Poslední dobou otřásla veřejností kauza z obce Králíky, kde vychovatele bodl mladík šroubovákem do krku. Jak si u vás získávají vlastně učitelé autoritu?
Upřesním, že mladíci byli dva a zbili i vychovatelku. Pan ministr se spravedlivě rozhořčil, že to tak nenechá, že učitelé musí být chránění a už máme asi deset dní od této kauzy a nic se neděje. Pan ministr slíbil svolat všechny ředitele z výchovných ústavů. Vychovatelé nejsou dostatečně chránění. Naší zbraní je pouze náš pedagogický takt. Byla tady kauza i u nás u Přerova, kdy rozřezali vychovatelce ústa, aby nemohla křičet a poté ti mladíci utekli. Tehdy se požadovaly paralyzéry nebo pepřové spreje.
Vy byste doporučoval, aby měli kromě pedagogického taktu vychovatelé k dispozici i něco navíc?
To je těžké. Všechno se dá zneužít. I sportovní pistole, která slouží ke střelbě do terče, může být použita jako zbraň. Každopádně agresivita stoupá a netýká se to jen dětí, ale celé společnosti. Jenže, co dělat, když nás nechrání instituce, které by nás měly bránit? Navíc všude ve výchovných ústavech i ve školství převládají ženy.
Fotogalerie: - U soudu s Martinem Bartákem
Takže si myslíte, že ve výchovných ústavech by mělo být více mužů a ti by pak měli větší respekt? A tady narážíme na výši platů?
Odpovím Vám takto: V Německu teď navrhli, že minimální mzda má být v přepočtu na naše asi 200 korun za hodinu. Kdo to dneska má?
Jaké jsou nejčastější problémy, které s dětmi řešíte?
Přibývá poruch ve školním prostředí. Hlavně masové záškoláctví a odmítání školních povinností. Často jsou u nás děti, které zneužívají návykové látky. K marihuaně nastupuje i pervitin a i tento počet je stoupající. Samozřejmě se setkáváme s krádežemi, jen jde o stále větší částky. Dnes už jsou to desetitisíce. Teď u nás máme na pobytu děvče a chlapce, kteří vzali v rodině asi 60 tisíc korun, jeden babičce a druhý rodičům.
Podílí se na tomto stavu atmosféra ve společnosti? Kde Vy vidíte důvod problémů u dětí a mladistvých?
Bohužel jde o tlak společnosti. Nechci žádné rovnostářství. Jsou ale vyspělé státy, kde se například do školy musí chodit v uniformě. Oblečení, to je třeba jeden z problémů, kvůli kterému jsou děti nešťastné. Děti ze sociálně slabších rodin jsou vytlačovány z kolektivu jako „socky“. Dokonce mám případ slečny, která chce změnit školu jen proto, aby se nemusela setkávat s tím, že spolužákům tzv. nestačí, a to jak v oblékání, tak třeba po stránce trávení volného času. Když spolužáci vyprávějí o tom, že byli na Vánoce na Mallorce, tak se cítí špatně. Boháči už neví roupama, co dělat. Ale uznávám, že jsou to jejich peníze a někteří si je vydělali i slušným způsobem.
Takže rozdíly se pak podepisují na dětech. Jsou pak schopné i peníze ukrást…
Určitě. Kupují si sociální akceptaci. Společnost je nutí ke kastování a děti jsou na to citlivé.
Jak moc děti ovlivňuje to, že rodiče na ně nemají čas?
Citově strádají. To je hlavní a prvotní důvod všech problémů. Dnešní mladí rodiče neumí dětem dávat lásku. Děti si jen kupují. Dají jim počítač, aby od nich měli pokoj.
Pobyt dětí u vás trvá týdny, někdy i měsíce, takže pro ně zajišťujete i výuku. Jak jim to jde?
Trošku jsem rozpačitý z toho, že nikdy žádný ministr školství nedotáhne žádnou koncepci do konce. K nám přijdou děti z různých míst a každé z nich má svůj výukový plán. Každý žák osmé třídy bere něco jiného. Proto někteří učitelé volají po starých pořádcích. Děti nakonec neumí vůbec nic. Ale to je jen můj subjektivní názor. Zvládnou perfektně práci s počítačem, ale neví, kde se píše tvrdé y a měkké i.
Jakými změnami prošlo Vaše zařízení v poslední době?
Problémových dětí přibylo a zákonů také. Jsme takový „státní Klokánek“, samozřejmě bez batolat. Dnes už mohou kurátoři využít naše zařízení i pro děti, které například nemají problémy s chováním, ale jsou vychovávány v konfliktním rodinném prostředí. Takže dítě na určitou dobu z rodiny vytáhnou a pokud se mezi tím situace v rodině urovná, tak dítě odchází zpět. Samozřejmě se staráme také o děti, které mají pobyt u nás nařízený soudem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
