Líbila se vám letošní vzpomínka na 17. listopad? Sledoval jste dění v Praze? Ozývají se námitky, že původní rozměr celé akce se vytratil na úkor politizace. Souběžně se vzpomínkovými akcemi proběhlo i několik protestů proti Andreji Babišovi. Zároveň již takřka zcela zapadl význam 17. listopadu 1939, kdy nacisté uzavřeli české vysoké školy. Panuje dnes v rámci výkladu českých dějin jistá selektivita?
Řekl bych, že to souvisí s tím, že 17. listopad má pro spoustu lidí emoční význam. Nebylo to zase až tak dávno. Sametová revoluce nám otevřela dveře ke svobodě. Andrej Babiš byl ale součástí nomenklatury komunistického režimu a jeho minulost je spojena i s komunistickou tajnou policií. Chápu proto, že jakákoli jeho účast na 17. listopadu některým lidem vadí a stejně tak chápu, že i pro něj je složitá otázka, jak se k tomuto svátku stavět. Zvláště když přihlédneme k faktu, že stojí v čele vlády, která se jako první od listopadu ´89 opírá o podporu KSČM.
Neřekl bych ale, že by se v oslavách 17. listopadu odkaz roku 1939 nějak ztrácel. Spíše se ale na něj vzpomíná jinak. A je to vlastně logické, připomínce zavření českých vysokých škol, popravených studentů i vysokoškoláků odvlečených do koncentračních táborů sluší pieta. Naproti tomu vzpomínce na začátek pádu totalitního režimu, který upíral svým vlastním občanům základní lidská práva a svobody, sluší oslava.
ODS, TOP 09, Piráti, STAN či KDU-ČSL jsou v opozici vůči vládě Andreje Babiše. Bojují tak mnohdy o stejného voliče, který Babiše nemá rád a hledá stranu, která ho dokáže odstavit. Která z dotyčných partají si v tomto směru letos polepšila? Proč právě ona by měla Babiše porazit?
ODS a Piráti. Bylo to vidět zejména v senátních a komunálních volbách. ODS zvítězila v senátních volbách i v Praze a získala pro Jaroslava Kuberu křeslo předsedy Senátu. Pirátům se v Senátu moc nevedlo, ale v Praze skončili druzí na pásce a naše metropole se stala prvním hlavním městem v Evropě, kterému šéfuje Pirát.
Fotogalerie: - Piráti na Vltavě
Oběma těmto stranám se daří, protože dokáží předkládat svůj vlastní pozitivní program. Naproti tomu ostatní zmiňované strany až příliš často vyvolávají dojem, že jejich jediným programem je antibabiš, a to k úspěchu nestačí. Škodit jim může i vzájemná řevnivost, kterou třeba momentálně předvádějí v souvislosti se skládáním kandidátek do Evropského parlamentu nebo už při zmíněné volbě šéfa Senátu. Volič chce slyšet, co pro něho politici udělali nebo udělají, a ne se dívat na to, jak si vzájemně okopávají kotníky.
Jakou roli hraje v preferencích ODS zcela evidentní napětí mezi vedením strany v čele s Petrem Fialou a názorovým křídlem, které reprezentuje Václav Klaus mladší? Získává straně preference spíše Fiala, nebo Klaus? A je Fialova strategie pomalého, ale setrvalého vzestupu díky umírněnosti správná? Může tímto způsobem Fiala dovést ODS zpátky na zisky kolem 25 procent?
Žádné napětí tam nevidím. Spíše mi připadá, že nemalá část novinářů zveličuje určité názorové rozdíly, které však existovaly, existují a budou existovat vždy a v každé politické straně.
Občanským demokratům přinášejí hlasy oba dva a každý svým způsobem. Nezapomínejme, že ODS vždy byla strana, která sdružovala nesocialistickou pravici od konzervativců až po liberály. I díky tomu byla v minulosti tak úspěšná. Teď část tohoto prostoru okupuje ANO, TOP 09 a STAN. Cesta vzhůru je i proto složitější, ale z logiky věci je možná.
Jak dobrá je podle vašeho názoru vládní spolupráce ANO s ČSSD? Jak moc ji změnila nedávná kauza syna premiéra Babiše, kdy při hlasování o vyslovení důvěry vládě odešli poslanci ČSSD ze sálu? Jsou sociální demokraté spojenci ANO?
ČSSD se tímhle gestem chtěla od celého problému distancovat. Bohužel se to úplně nepodařilo, protože tento krok přišel až po delším vnitrostranickém dohadování, které bylo patrné i z venku. Fungovalo by to lépe, kdyby tento postoj ČSSD oznámila hned na začátku kauzy.
Zlevněné jízdné pro důchodce a studenty, zvýšení důchodů, obědy zdarma pro školní děti. To vše prosazuje vláda Andreje Babiše. Rozhazuje a korumpuje voliče, nebo zjednává sociální spravedlnost? A co tradiční levicové strany, nezaspaly v tomto ohledu?
Osobně si sociální spravedlnost představuji jinak, než že různí lidé platí ve stejných vlacích různé ceny, nebo že daňový poplatník platí obědy dětem z bohatých rodin, ale to je čistě můj osobní názor.
Je na tom zajímavé, jak si strany vzájemně vykrádají zásluhy. Krásně to bylo vidět právě v případě obědů placených státech ve školních jídelnách. Tam se ministryně Maláčová s Andrejem Babišem přetahovala o to, kdo to zařídil, téměř v přímém přenosu. Ukazuje to, že není důležité věc jen prosadit, ale i náležitě voličům prodat.
Fotogalerie: - Opravený Vítězný oblouk
Jakou roli můžou hrát aktuální výroky a činy ministra zahraničí Tomáše Petříčka, který prohlásil, že si nepamatuje, jak premiér Babiš hlasoval v otázce paktu o uprchlících? Ministr Petříček poté jménem vlády pakt na hlasování OSN podpořil. Babiš dle vlastních slov s paktem nesouhlasil.
Podivná epizoda, kdy premiér nejprve hlasitě volá, jak pakt odmítneme, a pak pro něj hlasujeme. Ukázkový rozpor slov a činů. Andrej Babišovi možná ztěžuje orientaci fakt, že ani jeden ze zmiňovaných paktů nečetl, což přiznal při interpelacích v Poslanecké sněmovně.
Jak je to s aktuální silou Andreje Babiše? Řeší se, že mu kauzy posledních týdnů jen přihrály další voliče. Je ale důležité sledovat, komu je Babiš bere – nejsou to především jeho potenciální spojenci KSČM, ČSSD a možná i SPD? Hrozí tedy, že příště nebude mít Babiš s kým sestavit vládu a obejde ho široký blok opozičních stran?
Něco podobného se stalo na Slovensku v roce 1998. Tehdy se tam nejprve spojila část opozice do Slovenské demokratické koalície a posléze vznikla pod vedením Mikuláše Dzurindy široká protimečiarovská koalice, kdy v opozici vedle Mečiarovy HZDS zůstala jen Slovenská národná strana.
U nás však podobnému scénáři překáží přítomnost KSČM v Poslanecké sněmovně. Není úplně představitelné, že by strany s výjimkou ANO, ČSSD a SPD byly ochotny s touto stranou skládat koalice. Dalším problémem může být fungování takové koalice. Jedna věc je totiž koalici složit a zcela jiná věc je v ní vládnout. I zde nám může posloužit příklad ze Slovenska, kde vláda Ivety Radičové, která byla složena primárně jako koalice proti vítěznému hnutí SMER, padla zhruba po roce své existence.
V jakém stavu je podle vás dnešní česká společnost ve vztahu k politickému prostředí? Angažují se občané v politice více? A jsou také více znechuceni? Pokud ano, kdo za to může?
Pokud vyjdeme z údajů o počtu kandidátů v komunálních volbách, tak vidíme, že letos v nich kandidovalo 195 607 lidí. V roce 2014 to přitom bylo 211 278 lidí, ale třeba v roce 2006 „jen“ 185 989 lidí. To vše nahrává hypotéze, že vlna občanského aktivismu, která se projevovala krom jiného i vzestupem nejrůznějších lokálních a regionálních iniciativ opadá a dochází k jistému vystřízlivění. Byť třeba v Praze můžeme vidět ve sdružení Praha Sobě pokračovatele tohoto trendu. Zdá se ale, že celkově se energie veřejnosti, která se vzedmula v souvislosti s „protikorupční revolucí“, vyčerpává.
Vezměte si taky, že dnes tady máme situaci, kdy ve vládě sedí ministři, u kterých zasahovala policie – Dostálová, nebo kteří čelí závažnému podezření ze střetu zájmů – Babiš, Toman, a nikoho to vlastně nijak moc nevzrušuje.
Rusko dle Západu dál provokovalo: Skripal, Sýrie, Kerčský průliv. Potvrdila se letos mezinárodně sdílená teze o agresivním Rusku? Ve jmenovaných oblastech, ale i jinde?
Nejsem odborník na Rusko ani na mezinárodní vztahy. Tohle po mně, prosím, nechtějte. Obecně mohu pouze říci, že Rusko se stejně jako kterákoli jiná velmoc snaží uplatňovat svůj vliv. Jeho výhodou však je, že tak může činit v podmínkách a skrze prostředky, které by v západních demokraciích byly jen stěží akceptovatelné.
Fotogalerie: - Putinovo Rusko
Pokud jde o Blízký východ, viděli jsme Sýrii v médiích možná méně než dříve. Znamená to, že Bašár Asad vyhrál, nebo že nás zkrátka zajímá něco jiného? Další explozi války nezpůsobil ani vstup Turecka do Afrínu, Američané se chystají ze Sýrie stahovat…
Obdobně jako v předchozí otázce. Zdá se, že Kurdové budou obětováni mj. ve prospěch zlepšení vztahů mezi USA a Tureckem. Jestli to tak nakonec bude, ale teprve uvidíme.
Jaký byl podle vás pro Čechy končící rok 2018? A co byste Česku popřál do roku 2019?
Byl to především rok stoletého výročí vzniku republiky. Byla to tedy skvělá příležitost podívat se zpět a zamyslet se, co se nám za těch sto let podařilo a co se nám naopak nepovedlo. Do roku 2019 bych nám všem popřál dostatek sil a odhodlání pečovat o naši vlast a demokracii.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
