„Jíst máme co,“ reaguje Jaroslava Obermaierová na otázku, jak se jí žije. „Živím syna, který je v invalidním důchodu, a dokonce ještě kočku a psa. Když oba důchody spojíme, na chleba máme. Do Turecka zatím nepojedu, protože je to drahé, ale o to vůbec nejde. Cítím několik let takový tlak, mám nepříjemný pocit. Narodila jsem se rok po válce a celé dětství jsem vídala válečné filmy a měla z toho zlé sny. Během puberty a mládí válka byla buď daleko, nebo nebyla, bylo to tabu. Potom byl takový klid před bouří, pokud se rok 1989 dá nazvat bouří. Dneska si tím nejsem jistá. Bylo to relativně klidné období, soustředila jsem se na práci, kterou jsem měla vždycky ráda,“ popisuje pro ParlamentníListy.cz pocity z dnešní doby slavná herečka.

Nyní se to podle ní změnilo. „Poslední léta se mi nelíbí to, co slyším z oficiálních médií. Je mi strašně protivné, když se říká, že hlavně nemáme rozmazlovat důchodce tou tisícikorunou, protože ta půjde na zbraně. No nevím, mně by tisícikoruna úplně nepomohla, ale furt by byla lépe investovaná než do samopalu,“ říká Jaroslava Obermaierová.