Současný prezident Putin nedávno obvinil Spojené státy, že se snaží ovlivnit prezidentské volby tím, že někteří ruští sportovci byli diskvalifikováni z blížících se olympijských her, co si o tom myslíte vy?
Faktem je, že Vladimir Putin je pro vládnoucí kruhy v USA trnem v oku a osobní antipatie vůči současnému ruskému prezidentu jsou snad mnohem silnější než instinkt rivality, který mezi USA a Ruskem panuje od konce 2. světové války. Zahraniční politika USA je proto nyní soustředěna na všemožné akce, které mohou Vladimiru Putinovi a lidem v jeho okolí nějakým způsobem uškodit. Diskvalifikace z olympiády je jednou z takových akcí. Za připomenutí stojí, že bývalý ředitel RUSADA (ruské antidopingové agentury), který pomohl celou aféru rozpoutat, byl již v roce 2011 ruskými orgány trestně stíhán za nelegální dovoz dopingových prostředků (z USA). Trestní stíhání však bylo později za ne zcela jasných okolností zastaveno a nemělo vliv na budoucí kariéru tohoto člověka v čele RUSADA. Rusové se nyní ptají, jak je možné, že takový nedůvěryhodný člověk zůstal v čele této instituce a proč za to dosud nebyli potrestáni jeho odpovědní nadřízení, zejména ministr sportu Vitalij Mutko. To, že i ti olympijští sportovci, kteří nikdy nedopovali, nemohou soutěžit pod ruskou vlajkou a Rusko bylo z olympijských her ponižujícím způsobem vyloučeno, vnímají Rusové jako obrovskou nespravedlnost ze strany USA a jejich přátel. Dopad na popularitu prezidenta je rozporuplný. Z jedné strany žádný soudný člověk nevěří, že by Vladimir Putin odsouhlasil nebo kryl systematický doping sportovců. Na druhou stranu je těžko objasnitelné, proč v souvislosti se skandálem dosud nepadají hlavy. To se sice nyní může změnit, protože podle posledních informací se uvažuje o zahájení trestního stíhání Mutka. Otázkou však je, není-li to příliš málo a příliš pozdě.
Koncem roku komunisté společně s blokem levicových vlasteneckých sil nominovali společného kandidáta, Pavla Grudinina, který má údajně potenciál stát se černým koněm prezidentských voleb. Jak Grudinina vnímá veřejnost?
Myslíte si, že má vůbec někdo reálnou šanci Vladimira Putina překonat?
Lidé v Rusku se strašně bojí jakýchkoliv změn, protože mají v živé paměti divoká 90. léta. Jakákoliv změna v osobě prezidenta přinese období nestability. Je to dáno tím, že význam hlavy státu je v Rusku nepoměrně vyšší než v Evropě a v USA. Odraženo je to i v ústavě. Zatímco v tradičních demokraciích je prezident součástí moci výkonné, v Rusku stojí nad všemi třemi mocemi, výkonnou, zákonodárnou i soudní. Tato ústavní tradice přetrvává v podstatě od ústavy Sperantského z roku 1906. Výkon funkce prezidenta je v Rusku vnímán jako epocha (stejně tomu bylo v SSSR) a hlava státu se v Rusku/ SSSR měnila méně často než v Evropě nebo v USA. Kdo zná ruskou historii, ten navíc ví, že změny přicházejí v Rusku vždy opožděně, neočekávaně, zato mají dalekosáhlé následky. Ve své době nikdo nepředvídal pád monarchie (1917), vítězství nad spojenými silami fašistické Evropy (1945), rozpad SSSR (1991). Šance na překonání Vladimira Putina v tomto roce je proto stejně reálná jako zcela absurdní, jakkoliv si to vzájemně protiřečí.
Psali jsme:
Prezidentské volby v Rusku jsou středem pozornosti komentátorů z celého světa. A to i přesto, že výsledek je i podle nich předem daný. Máte nějakou zkušenost, jak Putina vnímá obyčejná veřejnost?
Vladimir Putin se v Rusku dočkal téměř kultu osobnosti a já osobně si myslím, že si jej zasloužil. Je to člověk, který s téměř holýma rukama dokázal stabilizovat Rusko, za jeho vlády se radikálně zvýšila bezpečnost, životní úroveň a také mezinárodní prestiž Ruska. Vladimir Putin je u moci již déle než 18 let a déle než on byl hlavou státu v novodobé historii pouze Josif Stalin. Jako jeho největší slabinu vnímá veřejnost to, že se nedokáže oprostit od svého okolí. Podobně jako vždy v historii jsou lidé i nyní přesvědčeni, že za vše špatné mohou lidé, kteří Putina obklopují, a na něho samotného nedají dopustit. Lidé v Rusku například nemají rádi premiéra Dmitrije Medvěděva, který navíc není příliš inteligentní a veřejnost pobuřuje hloupými výroky, které se stěží daří zahladit. Jednoznačně pozitivně je veřejností přijímáno připojení Krymu. Ruská veřejnost vnímá tuto událost tak, že se Putinovi podařilo zabránit masakru na ruském obyvatelstvu poloostrova, který byl připravován ukrajinskými nacionalisty. Nehledě na to ovšem veřejnost vnímá i negativní trendy v ekonomické oblasti, neschopnost a zkorumpovanost úřadů a klade si otázku, proč Putin tyto nešvary neřeší.
Prezidentský kandidát Jiří Drahoš se nedávno vyjádřil, že by české prezidentské volby mohly být ovlivněny ruskou zpravodajskou službou. I když to velmi rychle vyvrátily naše tajné služby, určité pochybnosti zůstávají. Dovedete si představit, že by k tomu mohlo docházet?
Nezpochybnitelným faktem je, že domácí politiku (nejen českou) se nejednou pokoušely ovlivňovat západní země a nejméně vybíravým způsobem USA. Je to dáno jejich možnostmi v oblasti monitoringu elektronické komunikace a finančních transakcí, které často dávají možnost shromáždit kompromitující informace. Možnosti Rusů v této oblasti jsou mnohonásobně menší. Je to dáno i tím, že ruští oligarchové, korupčníci a zločinci skrývají peníze za hranicemi Ruska, a USA tak mají mnohem lepší prostředky tyto transakce odhalit a vytěžené informace použít. Přitom i výsledky kampaní zaměřených proti Miloši Zemanovi, které se těšily jejich podpoře nebo alespoň sympatiím, nedaly žádný hmatatelný výsledek. Vzhledem k tomu, že všichni ostatní viditelní kandidáti se vymezují protirusky, byla by jejich podpora ze strany Ruska přinejmenším překvapivá. Nějaký smysl bych viděl pouze u Mirka Topolánka, který je připraven na libovolný obchod, který něco hodí. Miloš Zeman podporu nepotřebuje. V zahraničí navíc vidíme, že dokonce i v místech, kde by ta politická podpora ze strany Ruska dávala smysl (Latinská Amerika, Moldavsko), Rusové nejsou příliš štědří a šetří nejen penězi, ale i aktivitou. Obecně je možné říci, že největší riziko politické korupce, která pak může mít i politický rozměr, je u toho kandidáta, který disponuje největšími prostředky – a tím je podle dostupných informací sám pan Drahoš. Pokud si je pan Drahoš skálopevně jist svými morálními principy, pak se podle mého názoru nemá ze strany ostatních kandidátů v této věci čeho obávat.
Fotogalerie: - Putinovo Rusko
Pokud byste měl srovnat prezidentské volby v Rusku a Česku, kde vidíte největší rozdíl?
Dosud známí vážní kandidáti na ruského prezidenta jsou vesměs vynikajícími osobnostmi a mám na mysli nejen první trojici (Putin, Grudinin, Žirinovskij), ale i ty méně známé včetně Borise Titova, Xenija Sobčak a prozatím nekandidujícího Alexeje Navalného. Pro české voliče by bylo nesmírně zajímavé postavit jakoukoliv z těchto osobností proti našim prezidentským kandidátům, aby viděli, z jakého panoptika musíme vybírat my, Češi. Letošní předvolební kampaň oficiálně ještě nezačala a v neděli uplynula lhůta pro podání kandidatury nezávislých kandidátů, kterou podle posledních informací podalo celkem 46 osob. Politické strany mají čas do 12. ledna. Celkově se o úřad prezidenta chce k dnešnímu dni ucházet 67 osob. Z hlediska předvolební kampaně probíhaly prezidentské volby v minulosti v Rusku obvykle mnohem korektněji. Prostor ve státní televizi, který dostávali jednotliví kandidáti, byl téměř stejný. Praní špinavého prádla mělo zcela marginální rozměr.
Samotné volby jsou v Rusku mnohem náchylnější k manipulacím, než je tomu v České republice. Místní politici vládnoucí strany mají obvykle jako ukazatele své úspěšnosti stanoveny parametry minimální účasti ve volbách a poté i hlasů, které jsou dány vládnoucí straně (nebo kandidátu na prezidenta). Rusko je veliká země a fantazie, jak vyplnit zadaný úkol, je často různorodá a ne vždy v souladu se zákonem. Veřejnost ovšem volby čím dál tím více sleduje, a proto je přímá manipulace s výsledky rok od roku obtížnější. Proti podvodům s volbami rovněž víceméně úspěšně bojuje i Ústřední volební komise a její předsedkyně Ella Ponfilova, která je všeobecně považována za čestného člověka. Pro situaci v České republice by mohlo být poučné, že v Rusku nemůže být kandidátem na prezidenta člověk, který není trestně bezúhonný, což dává reálnou možnost diskvalifikovat nepohodlného kandidáta. Případ Alexeje Navalného je příkladem. Podle ruských volebních zákonů může být kandidát rovněž diskvalifikován při relativně nevýznamném narušení zákona v průběhu kampaně (například porušení autorských práv ve volebních materiálech), což bylo nejednou využito při parlamentních volbách. Proto bychom si měli vážit toho, jak je v české Ústavě zakotveno pasivní volební právo, a nehazardovat s různými inovacemi.
Fotogalerie: - Rusko včera, dnes a zítra
Jak byste popsal a zhodnotil předvolební kampaň Vladimira Putina? Má vůbec důvod ji pořádat?
Úřadující prezident Putin je neustálým středem pozornosti posledních osmnáct let. Je natolik známou osobností, že jakákoliv jeho volební kampaň je na první pohled zbytečná. Vladimír Putin načasoval některá populární opatření (zvýšení penzí, podpory rodiny) na předvolební období, což může zvýšit jeho popularitu. Státní televize rovněž vyzdvihuje jeho úspěchy v mezinárodní politice. Prozatím poklidná situace se však může radikálně změnit. Na konec ledna je například načasována nová vlna amerických protiruských sankcí, o kterých se v ruské smetánce hodně diskutuje. Tyto sankce budou (podle všeho) zaměřeny především na zmrazení majetku a aktiv mnohých vlivných Rusů, které tito lidé mají v USA. Pokud k tomu dojde, je jasné, že se americká administrativa tímto způsobem snaží vyprovokovat v Rusku v období voleb palácový převrat. Tato myšlenka ostatně není zcela iracionální, protože touto cestou se v Rusku/SSSR k moci dostal nejeden vládce (např. Leonid Brežněv). Situaci může vyostřit i to, pokud budou průzkumy ukazovat významný pokles popularity současného prezidenta. Vladimir Putin představuje pyramidu moci a ohromné množství vlivných lidí by odešlo společně s ním. Myslím, že zejména tito lidé představují nebezpečí, protože oni se dobrovolně moci nevzdají.
Rusko u nás vnímáme často extrémně kladně, nebo záporně, což není dobře. Chybí rozumný pohled na současné Rusko zevnitř. Jaké opravdu je? A jak vnímá Českou republiku?
Rusové a Češi jsou členy jedné rodiny. Oproti tomu Němci a západní Evropa jsou naši sousedé. Tento fakt je příčinou názorové rozpolcenosti obyvatelstva ohledně vnímání Ruska, které je rozpolceno do dvou extrémů. Pravdivý obraz Ruska má daleko jak k ideálu, tak i k plnému zatracení. Rusko je jednoznačně vyspělou zemí se vzdělaným obyvatelstvem a evropskou kulturou. Díky Rusku se evropská civilizace rozprostírá napříč eurasijským kontinentem. Západní politici, kteří se snaží Rusko poškodit, by si měli uvědomit, že jeho pád by znamenal vzestup a plnou hegemonii Číny, se kterou máme společného mnohem méně. Díky elementární neznalosti dějin je možné vykreslovat Rusko jako nebezpečnou expanzivní zemi. Přitom poslední významnější expanze Ruska se udála na konci 2. světové války, a i zde Rusko povětšinou pouze obnovilo svůj vliv nad oblastmi, které náležely k ruskému impériu do první světové války. (Československo samozřejmě představuje výjimku.) Od konce studené války se oblast ruského vlivu pouze zmenšuje a mezinárodní politika Ruska má defenzivní charakter. Každodenní život v Rusku se principiálně neliší od toho, jak se žije v Čechách, nicméně lidé zde pracují mnohem více, v horších podmínkách a za méně peněz. Základní a střední školství je v Rusku na slušné úrovni, nicméně v porovnání s našimi školami je na děti kladena mnohem větší zátěž, přičemž výsledky nejsou vždy úměrné vloženému úsilí. Za mnoho veřejných služeb, které jsou v Čechách poskytovány bezplatně nebo s výraznými dotacemi, se v Rusku platí plná cena, což představuje zejména pro rodiny s dětmi neúměrnou zátěž. Jako jednoznačně silnou stranu Ruska považuji soužití různých kultur a náboženství. Velká část ruského obyvatelstva jsou muslimové, nicméně jejich vztahy s křesťany mají dlouhou historickou tradici a jsou principiálně odlišné od toho, o co se pokoušejí evropští multikulturalisté. Celkově jsou Rusové velmi nadaní a inteligentní lidé, jejich úsilí je však často mařeno nízkým smyslem pro organizaci a všudypřítomným chaosem. Velkým prokletím Ruska jsou jeho elity, které mají často jediný cíl – rychle zbohatnout a poté svým bohatstvím oslňovat své nové sousedy na západě. Pracovat pro svou vlast nechtějí a nikdy nebudou. Jedním z hlavních problémů toho, proč Rusko nevypadá tak jako západní země (v dobrém smyslu), je to, že sami Rusové nevěří, že by se to mohlo podařit. Dekadentní trendy, které ničí západní kulturu (nárůst a propagace homosexualismu a transsexualismu, neochota žen rodit děti, genderová problematika) do Ruska teprve přicházejí a nemají podporu ze strany státu ani obyvatelstva. Pozitivní v této oblasti je rovněž vliv pravoslavné církve, jejíž konzervatismus pomáhá bránit tradiční hodnoty. Čechy a českou kulturu Rusové nesmírně obdivují a mají k nám velmi pozitivní vztah. Pokaždé, když čtu protiruské články v českém tisku, se tak trochu stydím.
Může opravdu jen Putin zajistit Rusku klid a stabilitu, jak to o sobě často říká?
Všeobecně se má za to, že Putin představuje významný faktor, který Rusko stabilizuje. Pokud by Putin v současné době odešel, bude následovat krize a období nestability. Nicméně, mnohokrát v minulosti Rusko prokázalo překvapivou houževnatost a schopnost vyjít z krize posíleno. Vladimir Putin stejně jako kterýkoliv jiný člověk jednou z úřadu odejde a jeho místo zaujme někdo jiný, Rusko bude však dál existovat. Je to totiž země s historickou tradicí, která ctí národnostní soudržnost. Proto se snaha o její rozdrobení a pokoření nemůže setkat s úspěchem.
Kdo je respondent našich otázek Marek Kyncl? Doktor práv (Právnická fakulta UK v Praze), který v České republice do roku 2006 působil jako advokát. Od roku 2007 žije v Rusku, kam přijel za prací (tehdy generální ředitel akciové společnosti Port Perm). Od roku 2014 se věnuje podnikání, zabývá se obchodní činností a poradenstvím. Je členem organizace "Podnikatelské Rusko", bez politické příslušnosti. Má ruskou ženu "a společně máme dvě děti, které jsou hrdé na obě své vlasti: Čechy a Rusko."
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: B. Richterová a T. A. Nový
