Vybavuji si, jak jste před pěti roky žasla při prezidentské volbě nad zuřivou protizemanovskou kampaní lidí, kteří sami sebe považují za intelektuály, vzdělance či elitu národa. Jak ve srovnání s tím hodnotíte, co se děje ve společnosti nyní a co chrlí média v těchto dnech?
Při minulé prezidentské volbě jsem byla šokovaná způsoby „elitních“ novinářů, především jejich slovníkem plným urážek a do té doby nezvyklých sprostot. Přemýšlím, že už tehdy položili základy „hrubnutí“ a rozdělování naší společnosti. Dnes mi přijde, že už neexistují absolutně žádné limity, například pan Etzler, Šafr nebo osoby typu Pavla Novotného, předsedy ODS v Jesenici Martina Langa, primáře Straky, a jiných. Nikdo už se nad tím prakticky nepozastavuje a jejich způsoby se stávají de facto normou. Jímá mě úzkost, kam až klesáme. Sami přikládají nejvíc pod kotel, napadají své oponenty, bijou se v prsa, jací jsou demokraté, a lamentují nad rozdělováním naší společnosti.
Lze brát atmosféru kolem historicky třetí přímé volby prezidenta i jako selhání médií?
Mě fascinuje neuvěřitelná až šílená mediální hysterie týkající se prosazování vyvoleného, toho správného kandidáta. A nejstrašidelnější mi přijde skutečnost, že už se ani nehraje na nestrannost. Myslím, že dřív to nebylo až tak zřetelné. Moderátoři nyní otevřeně diskutují s vhodně vybranými „politology a analytiky“ o tom, jaké postupy a taktiky by měl jimi preferovaný kandidát zvolit, aby vyhrál! Dalším nedávným hrůzným příkladem byl volební duel v České televizi v hlavní roli s moderátorem Řezníčkem, ze kterého čišela nenávist i vizuálně. Paradoxně se právě on choval jako vyšetřující estébák, jen jsem tam postrádala toho hodnýho!
Nehodnotím vůbec kvality kandidátů, ale ta absence nestrannosti je tak do očí bijící, že mě to uráží.
Psali jsme:
Po prvním kole přímé volby se ve veřejném prostoru objevilo heslo „Praha a láska musí zvítězit nad vsí a nenávistí“, což byla reakce na to, že v hlavním městě dostal Petr Pavel nadpoloviční většinu hlasů. Jsou lidé mimo Prahu prodchnuti nenávistí, a proto nevolí nadiktovaného kandidáta, nebo to vidíte trochu jinak?
Já nevím, jak toto vnímají lidé na venkově, vím jen to, že mnoho lidí z měst, hlavně z toho našeho hlavního, se cítí být intelektuálně jaksi nadřazených, čiší z toho snobismus. Ale nejedná se už jen o rozdíl původu – měšťák/vesničan, dávají se rovnítka mezi volbu určitého kandidáta a mezi míru voličova intelektu, jeho spokojenosti, úspěšnosti a dokonce i exteriéru, viz dezoláti – tedy nesolventní a frustrovaní jedinci s odporem k hygieně a zubním lékařům, což je paradoxní, nevkusné a hlavně to neodpovídá skutečnosti. Tímto způsobem se nálepkovači pokoušejí povyšovat a zároveň vyděsit případné voliče nepropagovaného kandidáta, aby náhodou i oni nebyli zařazeni do podobné nelichotivé skupiny. Tedy manipulace, což rovněž ráda přikrmují média „nevinnými“ poznámkami o stupni dosaženého vzdělání nebo místa bydliště dotyčných voličů, samozřejmě na základě nějakých jejich „relevantních“ výzkumů či anket. To heslo pana Tuny je hnus a je opět symptomatické, že pochází z dílny novináře!
Psali jsme:
Když jsem se podíval na březnový program divadla Semafor, objevil jsem, že v neděli 26.3. vystupují ve vašem pořadu hosté jako Jitka Smutná a Michael Kocáb. Právě druhý jmenovaný pro Český rozhlas řekl, že nestačí, že se oba uchazeči o Pražský hrad distancují od své minulosti, že neměli vůbec kandidovat, protože to je plivnutí do tváře všem obětem komunistického režimu, když někdo, kdo byl členem té organizace, se dnes chce stát prezidentem. Za to, že odmítl podpořit Petra Pavla, se dočkal nenávistných útoků od tzv. pražské kavárny, až se ho musela zastat i jeho dcera Natálie. Není naopak hoden respektu, že nemění kabát, jak se to zrovna hodí, zatímco mnozí komunistobijci adorují komunistického rozvědčíka a funkcionáře Petra Pavla?
Já pana Kocába osobně neznám, zvu do svých pořadů zajímavé osobnosti bez rozdílu a bez ohledu na jejich politickou příslušnost, neboť mé pořady Gospel Time Parties jsou myšleny jako hudební a zábavné. Na pana Kocába se těším, je to skvělý muzikant a o to mi jde v tomto případě především. V mnohém bychom se zřejmě neshodli, ale co se týká jeho volby, absolutně respektuji jeho rozhodnutí a v tomto případě naopak rozumím jeho konzistentnosti. Kolik jiných politiků vykřikovalo, že „s komunisty se nejedná“, a teď? Stále znovu se aplikuje míra dvojího metru, netolerance a nedemokratičnosti právě od těch, kteří mají bohulibých atribut plná ústa. Chtěli jsme svobodu, a když jsme ji nabyli, sami si ji ničíme. Nechápu.
Ing. Miloš Zeman
Když jste v roce 1981 emigrovala z tehdejšího Československa do Spolkové republiky Německo, Petr Pavel se na Vysoké vojenské škole připravoval k obraně tehdejšího režimu, což jen zvýraznil tím, že se o dva roky později stal předsedou základní organizace KSČ u svého útvaru. Přijmete tvrzení, že si vše z minulého režimu odpracoval a že se může stát hlavou státu, jehož lidé před 33 lety právě proti režimu podporovanému Petrem Pavlem povstali?
Mně bylo v roce 1980 dáno najevo, že nemám šanci na studium vysoké školy. Moji rodiče vstoupili v mladickém nadšení v roce 1948 do KSČ a mysleli si tehdy, jako mnoho mladých dnes, že budoucnost bude konečně spravedlivá pro všechny, že všichni lidé se budou mít rádi, bohatí budou radostně rozdávat chudým, pracovití líným. Již v padesátých letech přišli o iluze, jen asi po čtyřech letech. Bydleli v podnájmu u rodiny Ludvíka Frejky, který byl komunisty v roce 1952 odsouzen k trestu smrti, a to i za přispění svého vlastního syna Tomáše, který veřejně v novinách požadoval otcovu smrt! Některé fanatické statusy mladých lidí dnes ohledně voleb svých rodičů mi nahánějí husí kůži a jen doufám, že se historie nebude opakovat. V té době odejít ze strany se rovnalo téměř sebevraždě.
Jak se tedy utvářel váš pohled na předlistopadovou společnost v Československu, že vás to vedlo k opuštění republiky?
Celé mé dětství mi rodiče, na rozdíl od těch Pavlových, vysvětlovali, o jaký šílený a znetvořený režim se jedná. Po invazi spojeneckých vojsk Varšavské smlouvy – a to nejen ruských vojsk! – se konaly politické prověrky a moji oba rodiče byli pro nesouhlas s bratrskou pomocí z KSČ vyloučeni. Můj tatínek byl magistr farmacie a voják, pracoval v Ústřední vojenské nemocnici a na základě následných dlouhotrvajících perzekucí a vyhrožování se v roce 1972 zastřelil.
Že Petr Pavel pochopil tu tehdejší špínu až po revoluci, je mi záhadou. Pokud byl vychováván 30 let ve stranickém uvědomění, je pro mě velmi nedůvěryhodné, že prohlédl zrovna v době sametové revoluce. Proč ne dřív, proč ne později? To už mu to někdo zase vysvětlil jinak a rychle?
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Petr Pavel je také podezírán nemalou částí veřejnosti, že by byl nápomocen Fialově vládě při utahování šroubů našim svobodám. Na začátku covidového období tvrdil pro Český rozhlas, že je do očí bijící dezinformací, když jsou za původce epidemie označovány Spojené státy a jejich tajná výroba v čínských laboratořích. Volal přitom po razantnějších trestech za jejich šíření. Před pár dny epidemiolog Roman Prymula a biochemik Zdeněk Hostomský shodně uvedli, že koronavirus podle dostupných informací nejspíš opravdu nedopatřením unikl z laboratoře v Číně, kde se na výzkumu podílely i USA. Není voják do morku kostí opravdu rizikem ve svém přístupu ke svobodě, pokud bude moci ovlivňovat názor veřejnosti z nejvyšší funkce v zemi? A jak vnímáte v posledních letech svobodu v Česku, za kterou jste v minulosti uprchla?
Já jsem se očkovat nenechala, nemám dobré zkušenosti s tím, když mě někdo k něčemu vehementně přemlouvá, ať je to za pomoci úplatků či výhrůžek. Dobré produkty se normálně prodávají samy.
Mám velký respekt ke svobodě a ke svobodě vyjadřování speciálně. Do doby, v níž se nesmělo říkat, co si člověk myslel, jsem se narodila a nerada bych v ní zemřela. Stále se omílá mantra dnešních „zastánců demokracie“, zda má být svoboda slova absolutní. Co to znamená? Samozřejmě! Výjimky jsou v zákoně a svoboda slova je jen jedna: buď to svoboda je, a absolutní, nebo není, a pak to není svoboda. Doporučuji úžasné pojednání „O svobodě myšlení a slova“ od Johna Stuarta Milla.
Na závěr bych se ráda omluvila těm čtenářům, kteří nejsou zvědaví na názory umělců/zpěváků/herců, vím, že tyto nejsou příliš žádané. Vzhledem k tomu, že jsem byla o názor požádána, rozhodla jsem se vyhovět i z toho důvodu, že mi dnes nikdo nemůže podsouvat zisk nějakých výhod z tohoto, ba právě naopak. Je zajímavé, že největší zástup uměleckých podporovatelů mají ti kandidáti, kteří jsou prosazováni mainstreamem a médii, a tak se oni nezištní a hrdinní podporovatelé ocitají v pozitivním a blyštivém světle reflektorů. ĆÍm to asi přátelé bude? (Prostě se trošku přihřívá p/Polívka, nó.) Proto já v tomto rozhovoru nikoho nepodporuji a pozitivní zář reflektorů fakt neočekávám. Ještě bych pro pořádek ráda podtrhla, že jsem se svým životem spokojena, studovala jsem vysokou školu - v SRN, mám skvělého manžela a úžasné děti, Putina nemusím a nejsem s ním v kontaktu ani písemně, máme co jíst, dokonce i všechny energie se nám podařilo zaplatit a mám kompletně všechny zuby...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
riva
