Vy jako soukromý zemědělec, který má ke své práci ohromnou pokoru, jste obzvlášť citlivý na „odborníky“, kteří vědí všechno nejlépe a kritizují to, čemu vůbec nerozumí. Jak se s nimi dá bojovat?
Sednout si k „interfernetu“, tedy médiu pro nestřízlivé. Číst všechny ty odborné, rádoby kvalifikované, názory na krajinu, na všemu škodící zemědělství se už leckdy opravdu nedá pochopit ve střízlivém stavu. Zajímalo by mě, kolik polí ten odborník zasel, vypěstoval úrodu a sklidil, nebo kolika telatům pomáhal na svět a dále je vychoval a kolik masa, mléka nebo vajec ve svých chovech vyprodukoval. Kolik peněz mu pak zbylo, když to vše spočítal a jaký rozvoj podniku si mohl dovolit.
Marně se snažíme, my, potomci selských rodin, které hospodaří po celá staletí na svých rodových statcích, ukázat na příkladech, že naši sedláci nejsou ti, kteří devastují vše, na co sáhnou a že likvidace přírody není jejich celoživotním programem. Podle mnoha zasvěcených komentářů nabývám dojmu, že všichni ti, co mají ten správný pohled na neschopnost nás hospodářů, jsou připraveni dát své děti do zemědělských učilišť, případně jim poskytnout patřičné odborné zemědělské vzdělání, aby mohly svůj život beze zbytku prožít v tom tolik znemožněném zemědělství, aby v něm konečně nastal ten kýžený pořádek.
A jaký je v našem zemědělství pořádek z pohledu soukromého zemědělce?
Pokud některé firmy hospodaří na úkor úrodnosti nebo vodního režimu, podstatná eroze jim nic neříká nebo nedotují půdu organickou hmotou, nechť jsou konkrétně řešeny. Není dobré házet do jednoho pytle všechny zemědělské podniky. Není dobré házet do jednoho hrnce všechny problémy, které vznikly coby důsledek politiky programové likvidace českého zemědělství po roce 1989 a naprosto jiné problémy spojené se změnou klimatu, které vystupují poslední dobou stále více do popředí. Vzniká tak docela nestravitelný guláš.
Chemie na polích není podle vás zásadní problém?
Mnohokrát se citovala a porovnávala spotřeba pesticidů u nás a jinde v Evropě. Žádný rozumný sedlák nehájí používání pesticidů, které není v souladu s platnými regulemi. Žádný rozumný sedlák neužívá pesticidy zbytečně, nemůže si to z ekonomických důvodů dovolit. Pro informaci dodávám, že máme spotřebu 1,978 kilogramu účinných látek v pesticidech na hektar, naproti tomu má Belgie 8,088 kilogramu na hektar, Itálie 7,780 kilogramu na hektar, Španělsko 5,616 kilogramu na hektar nebo třeba Francie 3,892 kilogramu na hektar. Nepatříme tedy v EU k žádným chemickým šílencům, jak je snaha naše zemědělství vnímat některými samozvanými znalci.
Fotogalerie: - Farma v Olešnici
Mnoho chemie na polích škodí, bez chemie si ale dnešní zemědělství také těžko představíme. Jak na tom je české zemědělství v porovnání s Evropou? Jsme rozumní při používání například umělých hnojiv?
Když je zmínka o chemii na polích – bylo by dobré upozornit na velký problém, který mají s cukrovou řepou ve Francii a Německu. S velkou slávou tam byly zakázány neonikotinoidy na moření osiva cukrovky. Výsledek se po dvou letech dostavil. Porosty jsou napadeny silně virovou žloutenkou řepy. Tu roznesly do mladých rostlin mšice, na které slabé moření osiva neúčinkovalo.
Mnohokrát se porovnávala spotřeba umělých hnojiv na hektar orné půdy. Pro osvěžení paměti připomínám naši spotřebu 129 kilogramů, což je podstatně méně než v takovém Irsku, kde spotřeba činí 511 kilogramů nebo v Belgii 287 kilogramů, Velké Británii 243 kilogramů, Nizozemí 241 kilogramů, Německu 218 kilogramů a třeba i ve Francii a Španělsku, kde spotřeba činí 151 kilogramů umělých hnojiv na hektar orné půdy.
Nikdo z kritiků nebere v úvahu ten fakt, že každý živý organismus potřebuje ke svému životu dostatek vody a potravy a pro dobrou kondici musí být i zdravý. Pokud se mu tohoto dostává, pak se vyvíjí žádoucím směrem. Myslím si, že i každou polní kulturu lze chápat jako celek, tedy jako samostatný živý organizmus.
Jak se tedy nejlépe starat o svá pole?
V klasickém chápání zemědělské produkce musí mít rostliny dostatečnou minerální výživu a po celou dobu vegetace je nutné je chránit před chorobami a škůdci. Konzumentům by asi nevyhovovala mouka vyrobená z fuzariozní pšenice plné mykotoxinů nebo zelenina totálně ožraná nejrůznějšími larvami hmyzu, případně brambory napadené plísní bramborovou atd.
Kulturní rostliny na poli se pěstují mimo jiné i pro ekonomický efekt, který musí přinést hospodáři. Neumím si představit reakci finančního úřadu, kterému by zemědělec místo daní ze zisku sdělil, že respektuje ekologii a pro škůdce a plevele mu na poli nic nevyrostlo (nemá smysl dohadovat se o relevanci této poslední věty, nechci se ve zlém dotýkat zájmů ekologických zemědělců a jejich nezbytných dotací na tento typ výroby).
Jak vnímáte polemiku o potravinové soběstačnosti a zodpovědnosti zemědělců za zadržování vody v krajině?
Marné jsou naše soustavné snahy vysvětlit nic nechápajícímu obecenstvu, že naše zemědělství bylo po sametové revoluci 1989 prokšeftováno a posláno na vedlejší kolej (v zájmu koho?), protože levně dovezeme! Je dobré si při této příležitosti připomenout třeba cenu dovozového květáku nebo navečer prázdné regály po ovoci v supermarketech.
Fotogalerie: - Na vrchu Vítkově
Neinformovaní, přesto ve svých názorech pevní kritici toho našeho nemožného zemědělství vedou polemiky o řepce, dotacích, stavu půdy a bůh ví o čem ještě a vůbec jim nedochází, že to naše zemědělství potřebuje narovnat poměr mezi rostlinnou a živočišnou výrobou, a to je celý ten problém. Ani k tomu nemusí nikdo zadávat výzkumné úkoly a tvořit vědecké práce.
Pokud budeme mít odpovídající strukturu a stavy hospodářských zvířat, dojde samovolně k uspořádání struktury osevních ploch. Víceleté pícniny se vrátí na odpovídající procento plochy, tím automaticky klesne plocha jiných plodin, třeba té nenáviděné řepky. Víceleté pícniny svým blahodárným působením na půdní strukturu zvýší schopnost půdy jímat a držet vodu. Též by bylo dobré vytvořit podmínky v soběstačnosti i u jiných komodit, třeba brambor či zeleniny. Toto vše souvisí s potravinovou soběstačností. Ta bude v brzké době spolu se zabezpečením dostatečného množství vody strategickým problémem číslo jedna.
Čeští zemědělci a zemědělství jako celek o svou ztracenou prestiž bojují jen těžko, i když fakta ukazují, že patří k evropské špičce. Co doporučujete nenapravitelným a věčným kritikům?
Bylo by dobré, aby všichni ti kritici a znalci našeho zemědělství místo těch svých polemik proti nám zemědělcům pomohli napravovat zničenou prestiž našeho zemědělství. V brzké době může platit, že si tu sníme jen to, co si vyprodukujeme. K této prosté úvaze mě vede pozorování celosvětového vývoje ať společenského či ekonomického, a to vše na pozadí měnícího se klimatu. To je ale již trochu jiný problém, který by chtěl hlubší samostatné vysvětlení.
Vychází pod patronací prezidenta Agrární komory Ing. Jana Doležala
Psali jsme:
autor: Josef Richter
