Jsou Češi rasisté?

Budeme-li za rasismus považovat jakýsi pocit nadřazenosti, který stereotypizuje předsudky a netolerantnost se všemi jejími projevy, tak pro jistou část populace bude odpovědí ano. Podle statistik údajně kolem 30 % populace, spíše starších ročníků žijících hlavně mimo Prahu. Není to nic nového. Xenofobie, intolerance a předsudky se přece objevují v určitém vzorku každé populace na této planetě, tak proč by ne v Česku?

Myslím si, že vrcholu otevřenosti a jakési multikulturní akceptace jsme, s výjimkou vztahu k Romům, dosáhli někdy v první dekádě 21. století. Člověk tmavé pleti býval vnímán jako zahraniční student, diplomat nebo byznysmen, případně sportovec nebo umělec. S příchodem migrační krize došlo k radikální změně onoho „cool image“ a bylo za zásadního přispění sdělovacích prostředků nahrazeno děsivou představou o nebezpečném individuu z uprchlického tábora. Narativ ve veřejném prostoru zhrubl, a i když migrační krize pominula, strach a nedůvěra zůstaly.

Tedy s výjimkou mladých. Mladší generace to všeobecně vnímá jinak, především díky větší osobní zkušenosti, třeba ze školy nebo ze sociálního prostředí, ale i díky vlivu sociálních sítí. Ať se nám to líbí, nebo ne, Česko se zkrátka postupně stává barevnějším. Bylo by naivní si myslet, že k tomu v dnešním hyperglobálním světě nedojde.