Ve světových médiích hojně citovaný americký politolog a analytik George Friedman se před několika dny vyjádřil k vývoji v Německu. S odkazem na zemské volby v Berlíně píše, že Německo směřuje k politické krizi, která bude rezonovat. Hlavní příčinu vidí v migrační krizi, ale ekonomické problémy považuje za neméně důležité. Jde samozřejmě o řadu věcí najednou, než je ale rozebereme zvlášť, zkusme situaci zobecnit. „Podle mého názoru v Německu roste pocit, že stávající systém selhává,“ píše Friedman. Pokud je pro vás tato myšlenka přijatelná, čím Německo selhává? A pokud ano, tak podobný směr nabere i EU…

Ano, selhává a selhává totálně. Vítám, že k tomuto závěru dochází i Friedman, pochybuji ovšem, že by jeho kritika neměla vedlejší, americkou intenci. Friedman je přední analytik STRATFORu, vlivné americké myšlenkové fabriky úzce spojené s americkou vládní oligarchií. Připomínám jeho výrok z roku 2015 o prioritě americké politiky za posledních 100 let. Totiž zabránit pozitivním vztahům mezi Německem a Ruskem, neboť spojení obou by znamenalo jediné ohrožení USA. Podle něj je nutné učinit vše, aby se to nestalo. Takže maje na paměti heslo‚ když dva říkají totéž, nemusí to být totéž‘, beru na vědomí, nicméně pochybuji, že přitom Friedman myslí na evropsko-německé zájmy. Ale k věci. 

Selhává, protože selhal právní stát a jeho kontrolní mechanizmy včetně médií. Lépe řečeno, jeho ústavní instituce byly prostě postaveny „mimo hru“ a také masmédia, zde označovaná za vůdčí, rozdělená mezi několik nakladatelských gigantů, které jsou plnohodnotnou součástí finančních trhů a které mají úzké styky s politickou elitou státu, ať již vládní, nebo tzv. opoziční. Chcete-li nejprve obecnou odpověď, potom bych konstatoval následující. Německo a celá EU-ropa ve svém vývoji následuje totalizující vývoj ve Spojených státech, který zaznamenal nový kvalitativní nárůst od „911“, tedy od roku 2001. Rád bych podtrhnul, že tento vývoj nespadl z nebe. Již prezident Eisenhower varoval ve svém rozlučkovém projevu k národu v lednu 1961 před narůstající mocí vojensko-průmyslového komplexu s katastrofálními důsledky pro demokracii. Od té doby uplynula desetiletí a reálný stav americké společnosti popsal kromě jiných v roce 2008 emeritní profesor politických věd na Princetonské univerzitě Sheldon Wolin v knize Democracy Incorporated. Podle jeho analýzy panuje v USA totální propojení politiky, hospodářství a financí. Wolin panující systém nazývá invertovaným totalitarizmem, který si ponechal vnější symboly demokracie s vytunelovaným obsahem. A připomínám slova bývalého prezidenta Cartera z roku 2013, že Amerika toho času nemá fungující demokracii – z důvodů, o kterých hovořili Eisenhower, Wolin a mnoho dalších amerických osobností.
To, že se zmiňuji o Americe, není samoúčelné, ale demonstrace toho, kam směřuje Německo a Evropa: pauperizace společnosti, vytváření sociálních ghett, zničení střední vrstvy, nárůst politické moci oligarchie a militarizace zahraniční politiky. To vše je již v plném proudu, Evropská unie ekonomické předpoklady sociální devastace uvnitř Evropy a imperiální politiku navenek kvazi ústavně kodifikovala ve svých smlouvách.

Musíme si totiž uvědomit jedno. Demokratický a právní stát je možné pohřbít třemi způsoby: politickým nebo vojenským pučem, v těchto případech by se dalo hovořit jazykem „play off“ severoamerické NHL o „sudden death“, náhlé smrti. Zde je pro občany vše jasné a buď jsme pro, nebo proti. Daleko zákeřnější je ale smrt pomalá. Ta začíná relativně nevinně drobnými krůčky a prvními vypuštěnými antidemokratickými vlaštovkami, které ještě nebolí, nebo jsou dokonce „logické“, které mají buď sondovat reakci občanů nebo je pomalu připravit na změny tam, kde to již bude bolet, kdy už je ale v podstatě pozdě reagovat. Klasickým příkladem je onen již zmiňovaný „boj proti terorismu“, který Západ svým hospodářským, politickým a vojenským imperialismem nejprve podnítí, potom využije ke svrhnutí nepohodlných režimů a následně k postupnému vytunelování vlastních ústavních institucí a okleštění občanských svobod a demokratické participace. V této situaci vězíme až po uši, já se obávám, že až si tento stav většina občanů skutečně uvědomí, bude pozdě. Demokracie a mír nám nejsou dány shůry, musíme je kultivovat a chránit. Pokud tak neučiníme, nezasloužíme si nic jiného než novou diktaturu, a sice vzhledem k technickým možnostem kontroly takovou, o které dřívější diktátoři nemohli ani snít. Že k tomu patří válka snad nemusím připomínat.

Když začneme u hospodářství, Friedman hovoří také o tom, že by německá ekonomika podle Bundesbank mohla ve třetím čtvrtletí zpomalit: „To je znepokojivá informace i v souvislosti s problémy Deutsche Bank, jež by měla zaplatit pokutu ve výši 14 miliard dolarů. Deník Financial Times navíc píše o poklesu dovozu Spojených států, jehož hlavní dopady pocítí právě Německo.“ Jsou informace o tom, že by pokuta mohla být odvetou za pomalejší jednání v souvislosti s přijetím TTIP. Jsou tyto úvahy opodstatněné?

Nuže, k ekonomickým otázkám si netroufám dát kompetentní odpověď, není to můj obor. Prosím za pochopení, ale nepatřím k těm, kteří se za každou cenu montují do všeho. Zůstanu proto u možného politického kontextu aféry kolem Deutsche Bank (DB) a pokusím se shrnout možné souvislosti. Tyto úvahy jsou více než opodstatněné, existují pro ně přinejmenším určité indicie, které nelze ignorovat. Abych citoval osoby, které jsou do finančních a politických kšeftů přímo zasvěceny, připomínám Markuse Ferbera, člena Evropského parlamentu a politického přítele Merkelové. Ten naznačil, že by mohlo jít o odvetu za rekordní pokutu ve výši 13 miliard eur, kterou musel zaplatit koncern Apple. Ve stejném duchu se vyjádřil i Peter Ramsauer (CSU), předseda hospodářského výboru Spolkového sněmu. Ten dokonce americkou akci nazval hospodářskou válkou USA proti Deutsche Bank. Zajímavý je rovněž komentář ministra hospodářství Gabriela, který diagnostikoval průšvih DB coby důsledek bankovního modelu založeného na spekulanství. Proč ovšem sociální demokrat Gabriel tento model všeobecně a závazně nezpochybnil, a především proč SPD proti němu na německé i evropské úrovni nepodnikla konkrétní kroky, již nevysvětlil. Asi proto, že jde o systémově imanentní praxi a sociální demokraté nejsou nic jiného než systémově konformní politickou stranou. Ale zpět k průšvihu samotnému.

Celá kauza má politickou dimenzi, to je zcela evidentní, otázkou je, co za ní stojí. A co teď s ní? Mluvčí parlamentní frakce CDU/CSU pro finanční rozpočet Eckhardt Rehberg podporu vyloučil, ovšem v tisku se objevily informace o plánech vlády k převzetí 25% podílu na bance. Momentálně se ale nic neděje, je ticho po pěšině. Kromě toho, že by se jednalo o další porušení bizarních smluv EU o zákazu státních intervencí, čekalo by na vládu asi ještě další zhoršení postoje občanů, který je již i tak kvůli migrantské krizi velmi napjatý. Další miliardy daňových poplatníků vložené do krachující banky, to by bylo pro voliče za současné již tak napjaté finanční situace silné kafe.
Na druhé straně by podle finančních expertů pád DB měl nedozírné následky pro finanční trhy, což znamená tlak na vládu z opačné strany. A právě zde by se mohlo jednat o vysoce rizikovou politickou hru Washingtonu s cílem popohnat TTIP, jak naznačujete, a zároveň omezit konkurenci pro vlastní banky, tedy posílit Wall Street.
A snad není bez zajímavosti i informace o tom, že snad německá vláda v souvislosti se situací v Sýrii uvažuje o dalších protiruskych sankcích. A tím se dostáváme zpětně k Friedmanově prokletí možných pozitivních německo-ruských vztahů. Připočteme-li k tomu roli Berlína během kijevského „Majdanu“ i po něm, potom je možné pokusit se odpovědět na otázku, proč si právě STRATFOR dělá starosti o německou budoucnost.     

Problémy kolem největšího německého bankovního ústavu Deutsche Bank připomínají podle ekonomky Markéty Šichtařové až příliš dění kolem banky Lehman Brothers v roce 2008, které odstartovalo ekonomickou krizi. Ekonom Pavel Kohout zase upozorňuje na situaci z roku 1931, kdy vláda kancléře Heinricha Brüninga nechala padnout dvě velké banky Danat Bank a Dresdner Bank, následovala hluboká hospodářská krize a v důsledku těchto událostí se dostal k moci Hitler. Jak je prezentována situace peněžního giganta Deutsche Bank, který je klíčový nejen v eurozóně, v Německu?

I zde mohu pouze opakovat: nejsem odborník na ekonomii nebo finance, a netroufám si tedy posoudit podobnosti s Lehman Brothers. O prezentaci situace kolem DB v Německu jsem již hovořil v předchozí otázce, nechci se opakovat. Obecně mohu a chci říct následující. Celý tzv. kapitalistický systém je zkorumpovaný, degenerovaný a podle mého nereformovatelný. Moc globálních finančních trhů překročila rubikon, stala se fakticky nekontrolovatelnou a je úplně jedno, zda jde o Lehman Brothers, Deutsche Bank nebo jiné finanční, globálně operující domy či tzv. investiční fondy. Vzhledem k sociální pustině a krvavé stopě, kterou za sebou ve světě zanechávají, se jedná o zločinecké organizace, o rakovinu světa, která svého hostitele bude žrát tak dlouho, až z něj nezbude nic. A východisko? Zelené bláboly o trvale udržitelném vývoji a biosýrech? Východiskem byla vždy válka a na jejích přípravách se Evropa zdatně podílí – v Sýrii, na Ukrajině i jinde. Kde je poučení z historie, když se v této souvislosti zmiňujeme o Hitlerovi? Dnes se všeobecně ví o podílu anglo-amerického kapitálu na vzestupu moci NSDAP.
Wall Street a další usurpovali státy, které se staly nástroji jejich moci a vlivu – politické i vojenské. Největší blbost je tvrzení, že se historie neopakuje. V detailu jistě ne, ale v proudu lidské hamižnosti, stupidity a lhostejnosti stále a stále.