Senátor Malý: NATO má Rusko jako strašáka. S umístěním cizích základen u nás mám zásadní problém. Nikdo nechce být cizincem ve vlastní zemi a lidé se bojí o své děti

04.06.2016 4:47

ROZHOVOR Senátor ČSSD Miloš Malý říká, že právě v těžkých dobách se významně projeví důležitost národního státu. Dává svým občanům to, co jim evropanství zatím nemůže dát. „Bezpečný je jen ten stát, který v první řadě spoléhá na své síly a až pak na pomoc jiných států. Vlastní armádu jsme rozpustili, zbraně prodali a teď už se jen vezeme bez možnosti do dění a věcí nějak zásadněji zasáhnout,“ řekl Malý.

Senátor Malý: NATO má Rusko jako strašáka. S umístěním cizích základen u nás mám zásadní problém. Nikdo nechce být cizincem ve vlastní zemi a lidé se bojí o své děti
Foto: pixabay.com
Popisek: vojáci USA
reklama

Anketa

Která televize vytváří nejdůvěryhodnější zpravodajství?

1%
96%
hlasovalo: 15420 lidí

V NATO se vede debata o posílení obrany proti „agresivnímu Rusku“. Mluví se o zintenzivnění cvičení, o umístění některých vojsk ve východních členských státech EU, již probíhá posílení protiraketové obrany (Rumunsko) a v prvé řadě se všeobecně naléhá na země Severoatlantické aliance, aby zvýšily výdaje na obranu. Je tato aktivita opodstatněná? Jsou vztahy s Ruskem stále tak problematické, že je potřeba posilovat obranu na hranicích s ním?

Každé vojenské uskupení musí mít nějakého strašáka či nějakou hrozbu, proti které nás jako své členy chrání. Jinak to nemůže být a pokud by nějaký nepřítel nebyl, logicky by odpadl důvod existence takového vojenského obranného uskupení. Takovýto, nebo obdobný, model se v historii vždy používal všemi, kteří měli vojenskou sílu, geopolitické zájmy a finanční prostředky k jejich prosazování. I v současnosti tento model stále nachází své uplatnění. Jak jste naznačil, NATO takového nepřítele již má a je tedy třeba rázně jednat.

Musíme cvičit, posilovat rozpočty na obranu a už se mašinerie rozjíždí. Je nutno stavět stále modernější obranné prostředky, které nutně musí být umístěny co nejblíže u hranic potenciálního nepřítele. Tyto prostředky musí pokud možno zničit potenciální útočné síly protivníka již na jeho území. Všichni víme, že tento mechanismus jak se rozjede, nejde skoro nikdy zastavit a to je náš problém. Do NATO jsme jako Česká republika vstupovali s vidinou, že nám účast v tomto společenství zajistí navždy bezpečnost. Bohužel jsme zapomněli na starou pravdu. Bezpečný je jen ten stát, který v první řadě spoléhá na své síly a až pak na pomoc jiných států. Vlastní armádu jsme rozpustili, zbraně prodali a teď už se jen vezeme bez možnosti do dění a věcí nějak zásadněji zasáhnout.

V rámci debaty nad tímto tématem padla myšlenka, že bychom měli usilovat jak o stálé vojenské základny NATO, případně USA, na našem území, tak o umístění prvků americké protiraketové obrany u nás, což jsme dříve odmítli v případě radaru v Brdech. Získalo by to vaši podporu?

Jak jsem uvedl, každý spolek někdo vede. Určuje úlohy jednotlivým členům a chce, aby se co nejvíce zapojili. Jak nejlépe se může země zapojit do spolupráce s NATO či jiným vojenským spolkem, než tím, že mu propůjčí své území pro základny? Teď nastane problém, jakým právem se bude dění na základně řídit. Pokud by se na našem území řídili našim právním řádem, bylo by to v pořádku, ale jsou členové NATO, kteří mají jiný názor a už je na problém zaděláno. Z vojenského hlediska je pak úplně jisté, že takovéto základny v případě konfliktu budou prvním cílem. Proto s umístěním základen NATO na našem území mám zásadní problém.

Senátor Miloš Malý

Jak se díváte na občasné návrhy na zrušení sankcí proti Rusku? Sdílíte všeobecné přesvědčení, že navzdory tomu, že Putin má obrovské hospodářské problémy, i nadále je schopen si držet podporu veřejnosti?

Že sankce proti Rusku povedou k pádu Putina, si v současné době může myslet jen nezdolný optimista. Zapomnělo se při jejich vyhlašování na tradiční ruské vlastnosti, a to schopnost semknutí se kolem svého vůdce v okamžiku, kdy je zemi zle. Taky zapomněli na ruský lid. Lidé dokáží improvizovat a najít si odpovídající náhradu za chybějící zboží či produkty. Proto podle mého názoru jakékoliv sankce nepovedou k pádu Putina. Jen mu dodají sílu a důvod dělat to co dělá.

Když hovoříme o Rusku, i v rámci boje proti ruské propagandě vznikne na Ministerstvu vnitra od příštího roku Centrum terorismu a hybridních hrozeb. Jak se u nás údajná ruská, ale i další propaganda projevuje? Jakými prostředky s ní může třicet analytiků na vnitru bojovat?

Bojovat proti propagandě je v současné době velmi složité. Toky, kterými informace, potažmo propaganda přicházejí, se dají jen těžko v plném rozsahu kontrolovat. Vždyť kolik informací, které dnes a denně dostáváme, je stoprocentně pravdivých? To nikdo neví. My si podle takovýchto informací utváříme svůj názor na konkrétní věci. A samozřejmě nevíme, zda správný. Že vzniká na vnitru takovýto útvar, je jenom dobře. Nemůžeme si myslet, že se naší zemi budou tyto problémy pořád vyhýbat jako doposud. A znáte staré pravdivé přísloví, že kdo je připravený, není překvapený. Nejsem odborník na analytické otázky a tak předpokládám, že tento útvar bude mít k dispozici potřebnou zpravodajskou techniku a potřebný operativní prostor. Doufám taky, že tato složka bude úzce spolupracovat s našimi dvěma zpravodajskými službami, ku prospěchu naši země a že se nebude opakovat doba, kdy zpravodajské služby spolu soupeřily.

Roman Joch prohlásil, že ve chvíli, kdy ruský voják překročí hranice kterékoli z pobaltských zemí, bude správné okamžitě smazat proruské servery a po dobu konfliktu s Ruskem internovat redaktory proruských webů. Kde je míra svobody slova třeba i v případě, kdy by nastal vojenský konflikt?

Vidíte. Tady máte zrovna jeden názor. Který je razantní, jednoduchý a každý ho rychle pochopí. Bohužel to není tak jednoduché. Jak chcete někoho internovat bez soudu jen na základě toho, že je redaktor „proruského“ webu. Tento postup by u nás byl protiústavní. Pan Joch se taky nezabýval vůbec tím, kdo případný konflikt vyvolal a na čí straně je právo. Jednoznačně předpokládá, že útočníkem by byli Rusové. A tím se dostáváme do dobře známého schématu. Dopředu víme, kdo jsou ti zlí a kdo jsou ti dobří. A o této své pravdě musíme všechny přesvědčit a kdo se nedá, je taky nepřítel. To už tady taky bylo a jak to dopadlo, víme všichni. Tudy cesta nevede. Pokud chceme demokracii udržet, musíme se jí a jejími pravidly sami řídit, ať se nám to líbí či nikoliv.

Nakolik je podle vás legitimní diskutovat o samotné geopolitické orientaci naší země, tedy o členství v NATO a EU? Objevují se výklady, že o těchto věcech se ani diskutovat nesmí, referenda jsou nepřípustná a tak dále.

To jsou závažné otázky s dalekosáhlými dopady. Diskutovat o nich je přece legitimní. Vždyť pokud chceme být platnými členy jak NATO, tak i EU, musíme být přesvědčeni o tom, že jejich členy chceme být, a to dobrovolně, a také budeme dobrovolně plnit své povinnosti vyplývající z členství. Jinak to přece nejde. Není možné být členem a pro členství nic nedělat, jen se vézt a vytvářet problémy. Logické je i to, že pokud jde o dobrovolné členství, tak je přece legitimní, pokud to lidé zákonem daným způsobem požadují, jít i do referenda o případném vystoupení. Musíme si však být vědomi dopadu svých vlastních kroků na nás samotné. U nás se diskuse o těchto věcech chápe jako tabu a Anglie, o jejíž demokratičnosti nikdo nepochybuje, o členství v EU vede informační kampaň a dokonce vypsala referendum. V Anglii jsou jak stoupenci setrvání, tak i vystoupení z EU, ale vedou kultivovanou debatu a doberou se výsledku, který Angličané budou respektovat.

Rakouské prezidentské volby nakonec těsně vyhrál exšéf Zelených Alexander Van der Bellen. Přesto jde o historický úspěch tamních Svobodných. Jak může pokračovat trend růstu dalších podobných stran v Evropě (Alternativa pro Německo, francouzská Národní fronta a tak dále)?

Každá politická strana má v demokratických zemích jen takový výsledek, jak její program reaguje na palčivé problémy ve společnosti. Všichni vědí, že nebýt problémů s nájezdem migrantů do relativně bohatých evropských zemí, výsledek by nebyl takový, jaký je. Je to fenomén doby. Lidé po prvotním vítání migrantů zjistili, že jejich proud nemá konce a pochopili, že to nemůže pokračovat do nekonečna, že teď už jde i o ně, o jejich budoucnost a budoucnost jejich dětí. Nikdo nechce být cizincem ve vlastní zemi. Proto pokud jsou zrovna volby, volí toho, či tu stranu, která mu dá jednoduchý recept na řešení problému. Ten strana Svobodných lidu předložila a ten se s ním ztotožnil. To je celé. Stejné to bude i v ostatních státech, pokud problémy budou eskalovat a ohrožovat občany konkrétního státu. Pokud si z toho ostatní politici nevezmou poučení a půjdou proti zájmu svého lidu, je jen otázka času než budou lidem vyměněni. Je to demokratické a spravedlivé.

A co může tento trend znamenat do budoucna? Trvalé ochlazení Evropanů vůči imigraci? Rozvolnění či úplný rozpad EU? Nebo dokonce, jak uvádí Appelbaumová, nástup „národního“ socialismu (ne míněno ve smyslu nacismu, ale spíše například prvorepublikových národních socialistů. Kombinace národovectví a silné role státu v ekonomice a sociálního zajištění)?

Jak jsme si všimli, tak ochlazení vůči ekonomickým migrantům již nastalo. Pokud se tok migrantů znovu rozeběhne, tak již narazí na lépe připravené národní státy, které se s ohledem na své občany začnou chovat vůči migrantům úplně jinak. Ohledně pevnosti EU je větší problém než migranti postoj Anglie a její referendum. To by mohl být spouštěcí mechanismus. Otázka národního socialismu je vždy podsouvána těmi konkrétními politiky EU, kteří narazili na odhodlaný odpor národních států například při EU prosazovaném způsobu přerozdělování migrantů, či jiných EU navržených opatřeních.

Pak se ozvou slova o tom, že Evropa je přece kontinent regionů, všichni jsme přece Evropané a národní stát je přežitek. Opak je pravdou. Právě v těžkých dobách se významně projeví důležitost národního státu. Dává svým občanům to, co jim evropanství zatím nemůže dát. Pocit jistoty, kořenů, národní sounáležitosti. Také otázka sociálního zajištění hraje významnou roli. Zvláště u starších občanů. Co je důležité: Lidé se se svým státem ztotožňují a výrazně stoupá rozhodnutí lidí v případě potřeby svůj stát bránit. A to je důležité zjištění. Naopak by mne zajímalo, kolik našich občanů by mělo zájem bránit EU. Já sám z toho všeho nemám pocit, že by naše společnost sklouzávala od demokracie k nějaké formě národního socialismu.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Lukáš Petřík
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Trestat většinu, co dodržuje opatření? Generál Šándor ví, co musí nastat

13:31 Trestat většinu, co dodržuje opatření? Generál Šándor ví, co musí nastat

ROZHOVOR „Pokračování salámové metody, která podle mého soudu je špatná, prodlužuje stav nejistoty a…