V současnosti se pořád mluví o třech procentech hrubého domácího produktu (HDP) na obranu. Je to hodně, nebo málo?

Je to v první řadě nesmysl. Nepotřebujeme to či ono procento, potřebujeme nějakou finanční částku, jež se musí odvíjet od přesně specifikovaných a důkladně ověřených požadavků. Pokud se pleskne obecné procento, nikdo nekontroluje účelnost nákupů, pouze se sleduje, zda se příslušné prachy utratily. Takže pak zde máme blondýnu od Horsta se zlatou kartou, co lítá po obchoďáku a utrácí jako šílená. Ostatně armáda se jí některými – zlé jazyky by řekly všemi – akvizicemi docela podobá.

Můžete dát příklad?

Mohu uvést několik příkladů, které již vícekrát rezonovaly tiskem, aniž byly ministerstvem vyvráceny. Třeba nákup pontonů, které údajně neunesou těžkou bojovou techniku, jež má být právě nakoupena. Nákup transportních letounů s požadovanou možností jejich úpravy na tankování ve vzduchu, jež prý nebude kompatibilní s objednanými stíhacími letouny. Nákup stíhacích letounů, které údajně nebudou moci odstartovat, pokud neobdrží zvláštní povolovací kód. Případně údajný nákup zimních doplňků v době, kdy zima pomalu končí.