Dopravní Boeing 777 společnosti Malaysia Airlines, který směřoval z Amsterodamu do Kuala-Lumpuru (let MH17) se zřítil 17. července 2014 v Doněcké oblasti. Zahynulo všech 283 pasažérů a 15 členů posádky. Tolik suchá fakta. Včera se objevila dlouho očekávaná zpráva o kriminálním vyšetřování této katastrofy. Mezinárodní tým jako jejího viníka v podstatě označil Rusko, které mělo dodat ukrajinským separatistům protiletadlový systém BUK, jímž byl Boeing 777 sestřelen. Jak se na tuto katastrofu nyní, s odstupem dvou let, vlastně díváte? Obsahuje druhá zpráva o letu MH17 něco zásadně nového? A proč se hovoří o „kriminálním vyšetřování“?
Na úvod bych rád připomněl, že se jedná již o druhou komisi zřízenou ke katastrofě letu MH17. Ta první (alespoň deklarativně) pracovala podle mezinárodně uznávaných a závazných postupů ICAO (International Civil Aviation Organization, neboli Mezinárodní organizace pro civilní letectví) vycházejících ze znění Chicagské úmluvy o mezinárodním civilním letectví z roku 1944. Její působení bylo oficiálně završeno prezentací závěrečné zprávy dne 13. 10. 2015.
Už činnost první komise vykazovala řadu zvláštností oproti standardním postupům. Podle již zmíněné Chicagské úmluvy jsou jedinými autoritami pro šetření leteckých nehod a incidentů nikoliv komise, ale specializované národní úřady nebo autority, které si vytvářejí komise specialistů jako pomocný orgán. V tomto případě naopak komise, jmenovaná holandskou vládou, využívala věcně odpovědnou nizozemskou Národní leteckou laboratoř jako vedlejší zdroj informací, které navíc utajovala, aby nebylo možné zjistit jejich zdroje.
Jediným cílem národní autority musí být podle již zmíněných dokumentů nestranné odborné zjišťování příčin letecké nehody a stanovení účinných preventivních opatření k zamezení jejího opakování. Nikoliv tedy přisouzení viny nebo odpovědnosti za zavinění konkrétní osobě nebo osobám. To se v tomto případě nedělo, protože komise i laboratoř se zabývaly téměř výhradně stanovováním typu rakety, kterou byl Boeing 777 sestřelen, kdo byl jejím „původcem“ a místem jejího odpálení, ne tím, proč a jak se letoun ocitl mimo stanovenou letovou trasu nad místem bojů, kam zmizely záznamy komunikace mezi ukrajinskými dispečery a letounem, nebo tím, kam se vlastně poděli samotní dispečeři, kteří ten den s letounem před jeho sestřelením komunikovali.
Právě nevysvětlená přítomnost Boeingu 777 v daném prostoru v okamžiku sestřelu je přitom klíčovým faktorem katastrofy. V době jeho sestřelení byl kromě toho už druhý den (údajně sabotáží) vyřazen z provozu civilní radar řízení letového provozu nad Donbasem. Ukrajina zde vlastně řídila letový provoz „naslepo“, aniž by situaci jakkoliv řešila. Tyto informace se však v původní zprávě buď vůbec neobjevily, nebo byly zmíněny jen okrajově.
Podle standardů a doporučených postupů k odbornému zjišťování příčin leteckých nehod, přijatých ICAO v dubnu 1951 jako Příloha 13 Chicagské úmluvy, by hlavním vyšetřovatelem této letecké nehody měla být Ukrajina, na jejímž území k ní došlo. Ta využila svého práva delegovat šetření nehody, ale přesunula ho nelogicky na Holandsko. Odtud sice pocházela většina obětí, ale z hlediska mezinárodně-právních předpisů nepatřilo mezi státy, zainteresované na nehodě jako výrobce, projektant, provozovatel nebo stát, kde bylo letadlo zapsáno do rejstříku. Kromě toho nebylo k vyšetřování příčin nehody vůbec přizváno Rusko, přestože spadalo do kategorie států, které podle zmíněné přílohy „mohou k letecké nehodě poskytnout důležité informace“.
Psali jsme:
Přes všechny zmíněné problémy (a spoustu nezmíněných) bych si při troše dobré vůle troufl první komisi označit za odbornou, byť ne zcela ve smyslu požadavků ICAO na vyšetřování leteckých nehod. Druhá komise, jejíž zprávu jsem si mohl dnes konečně v klidu přečíst, to je trochu jiný případ. Tvořena právníky a policisty z Nizozemí, Austrálie, Belgie, Malajsie a Ukrajiny prováděla tzv. „kriminální“ vyšetřování sestřelení letounu s cílem odhalit jeho původce a určit viníka za smrt osob na jeho palubě, aniž by se zajímala o argumenty strany, vůči které, ač to nebylo přímo vysloveno, toto „vyšetřování“ vedla. Z mého pohledu tím dokonale naplnila parkinsonovskou definici komise jako „jediné známé formy života bez mozku, ale s neomezeným počtem žaludků“. Její závěry-nezávěry tomu přesně odpovídají.
Proč kriminální vyšetřování?
Všechny dostupné informace a objektivní fakta skutečně ukazují, že se nejednalo o „běžnou“ leteckou nehodu, ale že katastrofu Boeingu 777 letu MH17, která přinesla smrt 298 lidem, způsobila s pravděpodobností hraničící s jistotou raketa protiletadlového raketového systému. Rozuměl bych proto vyšetřování s cílem určit, zda šlo o úmyslný trestný čin, tedy o naplánovanou, pečlivě prokalkulovanou a chladnokrevně provedenou hromadnou vraždu, nebo o náhodný sestřel, způsobený omylem, případně chybou obsluhy odpalovacího zařízení.
Nic takového ovšem v závěrečné zprávě není. Komise se nezabývala ani klíčovou právnickou otázkou „cui bono?“ čili komu mohlo sestřelení dopravního letadla nad Ukrajinou v daném čase přinést prospěch. Místo toho na základě pouhých tří nalezených fragmentů obalu bojové hlavice rakety řešila problém, jaký typ rakety byl použit a pečlivě studovala „podklady“ ze sociálních sítí o krkolomném „pašování“ odpalovacího zařízení 9A310 z Ruska do Donbasu a zpět kvůli jedinému odpálení.
Komise se rovněž snažila poprat s faktem, že bojová hlavice 9N314M, která údajně zničila Boeing 777 letu MH17 (a z níž měly pocházet nalezené fragmenty), není slučitelná s raketou 9M38, jejíž části byly nalezeny „zaseknuté“ v trupu letounu nebo na zemi, stejně jako s faktem, že Rusko, na rozdíl od Ukrajiny, nemá tyto rakety ve výzbroji už minimálně od roku 2008.
Nikomu také nebylo divné, že když některé části konstrukce letounu poškozené explozí bojové hlavice a rozlétávajícími se fragmenty rakety (například snadno identifikovatelný kryt levého motoru nebo levá část směrovky) nezapadaly do schématu závěrů o místě odpálení rakety, kterým je určena i vzájemná pozice rakety a letounu v okamžiku exploze, tak prostě „zmizely“, ačkoliv jejich fotografie z místa dopadu letounu jsou k dispozici.
Nikde jsem také nezaznamenal, že by komise řešila fakt, že všechny moderní protiletadlové systémy mají z mnoha důvodů vestavěné blokování možnosti odpalu rakety na civilní letoun. Pokud byl skutečně použit systém BUK, nebylo by bez vypnutí tohoto blokovacího zařízení odpálení rakety na civilní stroj vůbec možné. Kriminální vyšetřování vraždy nebo neúmyslného zabití lidí na palubě letu MH17 by pak rozhodně bylo na místě a jeho cílem by mělo být nalezení člověka, který tento systém před odpálením rakety vypnul.
Komise sice rovněž využívala zpráv expertů, ale poměrně jednostranně a troufám si říci, že účelově. Toto tvrzení opírám o fakt, že nevzala do úvahy prakticky ani jednu informaci poskytnutou ruskou stranou včetně výsledků a závěrečných zpráv z testu provedeného výrobcem raket 9M38 v dřívějším SSSR, dnes koncernem Almaz-Antej. Test provedli odpálením skutečné rakety nad příďovou částí letounu Il-76 rozměrově i konstrukčně podobnou přídi Boeingu 777. Holandští „experti“ se odmítli testu byť jen zúčastnit.
Nemá smysl se o celé věci dále rozepisovat. Závěry komise na mě působí dojmem účelové politické manipulace, která navíc přichází v okamžiku intenzivní mediální ofenzívy proti Rusku v souvislosti se snahou přikrýt evidentní krach americké „spojenecké operace“ v Sýrii. Nemohu samozřejmě vyloučit fakt, že odpalovací zařízení skutečně putovalo místy, a dokonce i v časech, prezentovaných komisí. V Rusku existuje poměrně silná protiputinovská oligarchická opozice a jsem si jist, že zakoupit vyřazené odpalovací zařízení 9A310 by nebyl pro některé jeho oponenty žádný problém. Jeho pečlivě plánovaný a naaranžovaný převoz s naloženými maketami raket před a po „akci“, provedené v mezičase ukrajinskými jednotkami, by pak bylo možné bez problému natočit na libovolný mobilní telefon a prezentovat podle potřeby jako důkaz ruské věrolomnosti a proradnosti. Navíc nedlouho po sestřelení letounu dokonce i sama americká strana prohlásila, že podle jejich zjištění raketu odpálili ukrajinští vojáci. Později ale toto prohlášení zmizelo a ani jedna komise nepoužila tehdejší americké informace jako součást důkazního řízení.
Přiznám se, že celý případ na mě působí dost depresivně. Zejména prakticky nulovou snahou tzv. „vyšetřovatelů“ pojmenovat věci pravými jmény a dobrat se alespoň částečného rozkrytí skutečných procesů, které vedly ke zmaření 298 životů pasažérů a posádky letu MH17. Myslím, že jako Češi bychom měli být z hlediska historických zkušeností na podobné postupy obzvláště citliví. Mnichovská nebo postupimská dohoda byly vždy „o nás bez nás“ a vždy s velmi negativními důsledky pro naši budoucnost. Málokdo si uvědomuje, že závěry této komise jsou snadno zneužitelné a mohou se velmi negativně promítnout do budoucího vývoje v celé Evropě. Stejně jako svého času tvrzení USA o přítomnosti zbraní hromadného ničení v Iráku odstartovalo nejen v oblasti Blízkého východu válečný konflikt, jehož konec je v nedohlednu a který se plíživě začíná přesouvat i na území Starého kontinentu.
A na závěr snad ještě jedna maličkost. V Chicagské úmluvě jsem narazil na článek 3. bod c), který praví: „Žádné státní letadlo smluvního státu nesmí letěti nad územím cizího státu ani na něm přistáti, nedostalo-li se mu k tomu zmocnění zvláštní dohodou nebo jinak, a ve shodě s podmínkami tohoto zmocnění“. Ve světle této citace se jeví letecké operace USA a jejich spojenců nad územím Sýrie jako mimořádně pochybné.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Martin Huml
