Zvítězí Miloš Zeman už v 1. kole?Anketa
Jaké je vaše hodnocení uplynulého roku 2017, pokud jde o zahraniční politiku?
Odmítání migrantů, to chválím. Ale zbytek je eurohujerské podlézání. Včetně podpor politických promigračních takzvaných neziskových organizací. Podivných spolků, ve kterých mizí stamiliony, nikoho moc nezajímá kam mizí a co za to občanům republiky dávají. Za nového ministra zahraniční Martina Stropnického to bude stejné. Patolízalství spíše ještě posílí.
Co otázka migrační vlny? Je problém vyřešen, nebo nás to nejhorší teprve čeká?
Teď k nám proniká „jenom méně“ nelegálních migrantů. Spíše skrytě. Mám zprávy, že v Mnichově se autobus jimi naplní a v Praze se rozptýlí a nikdo neví kam, nikoho to nezajímá. Před časem jsem o tom informoval ministra. Změna ale žádná. Znamená to, že politici EU jsou neschopni nelegální invazi zastavit. Nebo ji nechtějí zastavit. Tomu jejich jednání nasvědčuje a to je podstatně horší, než kdyby nevěděli jak. Rozhodování většiny evropských politiků je velmi pasivní až líné. Proto jsou opatření proti islámské nelegální migraci sotva polovičatá.
To nejhorší nás ještě čeká. Co tonu svědčí? Podívejte se na výkřiky ministrů, že jsme naprosto bezpeční, že nám žádné útoky nehrozí. Proč nás oblbují?! Proč asi se stavějí betonové zátarasy v ulicích a vjezdech do ulic? Proč najednou hlídkují posílené hlídky policistů a dokonce posílené o vojáky?! Proč, když nám nic nehrozí?
A co návrhy na Dublin IV?
K neschopnosti politiků EU zdůrazňuji: Kdyby se politici EU chovali za války takovým způsobem jako za migrační krize let 2015–2017, následovala by obžaloba z vlastizrady a výjimečný trest. To platí i pro zastánce Dublinu IV.
Hovoří se o tom, že velký exodus a migrační vlna, která nás může zachvátit, může být i z Ukrajiny... Co o tom míníte? A jsme na to připraveni?
Na to poukazoval prezident Zeman, ať nás neotravuje EU s migranty ze Středomoří, protože pro nás je aktuálním nebezpečím migrační vlna z rozvrácené Ukrajiny. Z Ukrajiny rozvrácené Američany. Musíme se vyrovnat s větším náporem Ukrajinců, který bude dále sílit. Američané vydali pět miliard na destabilizaci Ukrajiny, aby došlo k tzv. majdanu. A dosáhli téhož jako v Iráku – rozvratu velkého státu. Teď je u nás asi 120 000 Ukrajinců s trvalým a přechodným pobytem. To není málo, když v celé České republice je evidováno zhruba 520 000 cizineckých duší.
Myslíme si, že tu je ohromná spousta Vietnamců, ale těch je proti Ukrajincům polovina, asi 60 000. Zatím je můžeme absorbovat, trh práce tím dokonce posílili, ale vše má svou míru. Čili s Ukrajinci mohou být ještě vážně problémy. Také to vyhovuje ukrajinské mafii. Čím více bude u nás Ukrajinců,tím lépe se jejim zločineckým „brigádám“ zde bude dařit. Je tu ale jedno „jenže“. Jenže Ukrajinci přicházejí pracovat a pracovat chtějí.
To na rozdíl od těch nevzdělanců přicházejících jen za lepšími ekonomickými podmínkami, kteří nevědí co to práce je, kteří se nehodlají vzdělávat, aby pracovat mohli. Přicházejí jen a jen natahovat ruce pro dávky ze systému, na kterém se nepodíleli a podílet nebudou.
Co lze dále očekávat v EU? Povedou Macron a Merkelová unii ke stále větší centralizaci, nebo na to nemají sílu? Martin Schulz hovořil o vytvoření federace a kdo ji nechce, ať z EU odejde… Hovoří se i rozpadu unie...
Bohužel se ze západoevropských politiků stává banda idiotů. Nedávno jsem napsal, že Martin Schulz má vizí lágru – chce, aby se z Evropské unie stala federace svázaná ústavou, která by sebrala autenticitu evropským státům a jejím regionům. Všichni by museli držet hubu a krok a plnit to, co by si vymyslely nejmocnější státy EU – Německo a Francie. A jejich satrapové. Kdo by nechtěl přijmout společnou ústavní smlouvu, musel by z EU vystoupit. Necítíte z toho primitivní múzu diktátu psychopata? Nic lepšího nevyjde ani z hlavy Macrona a Merkelové. Sen o velké říši se asi ještě z jejich hlav nevytratil. Obávám se, že za ním půjdou dál.
V kapitole nazvané „Merkelová není hloupá, jenom poslouchá své chlebodárce“ ve své knize, kterou jsem předloni vydal (Jaroslav Doubrava, Evropa (opět) spěje ke katastrofě, 2016) jsem napsal: „Angela Merkelová si povzdychla, že multikulturalismus selhal, a uplynul ani ne rok a zvala syrské migranty do Německa. Proč chce Merkelová zbytečně zatížit EU migranty? Je to otázka demografie a zisku! Podnikatelské lobby s nadnárodními korporacemi a bankami v čele potřebuje mít v EU nadbytek bezmocných mravenců, kteří by snížili tlak na mzdy ze strany odborů a pracujících lidí za měsíční mzdy. Jenže jenom několik málo procent migrantů má nějaké využitelné vzdělání. Hlupáci z korporací zapomínají (nebo cíleně přehlížejí), že Německo má z minulosti pozitivní zkušenost s integrací ekonomických migrantů, ale ti byli z vyspělejšího Turecka. Jenže teď přichází banda představující nekvalifikovanou pracovní sílu, ještě k tomu zatížená odporem k evropským společenským zvykům a normám plus intuitivně agresivním islámem pod kůží…“
Do jaké míry lze očekávat vzestup stran, které se stavějí vůči Evropské unii a k imigraci odmítavě či kriticky?
Na toto závažné téma jsem narazil nedávno při četbě nové knihy ústeckého spisovatele (František Roček, Bombardovat nemocnice je normální, kapitola 3. Fenomén churchillizace, AOS publishing 2017): „Politická praxe nazvaná ‚Churchillizace EU‘ jako lék na současnou neschopnost europolitiků by znamenala přijmout agendu lidí jako je maďarský Orbán či Francouzka Le Penová. Kdyby lidé tohoto typu získali politickou moc, nedošlo by k demontáži demokratického státu, jak křičí tzv. liberálové. Jenom by následovala daleko přísnější bezpečnostní a protimigrační opatření. Protiliberální (tím i antiglobalizační) agenda by jenom směřovala ke zrušení přebujelé lidskoprávní agendy. Antiliberální politici jako Orbán či Le Penová, pokud by se dostali k moci v klíčových státech EU, by nakonec neměli potřebu vyvést svůj stát z EU. Neboť EU by díky této politice začala (aniž by to úředníci chtěli, ale museli by) tvrdě posilovat dosavadní kulturní a bezpečnostní status quo v evropském prostoru. Politické strany, které jsou dlouhodobě u moci, se churchillovského trendu obávají, protože nemají na skladě své mutace Churchillů. K churchillizaci evropské politiky proto spíše v nejbližších letech nedojde.“
Co k tomu ještě dodat? Už dnes by většina našich lidí v případě referenda pro vstup nehlasovala. Hlasování pro vstup bylo na základě lží, které nám byly jako pravda předkládány. To lidé už dávno pochopili. Sečteno, podtrženo, ano myslím si, že strany, budou-li chtít získávat důvěru voličů, se více a více kriticky stavět budou. Jsem také přesvědčen, že nenalezne-li EU dostatek sebereflexe a nevrátí se ke kořenům, rozpadne se sama. K velké radost Američanů.
V Evropě se může do roku 2050 až ztrojnásobit počet muslimů, tvrdí výzkumná agentura Pew Research Center. Ve Švédsku, Francii či Německu muslimů může být 20 až 30 procent… Nebude i toto důvod, aby ČR vystoupila z EU, aby nebyla islamizována? Muslimové budou jistě prostřednictvím institucí EU uplatňovat svůj vliv na státy jako Francie, Německo, Belgie a také na orgány Evropské unie...
Základní zbraní islamistů jsou vagíny jejich žen. Vzpomeňte na prezidenta Kaddáfího, když řekl „nepotřebujeme válku, zvítězíme dělohami našich žen“! Bohužel, pokud se v nejbližších letech politika EU nezmění, uzavřít hranice bude jediná možnost. I za cenu vystoupení z EU.
Ve své knize Evropa (opět) spěje ke katastrofě jsem varoval: Jak se rozlehlého území zmocnit i bez boje pomocí tlaku nelegální migrace do EU:
„a) mít v zemi síť ochotných očí a hub, které poskytují invazní skupině informace o čemkoliv,
b) znát nelegální ekonomické a kriminální sítě, dále pak politické klientské sítě, tedy koho a kde lze podplatit nebo zastrašit,
c) poznat idioty a kolaboranty, tedy osoby natolik hloupé, že z dobré vůle budou invazním skupinám pomáhat, a natolik šikovné, aby lobbovali podle potřeb invazní skupiny. Lidi ze skupiny c) v Čechách jsou označováni i specifickým slovem ,sluníčkáři‘.
Všichni dohromady mají vytvořit situaci, aby příchod invazní skupiny – vlny nebyl považován za hrozbu, ale jenom za řešitelný problém.“
Psali jsme:
Hovoří se o tom, že u nás je ohrožena západní „liberální demokracie“. Může být ale pro nás Západ vzorem? Například Marine Le Penová je stíhána za to, že na twitteru zveřejnila fotografie popraveného amerického novináře Jamese Foleyho Islámským státem, včetně uříznuté hlavy. Ve Spojeném království byl pokutován muž, který veřejně četl vyjádření Winstona Churchilla o islámu. V Německu byl žurnalista Michael Stürzenberger odsouzen k šestiměsíčnímu podmínečnému vězení za zveřejnění (jinak z veřejných zdrojů dostupné) fotografie, na níž si jeruzalémský Muftí Hado Amin al-Hussejní podává ruku s Adolfem Hitlerem. Od 1. října platí v Německu zákon, podle nějž jsou sociální sítě jako facebook, youtube nebo twitter povinny do 24 hodin odstranit ze svých stránek „kriminální obsah“, například „pomluvy“, a to bez ohledu na to, zda jsou zveřejněná fakta pravdivá, či nikoli. Pokuta může dosáhnout až padesát milionů eur…
Výše uvedený, ani z daleka ne úplný výčet toho, co se stalo, je dokladem takzvaného liberálního fašismu. V politologické literatuře se objevují i zajímavé myšlenky, že existuje totalitní demokracie, což je podle někoho protipól liberální demokracie. Liberální demokracie je založena na průběžném přijímání rozhodnutí a zároveň odstraňování předchozích špatných rozhodnutí. Pokud takzvaní liberální demokraté takovým způsobem, jak bylo výše uvedeno, šikanují nositele takzvaných nepříjemných informací, lze je popsat jako liberální fašisty.
Lze liberální fašismus nějak definovat?
Základ definice fašismu je slovo svazek – fasces. Fašismus představuje svazek osob prosazujících netolerantní odmítání lidí kvůli jejich náboženství, rase či názoru. Proto se soudce, který trestal novináře za zveřejnění fotografie, na níž si jeruzalémský Muftí Hado Amin al-Hussejní podává ruku s Adolfem Hitlerem, je fašista. Soudce je liberální fašista a tento trend šikanování lze také nazvat projevem totalitní demokracie – dochází k dočasnému rigidnímu zamrznutí pravdymilovných osob na bezohledném prosazování určitého pohledu.
Jak bilancujete dění okolo Ruska a Ukrajiny a co očekáváte v roce 2018?
Trvale nestabilní je oblast Kavkazu, od roku 2014 i oblast Ukrajiny, podobný způsob destabilizace brzy asi čeká Bělorusko, kde narůstá snaha po uskutečnění ukrajinského mocenského „majdanového“ scénáře. Víme, že na Ukrajinu bylo na rozvrat režimu z USA nasměrováno přes 5 miliard dolarů, ale výsledek je varující. NATO sice získalo vliv v západní části Ukrajiny, ale za cenu destabilizace Ukrajiny. NATO zároveň přišlo o vliv nad východní částí Ukrajiny a Krym jen tak z legrace darovaný Chruščovem Ukrajině si vzali Rusové zpět do Ruské federace. Nebyla to okupace, protože většina obyvatel Krymu hlasovala pro připojení k Rusku. Zisk NATO na Ukrajině byl z politického hlediska nulový, z vojenského hlediska Aliance pouze získala potenciálně využitelný prostor.
V roce 2018 se situace nezlepší, protože americká administrativa se rozhodla pokračovat v jejich oblíbené ale velmi nebezpečné hře nazývané studená válka.
Co Sýrie a Blízký východ? Není vidět vzestup Ruska a úpadek politiky USA v této oblasti?
Já bych tamní situaci nazval hromadnou souloží každého s každým. Vznikají dočasné spojenecké koalice. Sice teď Rusko je na koni, ale... Zajímavý je z tohoto pohledu článek z 1. prosince loňského roku z listu Nezavisimaja gazeta (http://www.ng.ru). V tomto ruském článku je připomenuto, že sice byl zlikvidován Islámský stát, ale v Sýrii je ještě v řadě oblastí takzvaná opozice, což jsou většinou také džihádisté, ale nemají tak hnusnou pověst jako Islámský stát. Ale představují podobný destabilizační faktor. Tyto skupinky samozřejmě podporuje skrytě Turecko, ale také Američané. V článku je uvedeno, že nejnovější vojenské zprávy nejsou tak úplně optimistické…
Prakticky všechny zóny deeskalace jsou neklidné, střílí se. Třeba na západě provincie Aleppo. Čili destabilizace v Sýrii pod taktovkou USA ještě neskončila. Proto odlet části letadel ze Sýrie ještě neznamená, že nemůže být o něco později opět horko… Podle informací ruského ministerstva obrany vládní síly nyní ovládají 95 procent území Sýrie. Není jasné, jaká kritéria ministerstvo používá. Možná, že správně by se mělo říci, že má Asad pod kontrolou 95 procent území Islámského státu. V článku je upozornění: „Ukazuje se, že pod dohledem oficiálního Damašku je nyní asi 60 procent území.“
Takže, uvidíme. Přitom ale je jisté, že Američané od roku 2003 na Blízkém východě na co sáhli, to podělali.To z našeho pohledu. Z jejich pohledu se jim daří. Jak jsem již řekl, nemají zájem na uklidnění, jejich cíl je chaos.
Co Čína a Severní Korea?
Severokorejská vláda ví, že vážnost má jen ten, kdo hrozí atomovými zbraněmi. Jsou to zbraně pro vytvoření patové situace. Není důležité, zda jde o demokratický, despotický nebo nábožensko-militantní režim. Jedná se pouze o to, zda má státní režim prostředky pro vývoj a výrobu jaderných zbraní. Kdyby USA potřebovaly Severní Koreu jako silného spojence, což je případ Pákistánu, nebo kdyby Severní Korea byla stejně mohutným státem jako Indie, Trump by KLDR nevyhrožoval.
Že teď ve větší míře vypouští KLDR rakety a občas pšoukla v podzemí atomovkou, aby ukázala, jak je šikovná, to je náhoda? Je to v době přípravy cvičiště pro velký zimní tělocvik, kterému televizáci říkají Zimní olympijské hry. V této době žádná konfrontace nehrozí. Jenom na sebe Amíci a Korejci řvou. Pokud by došlo k výraznému zostření situace, tak až na jaře. Mám i takový divný pocit, že Kim se obává osudu svých prezidentských kolegů v Iráku a v Libyi a v jeho zbraních vidí svou jakousi pojistkou proti stejnému osudu.
Čína prý umravňuje Severokorejce, došlo prý i na nějaké embargo, ale Čína ani Rusko nemají velký zájem Američanům pomáhat v jejich vytahování se proti nervózním Severokorejcům. Proč by to dělali? Znáte jediný důvod? Já ne.
Psali jsme:
Co míníte o uznání Jeruzaléma jako hlavního města Izraele?
Prezident Zeman má pravdu, že je to historicky jejich hlavní město. Dnes tam žijí i Arabové a s muslimskými protesty se počítá jako se samozřejmostí, či spíše jako se všedností. Arabové se nemohou smířit s vytvořením Izraele již od roku 1948. Je to již skutečně historický problém. Nikde není řečeno, že by se nemohli Izraelci dohodnout s Araby v Palestině, že z východního Jeruzaléma bude jejich hlavní město. Veškeré izraelské instituce jsou výhradně v západní izraelské části Jeruzaléma. Čili mnoho povyku pro nic. Ale pobouření Palestinců chápu. Od Trumpa to v této době byl hodně veliký úlet.
Jak hodnotit dosavadní působení Donalda Trumpa?
Právě jsem četl v jedné studii vtipnou poznámku: Zatím ještě nedokážeme ocenit přínos Donalda Trumpa pro světovou politiku. Jeho největší devízou v mezinárodní politice je odhalení, že americká administrativa jedná jako vnitřní vládní vrstva, bez ohledu na prezidenta. Prezidentské pózy jsou jenom vnějším projevem vnitřní vrstvy byrokratů a kongresmanů navázaných na rozsáhlou hospodářskou síť bank, korporací a zájmových podnikatelských a profesních skupin. Mimořádně cenné pro pochopení vnitropolitické situace v USA jsou i reakce na slova prezidenta u regionálních, etnických, profesních a byrokratických skupin, na úrovni jednotlivých států unie, ale i městských aglomerací. To jsou informace, které nejvíce umějí ocenit odborníci zpravodajských služeb. Trumpovo prezidentování ukazuje, jak nebezpečně se USA štěpí. To je hlavní přínos pana Trumpa. Obávám se, že už si ho ti, kteří v USA skutečně vládnou, osedlali, že začíná poskakovat podle jejich práskání bičem.
Co říkáte kampani MeToo?
Ke kampani s hashtagem MeToo (JáTaké) vyzvala herečka a zpěvačka Alyssa J. Milano. Takových kampaní již bylo. Pokud někdo je obviněn ze sexuálního obtěžování po 15, 20 nebo 31 letech, není to nuda, není to dost uhozené? To může říci kdokoliv o komkoliv. Čili mě to nebere. Pokud by si někdo myslel, že jsem ignorant, dovolím si připomenout, že ve své knize z roku 2016 jsem jednu kapitolu věnoval problému znásilňování žen. Píšu tam například, že podle průzkumů si většina lidí myslí, že znásilnění páchají obyčejně neznámí lidé. Avšak ve skutečnosti páchá neznámý muž znásilnění jen ve 20 procentech případů. A věnuji se také sexuálními násilí migrantů. Ale MeToo jako módní výstřelek alias nová, a nutno říci tak trochu dost přiblblá exhibice mě skutečně nerajcuje…
Je nějaká věc, kterou je podle vás zmínit, a o které se příliš nemluví?
Nikdo nemůže říci, že bych miloval flanďáky. Přesto se mi vyplatí se občas podívat na stránky Rádia Vatikán (http://www.radiovaticana.cz). Proto upozorňuji na velmi smutný a krutě pravdivý článek: Skomírající Evropa bezdětných leaderů, Fabrice Hadjadj. (Z deníku Avvenire 28. května 2017)
Stojí za to, abych odcitoval poněkud delší pasáž. V českém překladu je uvedeno: „Emanuel Macron, prezident Francouzské republiky, je bezdětný. To se bohužel může stát! Avšak ani německá kancléřka Angela Merkelová, britská premiérka Theresa May, italský předseda vlády Paolo Gentiloni, nizozemský premiér Marc Rutte, švédský Stefan Löfven, lucemburský Xavier Bettel, skotská prezidentka Nicola Sturgeon, ani prezidentka Švýcarské konfederace Doris Leuthard nemají děti. Mezi všemi těmito childfree – možná, aby se nevystavil riziku ilegitimity – neměl dcery ani syny také předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker… tento fenomén je příliš všeobecný, než aby nebyl vnímán jako znamení doby. … Podle Péguyho (Charles Péguy +1914, francouzský spisovatel a básník) je otec rodiny politikem více než politik, protože si dělá starosti s časem, který už nebude patřit jemu, nýbrž jeho potomstvu: ‚Je zachvácen skrupulemi a drcen výčitkami apriorního vědění, že zítra v tomto městě a v této obci, v této zhýralé společnosti, v tomto zbídačeném a upadlém městě, ve všeobecném úpadku budou ponechány a ocitnou se za pár let po jeho smrti ony děti, za něž je tak plně a tak absolutně odpovědný a jejichž je časným původcem. Nic mu proto není lhostejné. Nic z toho, co se bude dít, nic dějinného mu není lhostejné.‘ Vyvstává zde proto velice seriózní otázka – jak mohou systematicky řídit budoucnost Evropy lidé, kteří do ní nejsou vtaženi tělesně?...“
Konec citátu. Je k tomu třeba něco dodávat? Pro ně budoucnost Evropy končí jejich životem. Tak proč se dalekou, či jen delší budoucností zabývat!
A něco na konec?
Snad jenom pár postřehů. Ani ne, snad jenom, že jeden Rus na svém blogu si povzdychl, že roste počet Rusů, kteří se domnívají, že Rusko potřebuje silnou ruku – 40 procent. Za poslední 3 roky tento ukazatel (silné ruky) vzrostl o třetinu. Dále ještě dalších 38 procent respondentů uvedlo, že jsou ruské duše v situaci, kdy je třeba soustředit veškerou moc v „jedněch rukou“. Opačný názor zastává 17 procent Rusů. Anketa proběhla mezi 24.-28. listopadem roku 2017.
Nebo podle čerstvého průzkumu, na kom záleží ekonomický rozvoj Ruska? Podle 61 procent respondentů to je Putin, podle 21 procent chytří ministři vlády, 12 procent si myslí, že Medvědev.
Nebo víte, že po USA nejvíce hladinových válečných lodí má Čínská lidová republika?
Také je zajímavé, že v rámci šetření mezinárodního projektu PIRLS (Progress in International Reading Literacy Study) Mezinárodní asociace pro hodnocení výsledků vzdělávání – IEA, která sídlí v Amsterodamu, hodnotitelé čmuchali, jaká je čtenářská gramotnost žáků 4. ročníku základní školy. Na 1. místě jsou žáci v Rusku, následují Singapur, Hongkong, Irsko, na 15. místě jsou žáci v USA, na 22. místě je Česká republika a za ní Kanada. A to do převratu byla vzdělanost našich dětí hodnocena do pátého místa. Dnes kolem šedesátého a padá a padá!
Na úplný konec bych chtěl všem, kteří dočetli až sem, popřát pevné zdraví v novém roce. Chtěl bych jim také poděkovat za odezvu na má „moudra“.
Těm, kteří nevědí co je slušné vychování – přečtete-li si diskuse k nim, zjistíte, že takoví skutečně jsou – bych chtěl říci, že sebevětší sprosťárny, které tam napíší, mne urazit nemohou. Ty mne pobaví, tak děkuji i za ně.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
