Pane starosto, tak se zdá, že jste se v Rusku stal mediální hvězdou. Aby takovou pozornost v tak velké zemi vyvolal český občan, to se snad naposledy stalo Jaromíru Jágrovi. Nebo Karlu Gottovi, který ale musel zemřít. Vy jste jen vystoupil v ruské TV na téma pomníku vlasovcům. Tak nejprve: Jak se vám od té doby žije? 

Pořád stejně, pane redaktore. Jsem imrvére v práci a vzácný zbytek času trávím s dětmi, ženou a s počítačkou bankovek při přepočítávání „keše“ od Sorose. Já jsem jako známá osobnost na pozornost zvyklý a s tím, že jsem teď globální celebrita, tedy mám té pozornosti trochu více, se bez problémů vyrovnám. Starosti mi dělá mimostarostovská agenda utopená ve stovkách milých zpráv, na které se snažím odpovídat, a desítkách nenávistných zpráv, na které se snažím odpovídat také, protože polemizování s blby, jak čtenáři tohoto webu dobře vědí, je takový můj fetiš přerůstající v koníčka. Žije se mi pořád skvěle, jen bych potřeboval více času na rodinu, práce starosty je mimořádně časově náročná, zejména jste-li schopný, iniciativní člověk, který prostě automaticky dělá hodně věcí jaksi navíc, protože na ně má kapacity a má chuť je dělat. Jako váš čtenář jaksi navíc opruzuje různé politiky z opačného spektra svými cinty a politiky ze svého randu nesmyslnými, často rozsáhlými, absurdními podněty, čte nejzhovadilejší, kokotské, proruské weby, případně se upíjí, tak já pracuji pro městskou část, věnuji se dětem, nebo se fotím s fanoušky, které to naplňuje štěstím. Prostě vytvářím a předávám hodnoty, pane redaktore, jsem užitečný služebník veřejnosti a dobrý táta a manžel. Pojďme dál, nechci drásat vaše příjemce výčtem věcí, kterými nejsou, a hodnot, které nevytvářejí.