Hovoří se na Ukrajině o událostech v Oděse?
Uplynulo šest let od strašlivé tragédie v Oděse, kdy v budově Domu odborových svazů na Kulikovém poli bylo zavražděno a upáleno několik desítek pokojných občanů Oděsy. V ten den 2. května 2014 při požáru zahynulo oficiálně 48 pokojných lidí. A po celou tu dobu přicházejí příbuzní, blízcí a další obyvatelé Oděsy v neděli do budovy Domu odborových svazů. Nikdo není zapomenut, nic není zapomenuto!!!
Pozůstalí a účastníci této tragédie doufají a věří, že osoby odpovědné za hrozný zločin budou nalezeny a usvědčeny. Ale dnes na Ukrajině, stejně jako během všech šesti let, zůstává situace stejná. Úřady podporují ukrajinský nacionalismus. To platí také pro současného ukrajinského prezidenta Vladimíra Zelenského a jeho vládu.
Jedinými, kteří se stále pokoušejí nastolit otázku spravedlivého vyšetřování, jsou politické síly opoziční platformy Pro život. Moje korespondence s vyšetřovatelem ze státního zastupitelství skončila v říjnu 2017 poté, co vyšetřovatel odpověděl, že současná moc se o vyšetřování vůbec nezajímá.
Mohl byste v kostce zrekapitulovat, co se odehrálo za události na takzvaném Kulikovém poli?
Byl jsem tam 2. května 2014 od 8 hodin, takže jsem viděl všechno, co se děje. Viděl jsem i policisty, kteří se přišli podívat na situaci. Měli za úkol zkontrolovat naše aktivisty, jestli u sebe nemají střelné zbraně či Molotovovy koktejly. A neustále opakuji toto jméno, tady je Anatolyj Ivanovič Madey, policejní podplukovník, který může být přímým svědkem všech událostí, které se odehrály na Kulikovém poli. A teď k samotným událostem.
Dne 2. května 2014 byl zahájen koncert na jevišti Kulikového pole, lidé odpočívali, byl jeden den volna. Před 13. hodinou přicházely informace o tom, že v centru města začala střelba. Lidé se začali schovávat do budovy Domu odborových svazů na Kulikovém poli, jiní navrhovali, abychom se přesunuli do centra města a účastnili se tam nepokojů a pomohli ostatním. Já sám osobně jsem z pódia Kulikova pole požádal lidi, aby nikam nechodili. Že bychom neměli podlehnout této provokaci. Někdo mě poslechl, někdo ne. Krátce před 16. hodinou jsem se přemístil na Řecké náměstí a tam jsem viděl, že všechno hoří, a dokonce se tam i střílelo. Bylo tam skutečné, opravdu neuvěřitelné, a hlavně nepochopitelné peklo, opravdu hrůza. Někteří už byli nejen zraněni, ale viděl jsem i mrtvé. Mně osobně je velmi líto, že jsem během své účasti nedokázal nic změnit nebo zastavit. Jako každý jsem začal lidi chránit a pomáhat jim. Nedokázal jsem však zorganizovat nic, co by pomohlo situaci nějak změnit.
Poté jsme byli rozděleni do několika skupin. Znovu jsem se vrátil do budovy Domu odborových svazů na Kulikovém poli. Moje rodina mi volala, co vidí na televizních kanálech v Oděse, že se na nás valí proudy ukrajinských nacionalistů. A moje rodina mě požádala, abych okamžitě odtamtud odešel. Neodešel jsem, nemohl jsem. Zůstal jsem jako někteří Oděsané. Nebylo nás mnoho, podle mého názoru už jen 450 až 500 lidí. Zabarikádovali jsme se v budově Domu odborových svazů. Ale nic to nepomohlo. Kdo dveře otevřel, nebo kdo rozbil zámek na dveřích, to opravdu nevím. Ale mohu s jistotou říci, že každý měl nějakou příležitost odejít. Ale byli lidé jako já, kteří nechtěli odejít, nikomu jsme neudělali nic zlého, jen jsme si stáli za svými prohlášeními. Kromě toho byla naděje, že se v budově můžeme chránit, byli tu zdi a dveře.
Ale jak se však ukázalo, ti, kteří zůstali v budově, byli udušeni nebo spáleni kvůli tomu, že do budovy byly hozeny dýmovnice, petardy, a hlavně Molotovovy koktejly. Někteří zemřeli skokem z okna, jiní měli rány po kulkách, což značilo, že když dopadli na zem, přiběhli k nim a zastřelili je. Další měli zranění lebky, pak tam byli lidé, kteří byli zabiti uvnitř budovy. Viděl jsem sám, jak lidé vyskakují z oken, jak jsou lidé zranění a vyděšení, když po požáru opouštěli tuto budovu. Pokud byly ženy, jednoduše je zbili, pokud to byli muži, byli ubiti k smrti. Zůstal jsem v této budově až do konce. To už byla dávno tma, možná půlnoc, možná později.
Následně přišla do budovy policie a tajná služba a já byl zadržen SBU s ministerstvem vnitra, spolu s těmi lidmi, kteří zůstali naživu, a byl jsem poslán do vězení.
Psali jsme:
Proč jste tedy po propuštění potom odešel z Oděsy?
Byl jsem v Oděse do 21. května 2014. To znamená, že jsem tam byl ještě další dva týdny. Ale protože jsme se s rodinou schovávali, musel jsem rychle odejít ze svého bytu, ve kterém jsme s rodinou žili. A když jsem začal dostávat informace o tom, že lidé v civilním oblečení začali přicházet do mého bydliště, ale také do práce... Začali se o mě zajímat. Pochopili jsme, že naši přátelé, kteří byli propuštěni z vězení, beze stopy mizí, rozhodl jsem se opustit Ukrajinu a rodinu přestěhovat. Když jsem se dostal do Moskvy, potkal jsem své přátele z Oděsy a rozhodli jsme se, že o tom všichni musíme mluvit. A pak jsme přišli s projektem, kvůli kterému jsem se po dobu pěti let pohyboval po Evropě a mluvil o té tragédii v Oděse.
Proč tento zločin není vyšetřován mezinárodním soudem?
Podle mých informací a podle mezinárodního práva, pokud by počet obětí byl 51, bylo by to považováno za genocidu. A instituce jako je OSN, PACE, OBSE by měly okamžitě tuto tragédii vyšetřovat. Ale u nás provádíme naše vyšetřování. Existuje kniha, kde je uvedeno, že zemřelo asi 70 lidí. Protože mnoho lidí zemřelo na následky zranění, popálení v nemocnicích, až několik dní po tragédii. Existují ještě vyšší čísla. Ale stav Ukrajiny zastavil toto vyšetřování na 48. A opakuji – vyšetřování tragédie v Oděse stále není dokončeno. Nebyli nalezeni žádní viníci. A v průběhu let jsou stopy zločinu zničeny.
A pokud by počet obětí přesáhl 51?
Okamžitě by do tohoto vyšetřování byl zapojen Mezinárodní soud pro lidská práva, OBSE a OSN.
Také jste se zmínil o tom, že dodnes není tato tragédie uzavřena, mimo jiné, že se v Domě odborů už dokonce provedly opravy, vyměnila se nová okna. Vždyť se ničí samotné důkazy…
Ano, stopy zločinu jsou už zničeny. Druhý den po zločinu vstoupili do budovy lidé. A odtud začali všechno stahovat. Všechno, to znamená, že stopy zločinu jsou likvidovány. Ale pak jsou tu ještě svědci tohoto zločinu. S kým můžete mluvit. Nechte evropské nezávislé vyšetřovatele, aby přišli, vyslechli si je a porozuměli jim.
Fotogalerie: - Měsíc v kleci
Pojďme na aktuální téma. Jak vypadá dnešní koronavirus na Ukrajině?
Situace s koronavirem na Ukrajině, zejména v Oděse, je podobná situaci v EU. Úřady zavedly částečná omezení a zákazy. Existují oficiální statistiky infikovaných, uzdravených a mrtvých. Ale většina lidí stále žije, chodí do obchodů, relaxuje u moře.
Ekonomika Ukrajiny nadále umírá spolu s populací Ukrajiny.
Jak to dělá prezident, a je mezi lidmi stále tak populární?
V dubnu 2019 odevzdalo 73 procent občanů Ukrajiny, kteří se zúčastnili hlasování, hlasy pro Vladimíra Zelenského. V průběhu roku kleslo hodnocení Vladimíra Zelenského na 36 procent, a to podle úřadů.
Nejvyšší soud Ukrajiny dokonce hovoří o předčasném ukončení funkčního období prezidenta Zelenského.
Dokáže bojovat proti mafii, jak slíbil?
Pokud znovu nasloucháme zahraničnímu prohlášení Zelenského, slyšíme jen řeči a utvrzujeme se v tom, že Zelenský nesplnil ani jeden slib. Povstání ukrajinských nacionalistů také zesílilo. Prodává se pod tlakem MMF také velké množství ukrajinského půdního fondu. Na Ukrajině teď probíhají akce s názvem „Zastavte politický teror na Ukrajině“.
Proč vám Německo udělilo status politického uprchlíka?
V letech 2013-14 let jsem byl aktivním účastníkem oděského takzvaného Antimajdanu, účastnil jsem se společenského a politického života v Oděse. Dne 2. května 2014 jsem se stovkami obyvatel Oděsy bránil budovu Domu odborových svazů. Byl jsem doslova a do písmene v ohni, přežil jsem a byl zadržen SBU, tedy Ukrajinskou tajnou službou, byl jsem vystaven násilí a také značnému obtěžování.
Poté, co jsem opustil Ukrajinu, pokračoval jsem nadále v prorážení informačního bloku kolem událostí na Ukrajině. Obdržel jsem reálné a vážné hrozby fyzického násilí. Proto, abych mohl pokračovat ve své činnosti, požádal jsem Spolkovou republiku Německo o status politického uprchlíka. Německé orgány mi tento status udělily v květnu 2017.
Můžete nám říci něco důležitého o konfliktu na východní Ukrajině?
Udržuji kontakt s tamní administrací a s běžnými občany pobývajícími v Donbasu prostřednictvím sociálních sítí, korespondence, videokonferencí a podobně.
Už šest let jsou lidé jaksi zvyklí na tu strašnou občanskou válku. Naděje na její rychlý konec byly ztraceny. Lidé reagují na ostřelování, ničení a zármutek se stejnou úzkostí a strachem.
Změny mohou nastat jen politickou vůli Ruska a statečností obyvatel Donbasu. Přesto věřím ve spravedlnost.
Co je nového ve vyšetřování událostí v Domě odborových svazů v Oděse, po všech těch letech?
Odpověděl jsem na tuto otázku už mnohokrát. Nic nového se neděje. Úřady nechtějí vyšetřovat tento zločin, a taky ho nevyšetřují. Dodám jen, že věřím, že spravedlnosti bude učiněno zadost.
Psali jsme:
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Václav Fiala
