O 30 let později nás sovětští „přátelé na věčné časy“ rovnou vojensky přepadli, obsadili a pokořili.

V kontextu evropské civilizace je pro mne letošní rok, mimo jiné, dokladem nafoukanosti člověka, který si přisuzuje svrchovanost nad přírodou, chcete-li Prozřetelností. Svět zaplavují vlny sekularismu, mizí elementární principy řádu, na kterém byla naše civilizace postavena. Prožíváme rok, který je zatímním vyvrcholením léta doutnajícího fatálního zlomu, který předvídavě pojmenoval kdysi Dostojevský: „Bůh je mrtev – všechno je dovoleno.“