USA jsou, jak známo, zemí přistěhovalců. Zlepšily se v tom, jak přijímat cizince a začleňovat je do společnosti? Nebo se to každá generace učí znovu?

Skvělá otázka. To, co je na USA výjimečné, a nemyslím to jako chlubení, neboť je to spíše výjimečné břemeno, je to, že jsme země založená na univerzálním občanském krédu. Nejsme země postavená na kmenové soudržnosti, krvi, náboženství a etnicitě. Na papíře. Ve skutečnosti dlouhou dobu byla bílá barva kůže normou. Zejména ji určovali bílí muži. Po dlouhou dobu tu bylo rozpojení mezi naším krédem a realitou, ať už šlo o otroctví, vyčlenění Číňanů, nahnání amerických Japonců do internačních táborů za druhé světové války, vyhlazování amerických indiánů. Ale průběh historie také svědčí o tom, že se Spojené státy snaží zmenšovat ten rozdíl mezi jejich krédem a realitou. V každé generaci se zlepšujeme, rozdíl mezi realitou a teorií se zmenšuje.

Což může dnes, kdy je na vzestupu Donald Trump, působit divně. Vždyť on jezdí po Americe a říká: Vyhoďte všechny přistěhovalce! Postavte vysokou zeď! Podlézá nejhoršímu strachu a snaze vyčlenit cizince ze společnosti. Takže si můžete myslet, že Spojené státy se vracejí do minulosti. Ale já si myslím, že se opravdu stáváme zemí pestřejší, zemí s různými kulturami a spojení bílé rasy s privilegiem a americkostí oslabuje. Přichází nová Amerika. A pro některé to je zdroj úzkosti. Jejich místo ve společnosti a identita jsou – jak si myslí – zpochybněny. Trump je pro ně dobrý způsob, jak svoji úzkost vyjádřit. Ale jsem optimistický. Když se podívám, kde jsme nyní ve srovnání s tím, kde jsme byli před padesáti pětasedmdesáti lety, toto je rozmanitější a inkluzivnější společnost. Máme samozřejmě velmi hluboké problémy, ale snažíme se.